Niedermayer: V Bruselu se musí hrát s ostrými lokty

Rozhovor s lídrem TOP 09 do EP Luďkem Niedermayerem

26. 4. 2014

Opustil jste dobře placenou práci ředitele ve firmě Deloitte, takže vás nelze podezřívat, že jste do voleb vyrazil kvůli hezkému platu europoslance. Proč jste se vydal do kalných vod politiky? 
O tom jsem hodně přemýšlel. Samozřejmě jsem zvažoval, že je to nepohodlné, nepříjemné a pro mě ekonomicky nevýhodné. Nechci říkat vznešené fráze, že to dělám pro naše dobro, ale ve společenských tématech jsem se angažoval jako viceguvernér v České národní bance. Když jsem odešel z banky, začal jsem psát do novin komentáře. Ale v jednom momentu si člověk musí položit otázku, jestli je férové stále věci pouze kritizovat. Dostal jsem nabídky třeba jít do exekutivy, ale to jsem odmítl. Ale možnost jít do evropského parlamentu mě zaujala, protože jsem od počátku, co se ČR začala do Unie zapojovat, byl v různých komisích a výborech v Evropské unii. A tak jsem si řekl, toto je cesta, kterou bych mohl jít, a už nebýt takový alibista, který jen nadává a komentuje, ale pokusí se své názory a myšlenky prosadit. 

Kdo vás oslovil? 
První schůzku jsem měl s panem Kalouskem, asi kvůli tomu, že jsme se znali a měli jsme ekonomické styčné body. Jinak mám pocit, že iniciativa vznikla mezi panem Schwarzenbergem a Kalouskem. 

Jak se vám líbí pozice parašutisty, který byl vysazen do čela kandidátky? 
Není to jednoduché ani pro mě, ani pro TOP 09. Ale to jsem si uvědomil až později, protože první týdny jsem přemýšlel, jestli do toho mám jít a jestli rizika s tím spojená jsou dobrý nápad, a až potom jsem vlastně začal postupně přemýšlet o pozici druhé strany. Měl jsem víc nabídek, ale nejdřív jsem si přečetl program, hodně jsem se o tom bavil s lidmi z topky, dost s panem Kalouskem. Jsem hodně proevropský a postupně jsem došel k přesvědčení, že topka začíná být ne hurá evropskou silou, ale konstruktivní, kompetentní a také evropsky pozitivní silou. A když jsem zjistil, že průnik mých hodnot s hodnotami topky je silný, tak až poté jsem byl ochoten do toho jít, protože jinak bych tam byl opravdu jako parašutista. Já v té kampani nemluvím za sebe, já v ní mluvím o našem programu a hodnotách. Hodnoty Karla Schwarzenberga jsou mi velmi blízké. 

Kdo vás ještě oslovil? 
Menší strany, od kterých znám představitele, ale nikdy jsem to neříkal a říkat to nebudu. 

Třeba ANO? 
S ANO jsem se setkal už dřív nad jinými tématy. 

Pan Babiš vás nelákal na ministerstvo financí? 
O tom jsme se bavili a tudy pro mě cesta nevedla. 

Nestraníky do čela kandidátek vytahují i jiné strany. Vám nevadí, že způsob, jakým jste se dostal na kandidátku, má jistý demokratický deficit? 
Je pravda, že dost energie věnujeme na to, abychom jezdili ne přesvědčovat lidi na ulici, kteří by nás možná volili, ale bavit se s lidmi z topky. Já jim vysvětluji svoji pozici a oni mi říkají, jak věci vidí. Jednoznačně jsem řekl, že mi nejde jen o to, dostat se do Evropského parlamentu, ale že v horizontu dvou let udělám rozhodnutí, že buď politika byla slepá ulička a pokusím se vrátit k odborné práci, anebo vstoupím do topky a uvidím, co bude dál. 

Půjdete do místní politiky? 
Neměl jsem odvahu jít do české politiky, do těch kalných vod, jak jste říkal. Znám Brusel, ani tam to není příjemné, tam se musí hrát s ostrými lokty, ale je to hra a řekl bych, že není kalná jako u nás. Čili na to jsem si troufl. Co bude dál, to se uvidí. 

