Zbrojení není luxus ani ideologie. Je to otázka přežití. Otázka existence naší země a svobody nás všech.
Základní úkol každého státu je přitom velmi jednoduchý – ochránit své občany a své území. Všechno ostatní je až potom. Ekonomika, školství, zdravotnictví, infrastruktura. Bez bezpečnosti totiž nefunguje nic. Stačí se podívat kolem nás. Evropa si po ruské agresi proti Ukrajině uvědomila, že bezpečnost není samozřejmost. Země, které mají Rusko blízko, na to reagují velmi razantně. Polsko dnes investuje do obrany kolem 4-5 % HDP. Estonsko, Lotyšsko nebo Litva dávají přes 3 %. Švédsko a Finsko, které ještě nedávno stály mimo NATO, výrazně navyšují výdaje a připravují své armády na novou bezpečnostní realitu. Trend je jasný: Evropa posiluje obranu. Státy chápou, že odstrašení funguje jen tehdy, když je věrohodné. O to víc překvapivé je, jakým směrem se vydává Česká republika. Minulá vláda počítala s tím, že se výdaje na obranu postupně zvýší přibližně na 2,3 % HDP. Nešlo o žádné přehnané číslo – šlo o realistickou reakci na bezpečnostní situaci v Evropě a na potřebu modernizace naší armády. Současná vláda Andreje Babiše však tento plán seškrtala zpět na přibližně 2 % HDP. V době, kdy většina evropských zemí výdaje na obranu rychle zvyšuje, jde Česká republika opačným směrem. To je krok, který je v dnešní bezpečnostní situaci jen velmi těžko obhajitelný. Nikdo si nepřeje válku. Nikdo nechce militarizovat společnost. Ale historie nás opakovaně učí jednu jednoduchou věc: nepřipravenost mír nezaručuje. Naopak. Slabost často láká k agresi. Silná obrana není o touze po konfliktu. Je o schopnosti konfliktu předejít. Proto bychom si měli položit jednoduchou otázku: pokud jiné země ve stejné bezpečnostní situaci investují do obrany více, proč bychom měli dělat pravý opak? Bezpečnost není jedna z priorit mezi mnoha jinými. Je to podmínka pro všechny ostatní.
Ondřej Müller, místopředseda TOP 09
