Nováková: Co také chybí památkovému zákonu

23. 5. 2017

Památky jsou jen hrady a zámky, kostely a pomníky? Před 27 lety jsme v Preambuli Ústavy ČR chtěli chránit dědictví přírodní i kulturní, hmotné i duchovní. Zvuky varhan a zvonů, mistrovské řemeslo, místní tradice jsou méně cenné?

I zvyky a tradice jsou naše památky, které si zaslouží ochranu

Zákon o památkové péči se projednával dlouho, a tak dlouho se vlekly debaty o něm, že to přineslo některé pozitivní rysy. Přinejmenším poslanci dostali důkladnou osvětu. Jako členka podvýboru pro kulturu jsem sama organizovala několik seminářů a myslím, že u větší části veřejnosti se vzbudila pozornost o to, co to vlastně ochrana památkového fondu je. Pokusím velice stručně uvést čtyři pozměňovací návrhy.

Ten jeden z nich se týká vztahu soukromého majitele kulturní památky a oprávněné snahy naší veřejnosti, aby to, co je na té kulturní památce hodnotné, bylo uchováno. Ten, kdo je majitelem kulturní památky, je ve dvou rolích. Jednak se má jako každý člověk, i kdyby měl ošklivý rodinný domek, starat o svůj majetek tak, aby vypadal slušně a byl ve slušném stavu. Ale pak je tam ještě jedna přidaná hodnota, a to je právě hodnota kulturní památky jako takové. A tady soukromý majitel této památky je v nerovné soutěži se všemi ostatními, kteří vlastní nějakou nemovitost, protože mu nikdo nepomůže v tom, aby uchoval hodnotu, na níž má zájem celá veřejnost. To je podstata toho velice krátkého mého pozměňovacího návrhu. Dovoluji si navrhnout, že by vlastník kulturní památky měl mít právo na příspěvek, na úhradu nákladů na zachování hodnot kulturní památky.

Druhý pozměňovací návrh se týká kvalifikace lidí, kteří zpracovávají plán ochrany nebo mapují, v čem spočívá hodnota hmotné historické památky. Pracují tam jednak restaurátoři, ti vstupují do památky samotné, ale předtím probíhá archeologický výzkum a často probíhá také stavebně historický průzkum. Odborná veřejnost má pravdu, když odmítá tuto činnost považovat za regulovanou. Je to totiž vždycky multidisciplinární. Člověk, který předkládá stavebně historický průzkum, má mít buď vysokoškolské vzdělání v oblasti stavební nebo architektury, či naopak má být historik nebo archivář. Vždycky je to multidisciplinární. Na základě mnoha debat s odbornou veřejností se přikláním k tomu, aby tato živnost nebyla nadále regulována.

Debata přinesla také možnost, že jsme začali mluvit o základních pojmech, které jsou uváděny v prvních paragrafech. Tedy co to vlastně je onen památkový fond a že nejsou jen hmotné kulturní památky, ale také nehmotné.

Co navrhuji? Zákon na ochranu památkového fondu, říkáme památkový, upravuje ochranu památkového fondu a originál mluví o národním kulturním pokladu. Tento termín národní kulturní poklad už není v desítkách paragrafů vůbec zmiňován. Když si to někde vygooglujete, existuje projekt, který skončil asi v roce 2016, který se jmenoval Národní kulturní poklad. Za celé volební období se nepodařilo předložit zákon o kultuře, který by řekl, co pro nás kultura je a jakou má pro nás hodnotu. Mohli bychom alespoň v paragrafu 1 použít prachobyčejně to, co se vyskytuje v ústavě. Neboli dovoluji si navrhnout, že památkový fond je jako součást zděděného přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství a samozřejmě také součást evropského a světového kulturního dědictví. Dovolila jsem si tedy použít to, co máme v ústavě, takže to je velice harmonické.

Ve svém pozměňovacím návrhu pracuji s pojmem nehmotné kulturní dědictví. Nabízím možnou definici, že památkou nehmotného kulturního dědictví je mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví, které je vytvořeno nebo spoluvytvořeno činností člověka a představuje významný mezník ve vývoji kulturních tradic, je ukázkou jejich vývojových stádií a váže se k významným okolnostem, událostem či oblastem lidského konání a je zapsáno v seznamu nehmotného kulturního dědictví.

Tady úplně kopírujeme, jak pracuje s nehmotnými kulturními památkami UNESCO. A není důvod, abychom my neměli také takovéto seznamy. Když mluvíme o nehmotném kulturním dědictví, máme duchovní dědictví, nehmotné dědictví i v ústavě. Je třeba tam říci, že žádná památka, nic hmotného nevznikne bez ideje, bez nápadu, bez myšlenky. Takže to, co se tam vloží, ta myšlenka je velice důležitá, velice důležitý prvek. Nehmotné kulturní památky jako jsou zvyky, umění, know-how bychom řekli v moderním slova smyslu, jsou myslím neoddiskutovatelně velmi důležité.

Na tento návrh navazuje další, který demonstruje, jak by se dalo aplikovat ochranu nehmotné památky. Jsme zvyklí, že opravujeme sakrální památky tzn. třeba kostely a v nich obyčejně velkou hodnotu mají třeba varhany. V moderní ochraně památek a v památkové péči musíme přistupovat také k tomu, že je to hudební nástroj a že u toho hudebního nástroje nestačí jen, že je dobrá skříň. Ta skříň je samozřejmě nezbytná pro to, aby mohl ten hudební nástroj vydávat zvuky. A aby mohl hudební nástroj vydávat zvuky, musí přijít nějaký umělec, který na to hraje. To propojení je krásně vidět zejména u našeho umění varhanářského. Z hlediska počtu cenných varhan jsme na špici v rámci evropského kulturního dědictví. Mohli bychom stejně tak mluvit třeba o zvonech. Zvon sám není nic, teprve když srdce rozezní zvon, tak tu cenu má zvuk zvonu.

Moje návrhy tedy jsou, aby stavebně historický průzkum nebyl regulovanou činností. Další se týká toho, že majitel kulturní památky by měl mít nárok na pomoc státu, aby uchoval hodnoty, které jsou cenné pro naši veřejnost. Třetí návrh hovoří vedle technické kulturní památky také o zvukové kulturní památce. Za nejdůležitější pak považuji pokus o definování toho, co to je památkový fond. Chci tuto legislativní normu uvést do souladu s naší nejvyšší legislativní normou, a tou je preambule Ústavy České republiky.

Nina Nováková, poslankyně TOP 09

Zdroj: Blog.idnes

ŠTÍTKY

Osobnosti:
Nina Nováková

LeTOPisy TOP 09 Středočeského kraje

Letopis podzim 2016

Copyright © 2009-2019  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Jiří Pospíšil:Spolupráce středopravicových stran musí začít hned.
Děkujeme