Jeseník: Náš největší problém často je, že lidé nevědí, jak dobře se tady žije

„Problém Jeseníku často je, že lidé nevědí, jak dobře se tady žije. Pokud jsou v okolí na dovolené, tak se mnohdy zaseknou na Červenohorském sedle. Pokud ale přejedou kopec a dorazí až k nám, teprve pak zjistí, jak je tady hezky. A řeknou si: Aha, tak v Jeseníku bych chtěl žít. A nastěhují se k nám třeba i na základě jedné návštěvy.“

Přesně takto vnímá hlavní svízel města Jeseník Zdeňka Blišťanová po 12 letech v jeho vedení. „Trápí nás spíš špatná pověst než samotná realita. Jesenicko je region příležitosti,“ shrnuje svou perspektivu v rozhovoru, který jsme vedli v její kanceláři chvíli poté, co mne městem provedla.

Působí odhodlaně a zaujatě, má v sobě jistý typ vášně a idealismu. Přesně taková energie vyzařuje snad ze všech lidí, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje. A hlavně: z našeho povídání je patrné, že ji práce pro rozvoj Jeseníku naplňuje a dává jí smysl. „Víte, mě to prostě baví. A mám radost z každého, kdo tady zůstal, kdo se vrátil nebo se k nám přistěhoval,“ ujišťuje Blišťanová.

Složitá historie

Jeseník leží v horách na soutoku Bělé a Staříče. Historicky to bylo město průmyslové, na jeho rozvoji se významně podílely i lázně, jež tu ve 20. letech 19. století založil Vincenz Priessnitz. V Jeseníku žilo do konce druhé světové války hlavně německy mluvící obyvatelstvo – ve 30. letech zde ostatně sílila Sudetoněmecká strana.

Po válce následoval jejich odsun a nové osídlování regionu. „Jedna paní mi vyprávěla, že byla odsunuta i s bratrem. Do Brna nebo do Jihlavy. Tam si pro ně ale přijeli, protože zjistili, že odsunuli tolik lidí, že tady neměl kdo pracovat. Takže ji a jejího bratra vyzvedli a dovezli zpátky. A oni tady potom zůstali – takových lidí tu bylo víc,“ vzpomíná Blišťanová.

Další rána: únor 1948 a komunistický puč. A taky znárodnění před válkou většinou německých fabrik. V Jeseníku byli během čtyř desítek let dlouhého komunistického panství dva hlavní zaměstnavatelé: fabrika na výrobu lnu Moravolen a rudné doly. „Ty zaměstnávaly lidi, kteří sem přišli často třeba až ze Slovenska. Převážně pro ně se tu stavěly paneláky. To ale bylo až v 60. a 70. letech minulého století.“

Což mělo zásadní dopad na sociální a ekonomickou situaci v regionu po listopadu 1989. Oba podniky totiž záhy zkrachovaly. Po revoluci Jesenicko patřilo dlouhé roky mezi místa s nejvyšším počtem lidí bez práce. Takto o Jesenicku média psala v létě roku 2007: „Nejmenší počet lidí bez práce v novodobých dějinách hlásí Úřad práce v Jeseníku. Míra nezaměstnanosti na Jesenicku se poprvé dostala pod deset procent.“

Region se tehdy poprvé dostal z posledních míst, která okupoval v celorepublikových tabulkách. Dneska se ale v tomto ohledu v zásadě neliší od jiných lokalit. Třeba v roce 2023 tu byla nezaměstnanost ve výši čtyř procent, tedy lehce nad celorepublikovým průměrem 3,7 procenta. Zčásti s tím ale souvisí jiný problém, kterému dlouhodobě čelí i jiná odlehlá místa – postupný úbytek obyvatel.

Plusy i minusy

Pokud zavítáte na Jesenicko, vcelku záhy vám dojde, v čem tkví jeho půvab, možnosti i limity. Postačí bedlivě poslouchat místní a vnímat jejich zkušenosti. Předně: obrovský potenciál regionu tkví v přírodě a hlavně v přírodních zdrojích. O silné tradici lázeňství – a nejde jen o Priessnitzovy lázně v Jeseníku, zmínit lze i Schrottovy lázně v Dolní Lipové nebo dětskou léčebnu Edel ve Zlatých Horách – už řeč byla.

Blišťanová opakovaně zmiňuje také potenciál nedalekého Polska. Což má několik rozměrů. Pokud se Jesenicko profiluje také jako skvělé místo pro výlety a dovolené, v Polsku může mít právě v oblasti cestovního ruchu důležité klienty. A byť to není nic samozřejmého, rozkvět služeb a kulturních akcí je oproti minulosti nesporný. V čase, kdy jsem tam byl, začínal čtyřdenní festival Jesnění – koncerty, výstavy, workshopy či autorská čtení.

