Putnová: Finský vzor. Důvěra mezi rodiči a učiteli

Finský vzdělávací systém se díky vynikajícím výsledkům stal výkladní skříní Finska. Finové se jím právem chlubí, prezentují jej jako mimořádně vstřícný a následováníhodný model. Finské a české základní školství přitom vykazují řadu společných rysů: povinná devítiletá docházka, zhruba 90procentní účast v posledním roce předškolního vzdělání či značná flexibilita osnov. Finové chápou právě flexibilitu jako jednu z příčin úspěchu. My máme sice podobný přístup, ale vidíme v něm naopak nevýhodu, a proto jej chceme změnit. Shodný je v obou zemích i počet vyučovacích hodin. Ani Finové zároveň nemají v učitelském sboru více mužů než my, v obou případech je to zhruba 15 procent. Stejně jako ti naši i jejich učitelé pobírají průměrnou mzdu.

Samozřejmě nepochybujeme o tom, že máme stejně chytré děti. Musí tedy existovat jiné důvody, které úroveň znalostí finských dětí dostaly mezi světovou špičku. Hledat příčiny ve financování je snadný argument. Ano, Finové dávají do regionálního školství více peněz, celkem 4,1 procenta HDP, zatímco my jen 2,9 procenta HDP. Přesto jsou v ročních výdajích na žáka mírně pod průměrem OECD. Přímá úměra mezi finančními zdroji a kvalitou vzdělání tedy není prokázaná. Respekt k učitelům Závažnějším rozdílem je společenská atmosféra. Finové jsou hrdí na svoje učitele, o kterých mluví jako o vysoce kvalifikovaných. Jsou přitom absolventy magisterských studijních programů, stejně jako ti naši. Ve Finsku se ale vzdělání chápe jako investice do budoucnosti a tak se k němu také přistupuje.

Učitelé požívají velký respekt, přestože nepatří ani ve Finsku k vysokopříjmovým skupinám. Proto si mohou na fakultách, připravujících studenty pro učitelskou profesi, vybírat mezi nejlepšími maturanty. Na školách tak mezi rodiči a učiteli panuje důvěra. Důvěru jako základní způsob komunikace zdůrazňují také sami Finové. Nemají proto dokonce ani kontrolní orgán podobný naší školní inspekci. Prostě věří svým učitelům a ředitelům.

Finové zároveň nemění školskou politiku s každým volebním cyklem. Předvídatelnost systém stmeluje a harmonizuje. Známa je i finská jazyková znalost. Nedabují totiž zahraniční filmy, což v průběhu let jednoznačně přispělo k jejich jazykové kompetenci. Výuka dětí na nižším stupni dokonce probíhá nejenom ve finštině, ale i sámštině a romštině. Snižuje se tak počáteční handicap v lokalitách, kde finština není nejfrekventovanějším jazykem. Naše školství ale trpí stejnými neduhy jako celá společnost. Nekoncepčností, nedostatkem morálních autorit a disciplíny. Klíč k úspěchu vidím především v učitelích a jejich podpoře. Fakulty by zároveň neměly být nuceny v boji o přežití přijímat i maturanty, kteří pro pedagogickou činnost nemají základní předpoklady, pro což se v připravované novele vysokoškolského zákona naskýtá prostor. I my můžeme omezit dabing zahraničních filmů, jelikož znalost cizích jazyků je pro konkurenceschopnost země jeden z nejvýznamnějších faktorů.

Toto jsou kroky, které lze realizovat poměrně rychle. V dlouhodobějším horizontu nás čeká nesnadný úkol. Posilovat důvěru v učitele. Bez kvalitního zázemí, technického a technologického vybavení se dnes dobrá škola neobejde. V diskusi o školství bychom ale neměli problém vidět pouze z hrubě materiálního pohledu a zužovat ji na otázku financování. Peníze jsou podmínkou nutnou, ale samy školy nezlepší. Volně parafrázuji klasika – prachy jsou krásná věc, ale důvěru, důvěru si za ně nekoupíš.