Feri: Při výběru exekutora by měla být zachována určitá volnost

Sněmovna před nedávnem v prvním čtení schválila návrh směřující k zavedení exekutorské teritoriality. Před samotným hlasováním jste tento systém kritizoval kvůli možnému snížení vymahatelnosti práva. Proč by k tomu podle vás mělo dojít?

Já zastávám velmi jednoduchou premisu, že stát, který neumí vymáhat své právo, je akorát tak k smíchu. Protože pak má ten exekuční titul hodnotu jenom toho papíru, na kterém je vytištěn. To by měl být jeden z hlavních úkolů státu. Ostatně, když uzavíráme společenskou smlouvu, že chceme žít v nějakém státě, tak právě vymahatelnost práva je naprosto klíčová.

Kladl jsem opakovaně otázku - protože zaznívá čím dál tím více, že by měli být exekutoři takzvaně postátněni, nebo zestátněni - jaká byla situace a zdali má ministerstvo nějaká přesná data, jak to vypadalo před rokem 2001, to znamená předtím, než se zavedli soukromí exekutoři.

Ukázalo se, že nemá data vlastně vůbec žádná a že se už jen vzpomíná, jak to tehdy bylo. Jenže ty vzpomínky věřitelů a vzpomínky advokátů nejsou zrovna nejpříjemnější, protože to byla doba, kdy zkrátka soudní vykonavatelé měli práce až nad hlavu. Dokonce prý i chodily nějaké papírky, kde bylo, že jste v pořadí a dostane se na vás až za několik měsíců, možná i skoro roků, a ta vymahatelnost práva byla opravdu směšná a ne nadarmo se prý taky říkalo, že ten, kdo platil dluhy, byl akorát tak k smíchu. Nebylo potřeba platit, protože ten stát nevěděl, co si s tím počít.

Takže to byl jeden z těch hlavních motivů, proč se zaváděli soudní exekutoři. Je-li tady debata, že by měl být ten systém dramaticky změněn a možná i na úkor té vymahatelnosti, tak je potřeba znát přesná data. Bohužel, my je v ruce pořád nemáme.

Kromě zmíněného návrhu Pirátské strany prošel prvním čtením také návrh ministerstva spravedlnosti, který zase počítá s principem takzvaného sněhuláka, tedy jeden dlužník – jeden exekutor. Považujete toto řešení za příhodné?

Toto řešení nepovažuji za vhodné pro vůbec nikoho. Ať už pro oprávněného, povinného nebo pro soudní exekutory. A myslím si, že je to teď už naštěstí mrtvý koncept a mrtvé řešení a že ta vhodná cesta se podává nějakým trochu jiným směrem. Nevím, s kým ministerstvo ten návrh konzultovalo, nebo co tím sledovalo. Respektive vím to, ale asi se vydalo špatnou cestou, a jsem rád, že ten návrh byl snad již zavržen.

Jak by měl podle vás systém exekučního vymáhání fungovat? Případně jaké změny budete v průběhu dalšího projednávání prosazovat?

Já jsem ochoten vyjít trochu vstříc a učinit kompromis, protože vždy jsem byl, s ohledem na teritorialitu, takový trošku zdrženlivý. Říkal jsem, že ten podnikatelský systém přispívá vymahatelnosti práva jako takového. Ty problémy, které jsou s tím spojené, a ty neblahé případy, byť některé byly řešeny, mě přesvědčily, že je potřeba ten systém nějakým způsobem, racionálně řešit.

Nejdřív jsem zastával názor, že by se tedy dala ta soutěž omezit jenom na soudní kraje, a tam by ta soutěž volně probíhala, ale nyní (…) je tu snaha se dohodnout na takzvané bagatelní teritorialitě. To znamená na teritorialitě, kde se podle výše přiznaného nároku, nebo vymáhaného nároku rozhodne, zdali si ten věřitel bude, nebo nebude moci vybrat, protože, stejně jako například v insolvenčních věcech, mu bude ten exekutor, stejně jako insolvenční správce, přidělen na základě takzvaného kolečka.

Kritikou směrem k současnému stavu, že soudce si dneska taky člověk nemůže vlastně vybrat, nebo policistu si nemůže vybrat, je, ne úplně přesně, kritizováno to, že prostě i exekutora bychom si neměli mít možnost vybrat. Já s tím nesouhlasím. Třeba trestní řízení má úplně jiný charakter než řízení exekuční. Čili měla by být pořád zachována nějaká, aspoň určitá, volnost, která by u těch bagatelních věcí byla pro ty vyšší nároky.

Podívejte se na celý rozhovor s poslancem TOP 09 Dominikem Ferim.