V předvolebním seriálu převážně nevážně dnes představujeme Romana Malečka.
Karlovarský kraj – Volební lídři. Kandidují do parlamentních voleb. Stojí na náměstí, rozdávají nám plakáty, z hrdel jim zurčí volební hesla, sliby, nabízejí řešení a skvělou budoucnost. Jsou ale také lidé, kteří mají vlastní rodiny a problémy jako my.
My jsme volebním lídrům proto položili několik otázek:
1. Moje kariéra jak osobní, tak pracovní byla a doufám, že ještě nějakou dobu bude rozmanitá a zajímavá. Ne, vážně, po studiu jsem se ještě za socialismu stal na chvíli odpůrcem režimu, pomáhal v K. Varech zakládat OF, sportoval, užíval života a pak musel začít i podnikat, což vlastně dělám až dodnes.
Zaměstnání jsem moc nevystřídal, vlastně se dá říci, že pouze přibývala, od r.1993 jsem spoluvlastníkem a jednatelem společnosti Kastos spol. s r.o. (mimo jiné až do dnešního dne jsme ve vedení firmy stále s kolegou Vláďou Smržem – prvním Čechem, který sjel osmitisícovku na lyžích). V r. 1997 jsem založil s dalšími baskeťáky nový sportovní klub, který dodnes manažeruji, občas trénuji a ve kterém celkem úspěšně vychováváme basketbalové adeptky od těch nejmenších až po extraligové ženy. No a od r. 2009 po vzniku TOP 09 jsem se vrhnul z důvodu nespokojenosti také do politiky,kde jsem se po volbách v r. 2010 dostal nejdříve jako zastupitel a poté jako radní do vedení města a od r. 2011 také přijal nabídku na vedení KV Areny.
Pokud bych ve volbách do parlamentu neuspěl, rozhodně bych se chtěl dále věnovat svojí firmě, basketbalu a také možnosti dokončit přeměnu a výstavbu sportovního centra KV Areny a možná také začal více užívat života a všech kolem sebe, na kterých mi záleží.
2. Na nočním stolku mi nikdy nechybí rozečtená kniha, i když poslední dobou se k četbě moc nedostávám, a tak se občas musím vracet kapitolami nazpět. Přesto čtu moc rád, napříč všemi žánry, ale pokud bych mohl zmínit jméno alespoň jednoho oblíbeného autora, pak je to Robert Merle. Jeho kniha Malevil mně v juniorském věku doslova učarovala.
3. Jéje, já mám oblíbených jídel, a i když to na mě zatím není vidět (díky bohu), nejvíc miluji klasická česká jídla – takové výpečky se zelím a knedlíčkem, zapité studenou plzeňskou dvanáctkou, to je balzám na duši i tělo. Jinak nejsem žádný velký kuchař (na rozdíl od ochutnávače), ale když by bylo nejhůř, asi jsem schopen nabídnout přátelům ze svého umění od pikantního hemenexu, třeba přes sýrové těstoviny až po echtovní gulášek – nicméně recept po mně nechtějte, protože to většinou chutná úplně jinak....... Ještě, že máme vždy po ruce šikovné protějšky.
4. No, mimo snad slušné češtiny, trošku anglicky a rusky a ve spojení s rukama a nohama bych se možná dokázal najíst i v Německu – prostě žádná velká sláva, kdysi na to nebyla chuť a pak zase čas.
5. Sportuji pořád stále rád, ovšem nyní již také s ohledem na vrzání v kolenou a s dalšími neduhy, které přináší starší střední věk. Přesto se snažím minimálně aspoň dvakrát týdně proběhnout na basketbale, tenisu nebo fotbálku a občas si přidám třeba plavání.
S ohledem na minimum volného času se mimo příležitostného sportu dostanu maximálně tak jedenkrát za měsíc na dřevěnou chaloupku, kde posekám trávu, projedu se na kole nebo zajdu do lesa a totálně vypnu – taky moc prima. Ovšem asi největším relaxem je, když vidím svoje nejbližší zdravé a spokojené. Naposledy třeba když se dcera Karolína dostala jako kapitánka do basketbalového reprezentačního týmu kadetek ČR a přivezla si z ME stříbrnou medaili, hned člověk o nějaký ten den omládl.
6. Já doufám a věřím, že jako krásná lázeňská oblast s pořád nádhernou přírodou, která bude nabízet vedle slušného živobytí pro místní i všechny svoje přednosti pro spousty návštěvníků. Pokud bych to viděl jinak, tak bych se do boje za lepší zítřky nepouštěl a přidal se ke stále nabručené části človíčků, ale to semi zatím nechce, protože život je moc krátký na to, abychom ho jen tak probendili.
Zdroj: Chebský deník
