Samozřejmě bychom se bát neměli, neboť strach je vždy nejhorší rádce. Zajisté ale stojí za to zamyslet se a zejména, vzhledem k posledním činům Vladimíra Putina, zodpovědně jednat v naší zahraniční politice. Od druhé světové války platilo, že v Evropě už se nemění hranice násilím a že ke každé změně musí dojít dohodou zúčastněných stran. Tohoto pravidla se drželi dokonce i sovětští vládci od padesátých let a do zániku Sovětského svazu. Vzhledem k strašným důsledkům druhé světové války je to taky pochopitelné. Teď došlo k prolomení tohoto základního pravidla míru a spolupráce v Evropě. Putin se rozhodl, a jak známo velice úspěšně to dotáhl do konce, obsadit Krym a zaútočit na východní část Ukrajiny.
Mnozí lidé u nás argumentují tím, že k tomuto průlomu došlo už během rozpadu Jugoslávie, když NATO zaútočilo na Srbsko. Připomeňme si ale tehdejší situaci. V Kosovu to vřelo už dlouhou dobu. Pamatujisi to z osmdesátých let.Jezdil jsem tam tehdy ještě za Helsinský výbor pro lidská právaa vím, že tam z obou stran k násilnostem docházelo dlouhodobě. Spor se během let velice vyostřil a k dalšímu násilí došlo poté, když vyhlásil prezident Miloševič, že už nikdy nebude Kosovo napadat a v zápětí na kosovské Albánce vojensky zaútočil. Velké množství lidí bylo vyhnáno ze svých domovů, vedla se proti nim skutečná válka. Tehdy se po dlouhých diskusích Spojené státy rozhodly zasáhnout. Ten zásah měl zabránit dalšímu vraždění a vyhánění Kosovanů ze svých domovů. A pamatuji si, jak se tehdejší ministryně zahraničí USA snažila přesvědčit Miloševiče, aby tyto akce zastavil, aby se našlo mírové řešení. Bohužel na to Miloševič nepřistoupil, takže to skončilo vojenským zásahem.
Na Krymu ale byla zcela jiná situace. Byl tam naprostý klid a mír a z mé návštěvy si pamatuji, že se nikdo netroufl na Rusy jenom křivě podívat, natož potom se jejich nárokům a vystupování postavit. Už tehdy měli obavu, že by Rusové na Krymuzahájili vojenské akce. V tomto případě rozhodně nemůžeme říct, že bylo nutné zasáhnout a ukončit nějaké násilnosti. Přesto se, jak známo, najednou objevili takzvaní zelení mužíci, tedy prvotřídně vyzbrojené Ruské oddíly ovšem bez odznaků a výložek, rychle obsadili celý poloostrov a po „referendu“, které proběhlo pod jejich dozorem, byl Krym připojen k Rusku.
Na východě Ukrajiny bylo násilně obsazeno několik radnic a obecních úřadů náhle se objevivšími ozbrojenými skupinami, které vyhlásili, že již nebudou nadále poslouchat vládu v Kyjevě a dodržovat její zákony. Byl to ozbrojený puč se vším všudy. A když se Ukrajinská armáda vzpamatovala a začala postupovat proti těmto povstalcům, opět zasáhly perfektně vyzbrojené neoznačené oddíly z Ruska. Poté, co nebyla dodržena první Minská dohoda,povstalci ještě rozšířili své teritorium, pokračovaly boje o doněcké letiště a o důležitý dopravní uzel v Debalceve. Druhá Minská dohoda je prozatím jakž takž dodržována, i když stále ještě probíhají místní přestřelky a téměř denně odtud hlásí další padlé.
Musíme tedy objektivně přiznat, že je v Evropě jedna mocnost, která páchá agresi vůči svým sousedům a nedodržuje mírové uspořádání, které po druhé světové válce platilo. Zajisté, Česká republika je v bezpečné situaci, neboť je členem NATO. A NATO je příliš silné společenství, než aby ho Rusové mohli ohrozit, poněvadž válka s NATO by vedla ke strašným důsledkům.
Ale musíme si uvědomit, že je ostražitost na místě. Leckde jinde v Evropě se může stát, že dojde k provokacím, že se budou hledat záminky, eventuálně se někde můžou objevit opět zelení mužíci ve snaze některé země vypáčit z NATO, Evropu rozdělit a pozvolna obnovit nadvládu Ruska nad střední a východní Evropou. Musíme být připraveni se tomu rázně postavit.
Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09
