Signatáři Petice občanů ČR za zachování fungujícího zdravotnictví - a jmenovitě prezident ČLK MUDr. Kubek - vás viní z toho, že platba za tzv. státní pojištěnce, kteří tvoří 61 % populace, čtyři roky stagnuje na částce 723 Kč měsíčně a že to je jeden z důvodů podfinancování zdravotnictví. Vzpomínám si přitom na váš loňský květnový návrh zvýšit vyměřovací základ pro rok 2013 o 6,7 procenta a získat tak cca 3,5 miliardy na zmírnění dopadu vyššího DPH ve zdravotnictví. Ve vládě jste tehdy ovšem neuspěl - vrátíte se k tématu vyšších odvodů států za jeho pojištěnce znovu?
Určitě se k tomu vrátím, jsem připraven tento pokus znovu učinit. Udělám maximum, abych kolegy ve vládě přesvědčil o svých argumentech: zdravotnictví šetří, osekali jsme investice a kde je to možné, šetříme. Za to patří velký dík všem zdravotníkům a manažerům v nemocnicích a v pojišťovnách. Zároveň je naprosto objektivním faktem, že naše zdravotnictví do českých veřejných rozpočtů peníze spíše dává, například skrze DPH, a příliš jich nedostává zpět. To budou argumenty, kterými budu lámat kolegy na vládě i ve sněmovně. Pravdou ale je, že ekonomická situace není růžová, peněz se nedostává nikde a nedobrá nálada panuje ve všech sférách ekonomiky, a to nejen v naší zemi.
Odborářské křídlo petičního výboru připomíná, že uplynuly dva roky od podpisu Memoranda o úpravě poměrů ve zdravotnictví. Vadí jim, že loni dostali namísto 10 % přidáno jen 6,25 %, a to ještě jen někde, zpravidla v nemocnicích přímo řízených ministerstvem. K 1. lednu 2013 navíc nebylo dosaženo garance minimálního platu lékaře (podle dosažené kvalifikace) ve výši 1,5-3násobku průměrné mzdy. Co říkáte na slova předsedy LOK-SČL MUDr. Engla, že ministerstvo udělalo z memoranda jen bezcenný cár papíru?
Platy ve zdravotnictví rostly v posledním období zcela bezprecedentně. V ČR pravděpodobně nenajdete jiný segment hospodářství, který by zaznamenal takový růst. Naopak si troufnu říct, že všude jinde se spíše potýkají se stagnací či dokonce poklesem mezd. Chápu, že každý chce, aby se mu plat stále zvyšoval, ale na druhou stranu je třeba se na věc dívat prizmatem reálných možností současné ekonomické recese.
V čem se ministerstvo s petičním výborem zcela rozchází, jsou údaje o růstu, resp. poklesu výdajů na zdravotnictví, a také v interpretaci těchto dat. Takže: máme být znepokojeni z toho, že tyto výdaje podle ÚZIS od roku 2009 meziročně klesají tu o 0,4, tu o 0,8 mld. Kč, nebo naopak máme být spokojeni, že v r. 2011 se navzdory tomu na zdravotnictví z veřejných zdrojů vydalo o 23,5 mld. korun více než před začátkem onoho již zmiňovaného poklesu?
Čísla, která citujete z šetření ÚZIS, v sobě nesou celkové náklady na zdravotnictví, tedy včetně těch, které se týkají řekněme osobní potřeby občanů, například výdaje na zubní pasty, roztok na čočky apod. Je naprosto přirozené, že tyto náklady se v době hospodářské recese klesají, neboť lidé obecně utrácejí méně a šetří. Naopak, a za tím si stojím, výdaje pojišťoven na péči pro občany a platy zdravotníků rok od roku stoupají. Pokud mám tuto problematiku zjednodušit do konkrétního vyjádření: výdaje na zdravotnictví v posledních letech rostly skokově. Skutečně se jednalo o oblast, na níž se nešetřilo, možná i proto se dnes potýkáme s odporem některých odborových skupin. Nyní se ale musíme přizpůsobit tomu, že peníze jednoduše nejsou a výdaje na zdravotnictví porostou mírněji, či budou po nějakou dobu stagnovat. Taková je situace nejen ve zdravotnictví, ale mnohem více to platí i o jiných odvětvích hospodářství. Dovolím si k tomu poznamenat, že to jsou právě tato „jiná odvětví“, tj. podniky, zaměstnavatelé, zaměstnanci a stát, kteří ze svých odvodů platí zdravotnictví. A nedaří li se jim vydělávat, logicky se následně zpomaluje i tok peněz do systému zdravotního pojištění.
Zdravotnické noviny, 4. 3. 2013, rubrika: Události, fakta, názory, str. 7