Myslíte si, že ve volbách uspějete, poté, co se voliči spálili v Praze, kde TOP 09 vyhrála s guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou, který z politiky vycouval, když se nestal primátorem? 
To je velmi dobrá otázka, ale úplně jiná situace. Hodně jsem se o tom se Zdeňkem bavil. On do toho opravdu šel s tím, že bude pražským primátorem, a získal dobrý počet hlasů. Bohužel ty velmi kalné vody pražské politiky způsobily, že se nestal primátorem, a on se rozhodl, že tudy pro něho dál cesta nevede. U mě je ta situace jasná, já jsem připravený být opravdu fungujícím europoslancem, protože mě to jak odborně zajímá, tak taky opravdu věřím v budoucnost Evropy a naši budoucnost v Evropě. A k tomu způsobu TOP 09, jak utváří kandidátky, musím říci, že je mi sympatický. Oni říkají: my tušíme, co jsou hlavní témata v Evropě, my k nim hledáme kompetentní lidi, kteří s námi mají názorovou shodu, a ti se pokusí v tom obrovském parlamentu prodat svou odbornost. 

Jak se vám líbilo, když jste zjistil, že dvojkou na kandidátce bude Jiří Pospíšil, ještě nedávno místopředseda ODS, která je silně euroskeptická? Myslíte si, že kandidátka takto různorodě poskládaná je pro voliče důvěryhodná? 
To musí zvážit voliči. Jiří Pospíšil říkal, že do toho jde proto, že je potřebné pracovat na tom, aby česká legislativa začala fungovat evropsky. Když se lidé žení, rozvádějí mezi různými zeměmi, aby to pro ně bylo jednoduché. Myslím, že jeho ambice nevychází z historie ODS, ale spíš z jeho profesní práce na spravedlnosti a také z toho, že on není jediný politik v Čechách, který v okamžiku, kdy jako ministr začal šéfovat Evropské radě, se najednou na Evropu začal dívat jinak. Také euroskepticismus ODS má svou historii. Trochu se zapomíná na to, že v roce 2008 Topolánkova vláda velmi vážně přemýšlela o tom, že začne připravovat přijetí eura. Ale nedošlo k tomu a v následujících letech euroskepse v ODS posílila kvůli postoji prezidenta Klause, ke kterému se část ODS přimkla. Ale podle mého voliči ODS jsou relativně europozitivní, nemyslím si, že velká část lidí v ODS nutně sdílí názory Jana Zahradila. 

Co říkáte jako velký příznivec zavedení eura na to, že ODS kampaň postavila na odporu proti euru, vyhlásila i petici za záchranu koruny? 
Evropský parlament nemá absolutně co dělat s českou korunou a s přijetím eura. Od ODS je to jen čistě marketingový tah, který vychází z toho, že průzkumy jasně říkají, že je tady velká část lidí, kteří se domnívají, že euro je špatné. Dokonce teď, když už všichni vidí, že se eurozóna dostává z problémů, že Řekové si poprvé volně půjčili na trzích, tak stále řádově polovina Čechů je přesvědčena, že eurozóna stojí před rozpadem. Mezi podnikateli je ten posun vnímání k evropskému normálu rychlejší. Souvisí to také s intervencí České národní banky a s nejistotou, kterou vyvolala. Na konci roku bude zajímavá diskuse na vládě, zda začít kroky k přijetí eura. Ale společnost je v této otázce ještě hodně pozadu. Je to dědictví Klause a také dědictví krize, kdy Evropa hasila požáry. 

Vy budete soutěžit o podobné voliče s ANO. Jak se vymezíte vůči Pavlu Teličkovi a vůči politice ANO? 
Ještě nejsem ten správný politik, abych soupeře hlava nehlava kritizoval, nás hlava nehlava vyvyšoval. U ANO je vidět, že chce soutěžit jak o voliče, kteří mají Evropu rádi, tak i o ty, kteří ji rádi nemají, a proto raději toho moc neříkají, protože tím pádem úplně neriskují. Ale já si myslím, že ten zásadní rozdíl je v činech. Teď jsme se dostali s nemalými společenskými politickými náklady k tomu, že máme v pořádku veřejné finance. Loňský deficit byl kolem jednoho procenta, což je dokonce víc než náš cíl. Není možné, aby někdo říkal, že je proevropský a že akceptuje systém a chce se na něm podílet, a zároveň svou politiku chtěl dělat přesně naopak. Nebo fiskální pakt. Chápu, že žádná vláda by se nadšeně nehlásila k zrychlení fiskální konsolidace. To je vždycky nepopulární. Ale nedovedu si představit, že bych řekl jako naše vláda: já Evropě rozumím, ale k fiskálnímu paktu fakticky nepřistoupím, protože mě to obtěžuje. 

