Můj příspěvek na jednání sněmovny o zrušení regulačních poplatků:
Evergreen regulační poplatky pronásleduje tuto Sněmovnu asi osm let. Myslím si, že dnes před sebou máme jakousi labutí píseň regulačních poplatků. Možná bude stát za to přece jenom uzavřít celou tu osmiletou periodu určitým rozborem a pohledem na to, jak to s těmi poplatky doopravdy bylo. Než tedy ten mečbol tady pan ministr odehraje definitivně, dovolte mi, abych byl trošku obšírnější než běžně, ale budu se snažit to zase v této době nepřehánět.
Druhým faktem je, že pro zdravotnická zařízení je to velmi potřebný příjem a pro celý systém rovněž. Poplatky jsou ústavně konformní, i když v Ústavě je to, co jsme slyšeli, že každý má nárok na bezplatnou zdravotní péči, v mezích, které stanoví zákon, tady ovšem nezaznělo. A to je u poplatků naprosto v pořádku zákonem definované.
Zmínil bych ještě to, že poplatky, které do dnešního dne zbyly, jsou silně sociálně zastřešené, že je u nás péče dostatek a dostupnost je z Evropského hlediska pro všechny potřebné výborná, a zůstávají doklady nadbytku péče, jako je např. vysoký počet kontaktů občanů s lékařem, který je minimálně dvojnásobný oproti Evropskému standardu.
Už za několik měsíců nebo zhruba půl roku, kdy byly zrušeny hospitalizační poplatky, tak se jasně ukazuje, že narůstá počet hospitalizovaných, přinejmenším v dlouhodobé péči. Spoluúčast ve zdravotnictví je u nás nízká, a to je paradoxem, protože v naší zemi je přitom tolerována podstatně vyšší spoluúčast v sociální sféře. Jak je známo z poplatků, které musí odvést pacient ve formě odvedení důchodu, nebo ne pacient, ale klient sociálního zařízení, kde je dlouhodobě umístěn.
Obecně platí, že zdravotnictví je zkoušený resort, že ve zdravotnictví je tendence výrazně expandovat náklady, nové technologie a potřebné finanční zdroje, a cesta navyšování vnitřní efektivity systému se bez použití dalších finančních zdrojů hledá velmi těžko.
Tudíž jediné řešení, jak zvyšovat efektivitu systému, pokud zdroje máme omezené, a připomněl bych jenom, že zdroje na zdravotnictví jsou omezené i v nejbohatších zemích světa, tak jediné řešení, jak zvyšovat efektivitu, jediné řešení, jak zvýšit a zlepšit zdravotní služby, je navyšovat efektivitu v systému, jestliže další zdroje nemáme, a to je velmi obtížné a spočívá to v různých plošných regulacích.
Obecně se ví, že systém všeobecného zdravotního pojištění a nárokových úhrad vede v celém světě, v každém z takovýchto systémů, vede k extrémní nadprodukci výkonů a regulace jsou nutné ve veřejném zájmu udržitelnosti.
Doktor Háva takto dostatečně představený a připomenutý na této parlamentní půdě v roce 1999 v jedné ze svých publikací napsal, teď cituji: "Zdravotní pojištění je zatíženo existencí morálního rizika, tzv. moral hazard, jak říkají ekonomové, na straně pojištěnců, ale i na straně poskytovatelů zdravotnických služeb. V případě pojištěnců platí, že pokud nejsou pojištěnci zainteresováni na uchovávání svého zdraví, může docházet k jejich neodpovědnému chování a ke zbytečnému nebo odvratitelnému poškození jejich zdravotního stavu, a tím k zvyšování spotřeby péče. A je známo," dále cituji, "že někteří pojištěnci se také mohou snažit spotřebovat nadměrný rozsah péče. "
Dále náš levicový autor říká, že "z hlediska ekonomiky zdravotnictví je důležité hledat způsoby, jakými lze zainteresovat pacienty, poskytovatele i plátce zdravotních služeb ve vztahu k jejich chování s ohledem na snížení vzniku morálního rizika. Na straně pacientů jsou používány různé spoluplatby, které lze využít zejména v případech zdravotnických služeb, které jsou charakterizovány vyšší cenovou elasticitou poptávky, jako je ošetřovatelská dlouhodobá domácí péče, rehabilitace, stomatologické služby, léčiva." Konec citátu.
Často bylo proponenty zrušení regulačních poplatků argumentováno ze strany proponentů zrušení regulačních poplatků, že lékař je ten hlavní hybatel toho, kolik péče pacient vyčerpá, jeho slovo platí a je na jeho zodpovědnosti, aby tuto péči čerpal pacient racionálně. Tím se často argumentuje, že nepotřebujeme regulační poplatky, že všechno zvládnou lékaři.
Znovu budu citovat doktora Hávu: "Obdobně jako u pacientů při chybějící zainteresovanosti na straně poskytovatelů zdravotních služeb a při nedostatečných kontrolních mechanismech může vést jejich chování ke zbytečným ztrátám, jako je poskytování nadměrného rozsahu služeb, nabídkou vyvolaná poptávka služeb, ekonomicky nevýhodné preskripční chování atd." Definitivní konec citací.
Tedy jak říká levicový teoretik, na straně lékařů jsou tlaky z nejrůznějších důvodů vysoké. Náklady na revizní systém jsou však tak velké a revizních lékařů s dostatečnou kvalifikací je málo, že je velmi obtížné jenom tímto způsobem lékaře jako rozdělovatele peněz a dostatečného množství zdravotní péče kontrolovat, je velmi obtížné a nikdy není dostatečné, pokud nad každým lékařem by nebyl revizní lékař alespoň z jedné poloviny své náplně práce.
