19. 7. 2022

Po více jak dvou letech, kdy kombinace protipandemických opatření společně s tehdejší populistickou hrůzovládou Andreje Babiše vytvořila toxický koktejl zadlužování, přišla válka. Agrese Ruska na území Ukrajiny, která přerostla ve válečný konflikt tak bezesporu zničila poslední zbytky naděje, že bychom budoucí roky prožili v relativním klidu a vzpamatovali se z dopadů pandemie. Zdražuje se všude v míře nevídané. Jako spoluprovozovatel cukrárny to mám z první ruky. Nedostatek zaměstnanců, velký tlak na růst mezd, zdražování všech možných surovin. A rozhodně nejsem výjimkou.

Před více jak týdnem jsem se účastnil Gastronomického kongresu, kde jsem mluvil s mnoha kolegy z oboru. Spojovali nás stejné problémy, myšlenky, vize a odhodlání bojovat. Přežili jsme pandemii, přežijeme i ekonomické dopady války a inflaci. Lidé v gastru jsou totiž jedni z nejodolnějších podnikatelů a díky ránám za posledních 5 let i velcí srdcaři. Jinak by to ani nešlo.

Co našemu odvětví však zoufale chybí, jsou bojovníci, kteří pomohou státu a vládě najít cestu, jak gastru odlehčit a nechat je dělat to, co umí nejlépe. Luboš Kastner s Českého gastronomického institutu svoji roli bijce za gastro zvládá výborně, ale potřebuje posily. Gastronomie u nás zaměstnává přes čtvrt milionu lidí, kteří teď žijí v nejistotě, co s nimi bude dál. Proto se hlásím do služby a budu bojovat do posledního dechu za budoucnost gastra. 

To, co nám může v současné situaci pomoci, je konstruktivní a hlavně urychlené řešení problémů, které jsou už nějakou dobu na stole. Konkrétně jde například o harmonizaci DPH, čím nižší tím lepší. Do přidané hodnoty gastronomie zásadně vstupuje lidská síla a um, kde jsme zatížení jedněmi z nejvyšších odvodů sociálního a zdravotního pojištění v Evropě a zdaněním práce. Dalším zatížením je nákladná energetická náročnost, což je v době rostoucích cen energií opravdu smrtící. Po více než roce omezených finančních možností ztrácíme prostor pro obnovu zařízení, chybí nám finanční prostředky na investice. To se musí změnit.

Dalším palčivým bodem je nízká hranice pro odvod sociálního a zdravotního pojištění u DPP. Částka 10 000 korun už zkrátka není v roce 2022 adekvátní (od roku 2012 se neposunula). To je pro zaměstnavatele velký časový a finanční výdaj, energii však musíme zaměřit jiným směrem. Proto se připojuji k rozumnému návrhu Hospodářské komory zvýšit tuto hranici na 15 000 korun. 

Na pořadu dne je také řešení osvobození spropitného od odvodů a daní. Model, který dobře funguje v zahraničí by se uplatnil i u nás. Zkrátka musíme teď jít našim hospodám a restauracím naproti, abychom si je zachovali, protože bez naší pomoci to nedají. Gastrokrizi totiž neodvrátíme, už tu s námi je. Musíme však minimalizovat její dopady. A nezvládneme to sami.

Autor : Lukáš Otys, předseda TOP 09 KV kraje