Říkáte, že ještě nejste ten správný politik a soupeře nebijete bezhlavě po hlavě. Jak se vám poté líbí neustálá kritika Andreje Babiše z úst představitelů TOP 09? 
Já jsem nic takového neříkal. 

Shodujete se s tou kritikou? 
Co se týká toho, kam hodlá vyvíjet fiskální politiku, tak v tom mám velké obavy. To nemám jako politik, ale jako ekonom, protože jak jsem říkal, fiskální konsolidace byla drahá a zopakovat si ji dvakrát by byla chyba. Ze začátku jsem se domníval, že otázka konfliktu zájmů Andreje Babiše nebude zásadní, protože ministr financí je pod velkou veřejnou kontrolou, ale teď jsem se dočetl, že dvacet lidí z Agrofertu je na velmi významných pozicích ve státní správě. A je pravda, že Agrofert podniká v celé řadě oblastí, které nejsou u nás dobře regulované, a teď je tam neoddiskutovatelný konflikt. Není to jednoduchá pozice, jakkoliv musím osobně říct, že osobně nezpochybňuji motivaci pana Babiše, že by chtěl něco změnit. Nemyslím, že je to podnikatelský projekt typu Víta Bárty. 

Zmínil jste drahou stabilizaci veřejných financí, jak se vám líbila škrtací politika ministra financí Kalouska? 
Ona to nebyla jen škrtací politika. Víte, že tam bylo velmi významné zvýšení daní vysokopříjmovým zaměstnancům. Krizí jsme prošli bez toho, aniž by se naše ekonomika otřásala, neměli jsme problémy s bankami. Mohli jsme ty kroky rozložit do více let, ale za prvé jsme nevěděli předem, co to udělá, a za druhé otázka je, jestli by to pomohlo. Když se podíváte na opravdu tvrdá data, tak zjistíte, že naše konsolidace nebyla dramaticky rychlejší než v případě řady evropských zemí. Nemáme nikde žádný velký problém, pokud si to nepokazíme, tak by nás mohly čekat dobré roky. Ale bylo to drahé. Nejenom ekonomicky, ale samozřejmě i politicky. 

V programu TOP 09 jsem se dočetl, že chcete snížit platy europoslanců a euroúředníků. Znamená to, že ty platy jsou nepřiměřené? 
Společenská poptávka je jednoznačná, lidé nechtějí platit žádné byrokraty, a zejména ne ty bruselské. Tato část programu ale vznikla, než jsem přišel. Já bych to formuloval spíše tak, že příliš vysoké jsou náklady na provoz komise a europarlamentu a málo peněz jde do investic. V některých ohledech se má stát chovat jako firma a tlak na provozní efektivitu musí být. U nás je otázka platů trochu zkreslená tím, že všichni poslanci jsou placeni stejně a pro nás je úroveň platů provokativně vysoká. Samozřejmě kdybychom se na to dívali z hlediska profesionála v Německu, který má třeba dobrou pozici v soukromém sektoru, tak už to najednou vypadá úplně jinak. 

Českých europoslanců je dvacet jedna. Dokážou prosadit v parlamentu, který je více než sedmisethlavý, české zájmy? 
Záleží na tom, co je přesně český zájem. Je to pomazánkové máslo, nebo prosperující Evropa, která bude mít dost peněz na to, aby kupovala české výrobky? Každý poslanec by se měl snažit o to, aby Evropa dobře fungovala, aby byl odborně zdatný a podílel se na tom, aby schvalované direktivy byly co nejkvalitnější. Druhou polovinou práce poslance je podle mého to, že by měli být schopni lidem doma vysvětlit, jak věci v Unii fungují, že Evropa nejsou oni, ale jsme to my, protože my se na tom podílíme. My musíme být schopni obhájit, proč tam ty věci vznikají nebo proč se nám nepodařilo prosadit, aby nevznikly. 