Spoluplatby pacientů jsou tedy dobrým pomocníkem.
A přestože jsou na straně pacientů provázeny různými nedokonalostmi a omezeními, zčásti určitě fungují a navíc přinášejí peníze.
Přímé peníze a spoluúčast ve zdravotnictví se koalici, která chce zrušit poplatky, nelíbí. Máme zdravotnický systém, kde je objem poskytovaných služeb stále zbytečně vysoký v mnoha případech a řada parametrů, jako počty kontaktů pacientů s lékaři, které už jsem zmiňoval, počty hospitalizací, délka hospitalizací či kapacita lůžkových fondů, to je jasné.
Zároveň ale je potřeba říci, že spoluúčast, proti které současná koalice vystupuje, je oproti srovnatelným zemím nízká a po zavedení regulačních poplatků byla postupně výrazně sociálně zastropovaná. Přesto všechno mají spoluplatby výrazný finanční efekt a často citovaných zhruba pět miliard ročně reprezentuje výrazný přínos pro zdravotnictví vzhledem k jeho relativnímu podfinancování a navíc k tomu přichází již zmiňovaný efekt racionalizace poskytování zdravotnických služeb.
Výnos, jak je často kritizován, vychází opravdu od skutečně nemocných pacientů, ale je to výnos, který je pro individuálního pacienta zastropován a jeho velká část navíc pochází od pacientů s lehkými onemocněními. Výnos pro zdravotnictví od těžkých pacientů znamená jen skutečně minimální podíl na jejich vlastní celkové ceně léčby, a tudíž nenarušuje princip pojistného krytí pro katastrofální náklady.
Není pochyb o tom, že regulační poplatky mají řadu nešvarů, které bylo potřeba dořešit. Pár příkladů za všechny: Opakované platby 30,- Kč indikovaných lékařem nebo řetězení poplatků v případě indikace konsiliárního vyšetření jiným lékařem samozřejmě vyvolávaly u pacientů protesty a někdy úšklebky. Bylo potřeba udělat další úpravy a něco z toho jsme připravovali, když jsem byl součástí Ministerstva zdravotnictví, ale hysterie opozice z regulačních poplatků v minulém vládním období byla tak veliká, že žádné další racionální kroky a úpravy de facto neumožnila. Výsledkem je, že poplatky se nyní ruší prakticky úplně a peníze, o které byl rozpočet všeobecného zdravotního pojištění navýšen ze státního rozpočtu, přijde vniveč a vyplacených pět miliard korun, které mohly být využity pro další technologický rozvoj zdravotnictví, nyní budou, tak jak se říká, tzv. projedeny. Možná to pomůže pěti až deseti procentům nejchudších obyvatel této země, ale zbylých 90 % populace mohlo zdravotnictví bez problémů dále přispívat. Budiž, rušení regulačních poplatků je legitimní politické rozhodnutí. Já, a teď budu mluvit za celý klub TOP 09, starostové a nezávislí ho však považujeme za rozhodnutí špatné, a proto si dovolím v další části rozpravy předložit návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení. Bude demokraticky hlasováním rozhodnuto a i když náš názor jistě nepřeváží, bude alespoň pro budoucnost zaznamenán jako jednoznačné stanovisko, co naše zdravotnictví a co nejtěžší nemocní podle našeho názoru potřebují.
Dovolte mi ještě na závěr dodat, že celý tento rozsáhlý příspěvek měl za úkol předvést, že regulační poplatky a jakákoli regulovaná a sociálně rozumně zastropovaná spoluúčast nebyla ani mými předchůdci, kteří ji prosadili, ani mnou samotným, který se ji snažil upravit a obhajovat, tak tato spoluúčast nebyla prosazována pro to, aby někomu škodila. Měla aktivizovat lidi, aby se více zajímali o své zdraví, prevenci a zdravý způsob života, měla vedle mimořádně vysoké solidarity zdravých s nemocnými v našem systému posílit navíc ještě solidaritu mezi méně nemocnými a více nemocnými a měla pomoci vyšší efektivitě zdravotnictví a těm nejtěžším pacientům, kteří zdravotnictví potřebovali a budou potřebovat v těch nejtěžších a nejdražších nemocech.
Klasifikovat podporu regulačních poplatků jako nelidskost a asociální chování vůči potřebným lidem, jak nám to bylo často vyčítáno, je stejné, jako kdybych zde tvrdil, že protahování vládního výběru evropského komisaře je jen snahou premiéra této země jí škodit. To si jistě nikdo nemyslí. Politická rozhodnutí se často přijímají s rizikem vedlejších dopadů, někdy se daří prosazovat snáze a někdy obtížněji a hlavně někdy jsou populární více a někdy méně, bez ohledu na jejich prospěšnost či škodlivost. A priori tedy pokládat spoluúčast ve zdravotnictví za pokus vyvolávat škody lidem této země je špatné.
Poplatky jsem obhajoval v nejlepších úmyslech. Proto chci věřit, že jejich zrušení, které zde bude jistě ještě dále obhajováno současnou koalicí a jejími příznivci, toto zrušení, jak jsem řekl, je legitimní, není předkládáno ve snaze této zemi škodit. Možných opatření na zlepšení našeho zdravotnictví je samozřejmě více a nezbývá mi než věřit, že pokud ke snížení nebo zrušení spoluúčasti zrušením poplatků nakonec dojde, naše zdravotnictví si se vzniklými ztrátami nějak poradí. Ze strany Ministerstva zdravotnictví to však bude vyžadovat novou práci a velmi tvrdou na hledání způsobu, jak efektivitu zdravotnictví dále zvyšovat a nejenom natahovat ruce pro další peníze od státu. Děkuji.
