Andrej Babiš ztratil zábrany a vrací se k moci v mnohem radikálnější podobě. Útoky na média, tlak na neziskový sektor, změny služebního zákona nebo návrhy zasahující do vlastnických práv nejsou náhodné epizody. Když se poskládají dohromady, začíná se před námi rýsovat projekt, který může zásadně proměnit fungování české demokracie.
Každý autoritářský projekt začíná útokem na média. Soukromá média jsou stále častěji označována za nepřátelská nebo „aktivistická“. Některým redakcím se dokonce zakazuje účast na tiskových konferencích. Politici si začínají vybírat, kteří novináři smí klást otázky – a kteří ne. Ještě nebezpečnější je ale útok na média veřejnoprávní. Plánuje se omezení jejich financování, zrušení koncesionářských poplatků a přesun financování pod státní rozpočet.
Na první pohled to může znít technicistně. Ve skutečnosti jde o zásadní změnu. Jakmile budou veřejnoprávní média závislá na státním rozpočtu, vláda získá jednoduchý nástroj: kdo bude kritický, tomu se peníze seberou. Kdo bude poslušný, tomu se přidá. Bez svobodných médií ale demokracie nefunguje.
Dalším krokem je přestavba státní správy. Současná vláda připravuje zásadní změnu služebního zákona. Ten vznikl právě proto, aby chránil státní úředníky před politickými čistkami a zajistil profesionální státní službu. Nový návrh jde opačným směrem. Má výrazně usnadnit vyhazování úředníků a otevřít cestu k rozsáhlým personálním změnám. Laicky řečeno: odborníci mohou být nahrazeni lidmi, kteří budou především loajální. A to už jsme v této zemi jednou zažili. Tak začíná politizace státu.
Další na řadě jsou neziskové organizace. Ty jsou dnes vykreslovány jako nepřátelé státu nebo paraziti na veřejných penězích. Přitom často dělají práci, kterou stát sám nezvládá – pomáhají lidem v nouzi, poskytují sociální služby nebo podporují vzdělávání. Omezování jejich financování není úspora. Je to snaha oslabit občanskou společnost, která dokáže moc kritizovat a kontrolovat. Komunisté také neměli rádi občanskou společnost. Ne proto, že by byla neefektivní, ale proto, že byla nezávislá.
Pak přichází další nebezpečný návrh. Zabavování majetku už při pouhém podezření na trestnou činnost. To je přímý zásah do základního principu právního státu – presumpce neviny. V právním státě musí nejprve přijít rozsudek soudu. Teprve potom trest. Jakmile začne stačit podezření nebo udání, otevírá se prostor pro zneužití a likvidaci nepohodlných lidí. Takové nástroje v rukou politické moci představují extrémně nebezpečný precedent.
Další návrhy míří na samotné základy ekonomické svobody. V České republice je přibližně 70 až 80 procent zemědělské půdy obhospodařováno v nájmu a velkou část produkce kontrolují velké podniky. Posílení předkupního práva nájemců by dramaticky změnilo poměr sil mezi vlastníky půdy a velkými hráči. Ve výsledku by to znamenalo oslabení práv drobných vlastníků. Soukromé vlastnictví je přitom jeden ze základních pilířů svobodné společnosti.
Když se všechny tyto kroky poskládají dohromady, začíná být obraz zřejmý. Média mají být slabší, úřady poslušnější, občanská společnost tišší, právní stát pružnější a vlastnická práva omezenější. To není náhoda. To je promyšlená změna systému. Andrej Babiš je politik, který se dlouhodobě pohybuje na hraně střetu zájmů a čelil opakovaným trestním kauzám. Dnes stojí v čele vlády a zároveň má poslaneckou imunitu. Pokušení přetvořit pravidla státu tak, aby byla méně nepříjemná pro ty, kteří drží moc, je obrovské.
Demokracie se neubrání sama. Musí ji bránit lidé. Jako občan této země nechci přihlížet tomu, jak se demokratický stát pomalu mění v systém, kde mocní stojí nad pravidly. Proto je potřeba o tom mluvit nahlas, a proto je potřeba se tomu postavit. Demokracie neumírá hlukem revoluce. Umírá tichem lidí, kteří přestanou bránit její pravidla.