Problémy, kterým město čelí, jsme již také naznačili. Kromě pohnuté historie je to špatná dopravní dostupnost, Jesenicko je od vnitrozemí odříznuto masivem Hrubého Jeseníku; migrace z regionu, zejména mladých a vzdělaných lidí; a jeho odlehlost – je situován mimo hlavní dopravní a obchodní tahy. S tím vším pak souvisí nízký počet obyvatel, což má své dopady na jejich koupěschopnost a fungování služeb.

A pak jsou to exekuce a opakující se záplavy. Ty opravdu velké Jeseník postihly v letech 1903, 1921, 1997 a 2024. „Jsme velmi zatížení exekucemi nebo osobními bankroty. Přičítám to vzdělanosti,“ uvažuje Blišťanová.

Podle Daniela Hůleho ze spolku Člověk v tísni, který se exekucím dlouhodobě věnuje, letos mělo v Jeseníku aspoň jednu exekuci 8,9 procenta osob starších 15 let.

„Průměrná vymáhaná částka je skoro 600 tisíc korun, což ale zvyšují extrémně vysoké dluhy. A jeden člověk v exekuci má průměrně 4,8 exekuce.“ řekl Hůle Aktuálně.cz. „Zajímavé je, že tam je jen jeden dlužník pod 15 let. V roce 2016 byl podíl lidí v exekuci 12,6 procenta, tedy o 42 procent více, a průměrný počet exekucí na jednoho dlužníka byl 5,1, tedy velmi podobný jako dnes,“ dodal odborník.

Ale zpět k paní starostce. Ta se totiž od tématu exekucí plynule dostala ke vzdělávání, k mateřským, základním a středním školám, které v Jeseníku mají. „Město se snaží do vzdělání svých obyvatel maximálně investovat,“ zdůrazňuje Zdeňka Blišťanová. V Jeseníku mají sice jen jednu základní školu, ta má ale čtyři pracoviště – a také svou montessori větev výuky. „Kvůli ní se sem stěhují celé rodiny. Třeba i z Brna,“ říká starostka.

A dodává: „Jeseník stárne a počet jeho obyvatel klesá, na základní škole nám ale za posledních pět let přibylo sto děcek. Právě tohle je hodně velká šance pro Jesenicko – musíme prostě mladým rodinám nabídnout prostředí, kvůli kterému za námi přijdou a usadí se tady.“ Záhy se rozpovídá o pestré a hlavně promyšlené soustavě opatření, politik a investic, které město pod jejím vedením systematicky prosazuje.

Prorodinná politika

Stejně jako starosta Přívratu Jan Stránský i Blišťanová ví, že pokud se má město rozvíjet, nepůjde to bez mladé generace. Proto mi s jiskrou v oku popisuje prorodinnou politiku města. „Týká se všech – od čerstvě narozených po penzisty,“ zdůrazňuje. „Zavedli jsme třeba porodné. A byť vím, že to není věc, kvůli které by si lidé pořizovali miminko, je to od nás poděkování města za to, že se rozhodli bydlet a založit rodinu v Jeseníku.“

Uvažuje vyloženě prakticky. A taky hledá možnosti, jak se zasadit o změny k lepšímu. Mají-li mladí lidé přivést na svět dítě, chtějí pro něj i pro sebe tam, kde žijí, bezpečné a kvalitní zázemí: školky, školy, lékaře, sportovní a volnočasové vyžití. „Jako město jsme zřídili dětskou skupinu. Jsou tady maminky, které chtějí pracovat a nemá jim ty děti kdo hlídat. Takže jsme opravili jednu městskou vilu, kde máme dvě krásné dětské skupiny.“

Kromě několika mateřských škol a základní školy jsou tu také čtyři střední školy: gymnázium, střední škola gastronomie a farmářství, kde jsou převážně učební obory, hotelová škola a průmyslovka. Zajímá mě ještě jiná věc: volnočasové možnosti, sportovní oddíly a kroužky zaměřené na umění. Reakce starostky mě vcelku zaskočí: „Každému rodiči dáváme 1500 korun na rok, pokud své dítě přihlásí do nějakého kroužku.“

Něco ani vzdáleně podobného jsem snad nikde neslyšel. Nejspíš jde o přirozenou a systémovou reakci na neutěšenou sociálně-ekonomickou kondici regionu po listopadové transformaci. A taky o projev vědomí, že je pro každého z nás lepší, pokud jsou děti – včetně těch, které neměly v životě tolik štěstí – aktivní, než aby hledaly zálibu v zahálce, natož třeba v sociálně patologických aktivitách.

