Jo, já jsem zcela konzervativní člověk. To je ten, který ví, co ve společnosti funguje, co ji jistí, co ji stabilizuje. Proto to mám v hlavě srovnané: toleruju, když si muž ve svazku s jiným mužem adoptuje jeho dítě, ale nikdy tomu nebudu říkat manželství. Toleruju, když si dospělý dá bonbón s HHC, ale nikdy to nenechám dát dítěti, protože nevím, co to s ním dál udělá. Bude pak chtít THC, trávu, pervitin? Jsem zastáncem principu předběžné opatrnosti. Ta říká, že nejdu do věci, o které nevím, jak pravděpodobná a jak závažná rizika má.
A abych se odlišil od těch pseudo- a hyperliberálů, kteří chtějí manželství pro všechny, různé náhražky a drogy, záchody pro třetí a čtvrté pohlaví, bojí se otevřít ženě dveře atd., tak na rozdíl od nich chápu, že se musí dělat něco pro to, aby se společnost nerozdrolila, nýbrž zůstala pevná, zkonsolidovaná, stabilizovaná. To je taky důvod, proč jsem pro povinnou vojenskou službu mužů. Pět až šest měsíců. Ale tvrdou. Aby je tato krátká služba ukáznila. Aby jim na těch pár měsíců sebrala mobily a tím je zocelila. Aby je naučila být chlapem (feministky prominou, ale jistě vědí, co tím myslím). Aby se mladí muži naučili, že někdy musí zkousnout nespravedlnost, protože to se někdy v životě přihodí. A ne se kvůli tomu hned hroutit, rozvádět, šňupat a podobně. Prostě aby se naučili ustát alespoň minimální překážky, trochu nepohodlí. Aby vstoupili do zóny diskomfortu a přežili to. Aby pak na sebe mohli být pyšní. Ne aby kvíleli, jakmile není po jejich. Přeju to jak jim, tak celé společnosti: mít se rádi, ale nefňukat a nebát se něco pozitivního odevzdat ostatním.
Možná jsem tohle napsal nešikovně a mnoho mladých mi nebude rozumět. Jsem tak trochu hrdý na to, že jsem v minulém režimu „přežil“ vojnu, šikanování naší rodiny, různé drobné ústrky a nepohodlí a že jsem zůstal odvážný a optimistický. Ti, kteří jsou na tom podobně, mi jistě rozumějí. A ti ostatní k tomu snad ještě dospějí.
Oldřich Čepelka, člen TOP 09 Liberec
