Otázky zdravotnictví, část I

Rozhovor s doc. Leošem Hegerem

18. 3. 2010

Je lékařská péče v Královéhradeckém kraji na dobré úrovni?

Myslím, že je velmi kvalitní, pokud jde o akutní medicínu. Fakultní nemocnice v Hradci Králové je špičkové zařízení, jednotlivé nemocnice kraje mají přes své finanční problémy kvalitní odbornou základnu. Jsou v nich lidé, kteří jsou pracovití, svojí profesi mají rádi, žijí s ní a pacienti jsou jejich prioritou. Totéž lze říci o většině soukromých lékařů, kteří pokrývají velkou část ambulantní péče pro obyvatele. Je tu navíc obrovské množství sester a dalších členů zdravotnických týmů, kteří všichni prošli mnoha zkušenostmi. Pacient již není ten, kdo musí být vděčný, že se ho někdo ujme, ale v mnoha případech je sebevědomým klientem, který ví, co chce a co jsou jeho práva. Samozřejmě, že se jak v nemocnicích, tak mezi ambulantními lékaři, podobně mezi sestrami a vůbec mezi všemi lidmi najdou i negativní výjimky. Systém je ale nastaven tak, že dlouho mezi těmi dobrými nevydrží. Konkurence je dnes velká a je to dobře.

Jak spolupracují okresní nemocnice v našem kraji jednak navzájem a dále s fakultní nemocnicí?

Spolupracují dobře. Neskrývám, že je mezi nimi i určitý konkurenční boj, ale ten je spíše zdravý a pomáhá dalšímu rozvoji. Musím ovšem říci, že spolupráce se týká hlavně odborných záležitostí, zatímco při zajišťování konkrétních potřeb pacientů je někdy dohadování trochu obtížné. Je to dáno dvěma nedořešenými problémy našeho zdravotnického systému. Jednak nejsou dána žádná pravidla, kam pacient vlastně patří, a pak hlavně nefunguje systém, kdy takzvaně peníze jdou za pacientem. V takovémto systému pacient nejen sám rozhodne, do kterého zdravotnického zařízení půjde, ale hlavně v příslušné nemocnici či ambulanci budou chtít takovéhoto pacienta mít, protože s ním jim přijde i zasloužený přírůstek do rozpočtu. Bez takovýchto pravidel jakýkoliv ani geniálně řízený systém nemůže fungovat a svobodná volba lékaře je pro pacienta jenom obtížně dosažitelným ideálem. Chcete-li slyšet příklad, pak je to zrušení části akutní nemocnice v Novém Bydžově. Nejen že to byla a je pro Nový Bydžov a Chlumecko dodnes pociťovaná prestižní ztráta, ale hlavně pacienti byli přiděleni tam, kam z poloviny nechtěli, tj. do dopravně obtížně dostupného Jičína a do Hradce Králové, kam to mají zejména z Chlumecka nejblíže. Na ně z původního rozpočtu novobydžovské nemocnice nebyly převedeny žádné peníze. Tím na ně v podstatě nejsou v Hradci Králové zdroje, a i když se různými přesvědčovacími opatřeními podařilo, aby je nikdo pryč neposílal, přece jenom zůstal určitý osten na jejich straně.