V Jeseníku jsou snad všechny myslitelné sportovní oddíly – fotbal, tenis, florbal a mnoho dalších. Mají zde multifunkční halu, kde se hraje volejbal nebo basketbal, je tu zimní stadion, nedávno otevřeli fotbalové hřiště s umělou trávou. Město provozuje také základní uměleckou školu, děti zde mají i zbrusu nový skatepark, pro ty zvídavější je k dispozici městská knihovna. A pro každého taky kino nebo divadlo.

Další zásadní věc: uvažovat o tom, že přesvědčíte mladé lidi, aby u vás zakořenili bez toho, že bude v jejich možnostech pořídit si bydlení za rozumné peníze, je holá iluze. Jenomže vedení celé řady měst v 90. letech minulého století svůj bytový fond rozprodalo, což zužuje manévrovací prostor jejich současným nástupcům. A Jeseník v tomto ohledu není výjimkou. „Máme sto městských bytů, což je nic,“ je si vědoma starostka.

„Tady se to po listopadu 1989 rozprodalo. Město asi potřebovalo peníze, tak se skoro všeho zbavilo. Jenomže teď? Peníze nejsou, byty taky nejsou,“ povzdychne si. Nedávno se přitom město rozhodlo naplánovat výstavbu nových bytů. „Máme projektovou dokumentaci, takže to ještě potrvá, ale pracujeme na tom,“ dodává Blišťanová s tím, že v první fázi Jeseník postaví 40 nových bytů.

„Chceme je nabídnout lidem, které město potřebuje. Učitelům, lékařům a podobně. A taky tam budou menší byty pro seniory, kteří teď bydlí ve velkých domech.“ Zmínkou o doktorech se dostáváme k poslednímu zásadnímu tématu. V odlehlých regionech je totiž často velký problém s dostupností zubařů nebo dětských lékařů. „Devět tisíc lidí nemá na Jesenicku zubaře,“ reaguje Blišťanová.

Na Jesenicku žije přitom celkem 38 tisíc lidí. Každý čtvrtý člověk je tu tedy bez zubaře. „Část lidí jezdí do Polska – za hotové,“ říká starostka. V celém Jesenicku je přitom zubařů jenom 18. „Třeba moje zubařka má 1500 pacientů. Problém ale je, že mladí zubaři jich mají třeba jen 500 nebo 600. A protože nikde není napsané, že musí své zákroky vykazovat pojišťovně, dělají za hotové,“ popisuje.

Blišťanová se s tím ale nemíní smířit. A Jeseník skrze rozličné pobídky o nové zubaře usiluje. A nejen o ně. Region trpí také nedostatkem dětských lékařů. „Dokázala jsem sem dostat kardiologa, udělali jsme pro něj ordinaci, má ji v městské budově. A je pravda, že si mě tenhle mladý člověk našel sám, protože slyšel, že někoho hledáme. Není tady ale každý den, ordinuje také v Šumperku a dojíždí do fakultní nemocnice v Olomouci,“ popisuje.

Desetitisícový Jeseník se může pochlubit také nemocnicí, mají tu i polikliniku, jejíž součástí je porodnice. Ani to nebývá v podobně velkých městech samozřejmostí. I v nemocnici mají ale problém s nedostatkem personálu. Město proto zřídilo pozici koordinátorky, která mimo jiné oslovuje studenty a studentky medicíny, navíc finančně podporuje i budoucí mediky a medičky. „Potřebujeme, aby byli přijati,“ říká Blišťanová.

Vcelku je tedy zřejmé, že se město proměňuje. A byť v něm není například dostatek vyšších manažerských pozic, lze jednoznačně říct, že se posouvá správným směrem. Vedení města do rozvoje zapojuje i veřejnost skrze participativní rozpočet Tvoříme Jeseník. Zdeňka Blišťanová si pochvaluje, jak zvládli nejen covid, ale hlavně předloňskou povodeň, jejíž stopy jsou na některých domech patrné dodnes. Město má strategický plán, celou řadu projektů a jasný směr rozvoje.

Zdeňka Blišťanová je ve vedení města 12 let, z toho osm na pozici starostky. V minulých volbách v čele kandidátky Jeseník srdcem porazila svou konkurenci – svůj hlas jejímu uskupení dalo přes 30 procent voličů. Až druhé hnutí ANO, které zde šlo do voleb s ČSSD, získalo jen 23,29 procenta hlasů.

Jeseník srdcem po volbách sestavil koalici s dalším místním uskupením Pro Jeseník. V 21členném zastupitelstvu má stávající koalice většinu 12 hlasů. Blišťanová letos post starostky již neobhajuje. Do zastupitelstva nicméně kandiduje ze třetího místa kandidátky Jeseník srdcem.