Chcete bořit mýty o EU. Jaká je podle vás nejškodlivější europověra? 
Úplně ten hlavní mýtus je, že se nás to netýká, protože Unie jsou oni, kteří nám nařizují, jak mají vypadat banány, že nemají chodit kadeřnice na podpatcích a jak mají být zabalené koblihy apod. To je ten základní filozofický problém. Další problém s Unií, který není pouze český, je pohádka, kterou hrají všechny vlády, když lidem říkají: My jsme hodná vláda, zlý je Brusel. Často jsem slyšel historky, jak do Bruselu přijel premiér nebo ministr financí a řekl: Potřebujeme udělat něco, co je politicky neprosaditelné, já proto u nás řeknu, že mi to přikázali v Unii, že mě to strašně mrzí, ale že to musím udělat. To je naprosto standardní postup. Problém je v tom, že když se to dělá příliš, tak tomu lidi uvěří. Častým způsobem, jak řešit vnitropolitické problémy, je upozornit na vnější nebezpečí. Například německá diskuse o Řecku, tam vznikla velmi silná politická debata o líných Řecích, která se ale vymkla kontrole, a brzy se začalo diskutovat o jejich vyloučení. Na to ale reagoval byznys, že by to znamenalo ekonomickou katastrofu pro Evropu i pro Německo. V tu chvíli politici nastoupili do opačného vlaku a začali voličům, kterým předtím stimulovali myšlenky o lenosti a nezodpovědnosti Řeků, vysvětlovat, že je to vlastně všechno jinak a je v jejich zájmu, aby Evropa fungovala. Tohle je hra, kterou politici hrají, občas přináší dobré výsledky, občas špatné. 

Evropa se jen těžce vyhrabává z finanční a hospodářské krize, ztrácí v mnoha ohledech konkurenceschopnost, bez práce je přes 26 miliónů Evropanů. Může proti tomu Unie něco udělat? 
Otázka zní, jestli bychom na tom byli lépe, kdyby tady Unie nebyla. Jsem přesvědčený, že bychom byli na tom hůř. Evropa není otevřená ekonomika, země obchodují spolu navzájem. Naše auta se nevyvážejí do Indie, do Číny, prodávají se v Evropě a Škodovka v Indii a Číně vyrábí auta pro Indii a Čínu. Druhá věc je, že Evropa není dvakrát akční, ale podívejte se, jak se pod tlakem krize všechno změnilo. Znám ty diskuse o bankovní unii, o změnách regulace bank. Bavili jsme se o tom v roce 2005 a v dalších letech, jak je obtížné řešit dohled a krizový management nadnárodních bank na národní úrovni. Ty země to prostě nepřipustily. Musela přijít velká, hluboká krize, aby se věci prostě pohnuly dopředu. Nejsou to sice elegantní řešení, vznikají ve čtyři ráno, jsou zatížená kompromisy, ale nejsou úplně špatná. 

Jste pro harmonizaci daní? 
Jsem pro harmonizaci spotřebních daní, protože se mi zdá, že neustálé parlamentní diskuse, o kolik máme snížit daň na naftu, aby nám tady tankovali tiráci, kteří sem jezdí, jsou ekonomicky neefektivní. Na druhou stranu harmonizace daně z příjmů a firemní daně není dobrá myšlenka. Vzhledem k tomu, že země v Unii mají různě vysoký dluh, tak by jim měla zůstat možnost pohybovat se sazbami daní. 

Jak se s odstupem díváte na intervenci ČNB proti koruně? Řada firem to kritizuje kvůli tomu, že jim to zdražilo dovoz. 
Kdybych se na to díval jako úzce zaměřený centrální bankéř, tak mi vyjde, že měla centrální banka pravdu, protože inflace padá hodně hluboko do záporu. Ale když se na to podívám, co to udělalo v mikroekonomice a s očekáváním lidí, tak bych to nepodporoval. Lidi nejsou po pěti letech stagnace naladěni pozitivně, jejich důvěra s fungováním státu není nejvyšší, slušně řečeno. S konečným soudem ale počkám na to, jak to dopadne. 

Oldřich Danda, Jakub Svoboda

Právo, 26. 4. 20143, rubrika: Rozhovor

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme