Proč budu volit Karla Schwarzenberga

23. 1. 2013

Prezidentská kampaň před rozhodujícím druhým kolem vrcholí a veřejnost je masírována částečně argumenty a ve velké míře také pomluvami, které mají hlasy nerozhodnutých přitáhnout na tu, či onu stranu. V ostré kampani lze očekávat leccos, včetně smyšlených útoků na soupeře. Útoky na jeho manželku, rodinné poměry apod. jsou však za hranicí vkusu slušných lidí. Pan Zeman k tomuto nevkusu ochotně přistoupil (viz zkazky o hákových křížích na hradě Hardegg, který již rodině paní Theresy nepatří téměř 300 let a tak dále).  

Tým Karla Schwarzenberga mohl nahrávku na smeč samozřejmě vrátit, například sdělením, že manželka jednoho velkého Zemanova podporovatele se za svobodna jmenovala Šalgovičová (pozn. - William Šalgovič byl vysoký exponent komunistického režimu na Slovensku a jeden z politiků, kteří plánovali okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968), ale neučinil to, protože by Karel Schwarzenberg podobné excesy nikdy nepřipustil. Moje rozhodnutí však nevychází z prezidentské kampaně, ale z osobní zkušenosti s oběma protagonisty.

Karla Schwarzenberga znám od počátku devadesátých let, kdy jsem mu, jako tehdejší ředitel Lesů ČR, vydával restituovaný majetek. Karel se s velkým pochopením a velkorysostí přenášel přes všechny problémy, které taková věc objektivně přináší a bylo nepochybné, že důležité jsou pro něho zcela jiné hodnoty, než velikost navraceného majetku a náhrad. Po mnoha letech jsme se dílem osudu sešli při spolupráci na parlamentní úrovni a z několika setkání bylo opět nepochybné, že pořadí hodnot se u něho nikterak nezměnilo. U každého jeho rozhodnutí či doporučení vždy převažoval morální rozměr a poctivost, doprovázená navíc velkým sociálním cítěním. Když jsem se seznámil s jeho životním i rodinným příběhem, napadla mne jediná otázka a sice, kdo z nás by takové věci dokázal?

Miloše Zemana jsem poznal sice nepřímo, ale o to citelněji, když jsem za jeho premiérské éry pracoval ve funkci ředitele podniku Lesy ČR. Nespokojenost občanů s ekonomickou situací jej v roce 1998 katapultovala do funkce premiéra, avšak hlavní podmínkou rozdělení moci byla známá opoziční smlouva, která se prakticky ihned projevila korupčními tlaky. Zeman se po svém nástupu obklopil lidmi typu bývalého komunistického funkcionáře Miroslava Šloufa, nebo Zdeňka Zbytka, který byl velitelem tankové divize ve Slaném, a ještě krátce po masakru na Národní třídě vyhrožoval na sjezdu zemědělců „pozdravem bojových divizí“.

Raketově stoupala hvězda Jaroslava Palase, předsedy Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny a pozdějšího ministra zemědělství, jehož zázračné zbohatnutí je předmětem zájmu protikorupční policie, stejně jako kdysi u Stanislava Grosse, kterého Zeman označil za „korunního prince ČSSD“. Mimo Stanislava Grosse patří všichni jmenovaní k oporám Zemanovy prezidentské kampaně, ať to Miloš Zeman popírá jakkoliv. Pracoval jsem ve funkci ředitele Lesů ČR od roku 1992 do podzimu roku 2003. Rok 1998 byl jednoznačným zlomem, kdy se začaly objevovat tlaky na nákupy předražených, zázračných IT technologií, které podnik nepotřeboval, tlaky na realizaci drahých a neúčelných opatření v lesích, které byly tak specifické, že je mohla realizovat jen jedna firma (např. vrtulníkové vápnění Krušných hor) a mnoho dalších „důležitých zakázek“, které Jaroslav Palas jako ministr zemědělství rozšířil ještě o již zcela bezskrupulózní tlaky v oblasti myslivosti a prodeje státní zemědělské a lesní půdy, jejichž podrobný popis by zabral mnoho stran. 

Tolik tedy moje vlastní zkušenost. K ní mohu připočíst ještě evidentní nepravdy o prodeji Mostecké uhelné, kterou zrealizovala Zemanova vláda mimo jakoukoliv pochybnost a patří k jednomu z největších majetkových a finančních podvodů porevoluční doby s tím, že o některých prokázaných vazbách Miroslava Šloufa a tím i Miloše Zemana na kmotra podsvětí Mrázka je lépe ani nemluvit.

Nebezpečí návratu podobných poměrů je věcí, která by neměla nechat občany ČR klidnými, a když vidím, jak se Šloufové, Palasové a další sbíhají ke svému „duchovnímu otci“ s ujištěním podpory a věrnosti, vláda práva to bezpochyby nebude. A pokud by se náhodou státní zástupci chovali ‚nerozumně‘, máme tu přece amnestii. Pokud se já, ani všichni slušní lidé nechtějí do těchto poměrů vrátit, Karel Schwarzenberg je pro nás v této chvíli již jedinou volbou.

Jiří Oliva
poslanec a místopředseda PS PČR za TOP 09

Copyright © 2009-2019  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Jiří Pospíšil:Politika bez silných politických stran vede k oligarchům a totalitě.
Děkujeme