× Pohněme s tím. Společně!

Vím, že vše nejde vyřešit. Ale řešit určitě ano.

3. 10. 2010


Hovoříme s Mgr. Jiřím Hruškou, kandidátem za TOP 09.

Můžete se stručně představit - jste valašskomeziříčským rodákem?
Rodák jsem. Dlouho jsem si myslel, že pocházím z Krásna. Ale při bližším zkoumání jsem zjistil, že ulice Hemy, kde jsem se narodil (pro pamětníky - naproti Tesle), je vlastně valašsko-meziříčská a hranici mezi původními městy tvoří ulice Zašovská. Takže JSEM rodák:). A už 63 let. S malými přestávkami, kdy jsem vystudoval Pedago-gickou fakultu v Ostravě jako učitel rodného jazyka a dějepisu.

Celý život jste zasvětil školství. Kde všude jste učil a proč jste si vybral právě kantořinu?
Jen pro ty, co se jim moc nechce studovat: velký vliv mělo, když jsem viděl v zimě pracovníky rozmrazovat zem pomocí železných košů se žhavým koksem a pak krumpáči kopat a kopat. Představil jsem si, že bych tak mohl bez vzdělání skončit. S gradujícím úsilím jsem pak ukončil SVVŠ (Gymnázium) a chtěl se stát hercem. Nestalo se a tak jsem prkna znamenající svět vyměnil za stupínek znamenající nemenší herec-ký výkon, ovšem  s většími důsledky.
I když se říká, neuč se, život tě naučí, snažil jsem se být k tomu tisícům žáků nápomocen. Počínaje Kelčí, přes ZŠ Leninova (dnes Masarykova), Oznici až k Šafařce, které jsem zůstal věrný dodnes. Paradoxem je, že ve svých po-čátcích jsem vystřídal za dva roky tři školy. Prostě jsem se tehdejším vedou-cím pracovníkům asi moc líbil. Nebo naopak.

Jak jste se dostal k ředitelování? Co vám funkce dala a vzala?
Jó ředitelování. To bylo v pohnutých letech 1989-90, když jsem se postavil jako mluvčí do čela valašskomeziříčské pedagogické obce, stal se vedoucím Ob-čanského fóra pedagogických pracov-níků, podílel se na reorganizaci školství v okrese, odmítl funkci vedoucího od-boru školství okresu, zapojil se do celo-státní odborářské práce (tehdy se jedna-lo jen a jen o změnu školství, klasické požadavky na mzdy se dostavily až mnohem později s rozvojem tržního hospodářství) a byl zvolen (to je dnes divné, co?)  učiteli školy jejich ředite-lem. Dvakrát jsem pak obhajoval svou funkci ve vypsaných konkurzech a se-trval na tom teplém místečku až do konce školního roku 2009/10.
Co mi funkce dala? Práci, která zprvu vypadala nesmírně smysluplně. S učiteli hledání nových  cest, podílení se na za-vádění poznatků získaných v konzul-tacích s ostatním řediteli v republice do vlastní školy. Dohadování se se zřizo-vatelem o nejideálnějším způsobu fi-nancování škol a dennodenní snahu o to, abychom byli neustále na špici a dokázali svým žákům předat to nejlepší a nejmodernější, co v té době bylo známo.
Co mi vzala? Podstatu učitelství. Setkávání s žáky, výlety, exkurze, tříd-nictví, dennodenní starosti o „svou“ třídu.  Pocit být jedním z nich, i když to nesmějí sami poznat. Krásné chvíle, kdy se jednalo o to přelstít učitele či naopak žáka. Vychutnávání si okamži-ků, kdy žák ani neví o tom, že je vzdě-láván. Práci s dětmi na divadelní scéně a vystoupení plná kreativity a entu-ziasmu… prostě…. kdo to sám zažil, pochopí. A mí žáci jistě vzpomenou na uplatňování principu zádového tra-pézového svalu :).

Proč jste dobrovolně odešel do důchodu - u nás je zvykem držet se fun-kce, dokud člověk nepadne... A proč vlastně za vás nenastoupil žádný nový ředitel?
Postupné zahlcování administrativou a požadavky nadřízených či kom-petentních orgánů, neustále se zvyšující zdůvodňování všeho, co učitel či škola vykoná, odtržení od skutečné tvůrčí práce, neustále připomínání zřizovateli, že v takových podmínkách vzdělávat děti občanů našeho města je skoro nedůstojné. A držet se funkce? To už je vlastně úřednická a manažerská zále-žitost.  Když zjistíte, že vám zdraví ne-dovolí pobíhat po škole a zjišťovat vše na vlastní oči, když máte pocit, že to, co jste udělal za několik minut, vám trvá o mnoho déle, pak je třeba se zamyslet a včas odejít. Nemyslím si sice, že jsem už ze starého železa (snad mne neukradnou do sběrny), ale domníval jsem se, že je nutné předat funkci mladším a kreativnějším. Ti dříve narození snad sami znají pojem „profesní sle-pota“. Jsi-li dlouho na jednom místě, přestáváš vidět to, co jiný zahléd-ne okamžitě. I to je jeden z důvodů mého odchodu.
A proč doposud není nový ředitel? To se sice ptáte dobře, ale na nepravém místě. Již v únoru tohoto roku jsem vedení města oznámil, že bych chtěl s koncem školního roku ukončit svou činnost ve funkci ředitele. Protože vím, že ředitelování je jmenovanou funkcí po proběhnuvším konkurzním řízení, chtěl jsem, aby škola měla již jistého ředitele a mohla se rozběhnout po prázdninách jako plně funkční jed-notka. Jenže. Hruška míní, Rada města mění. I když v ní zasedají tři pedagogové ze sedmi lidí, nedokázali přesvědčit ostatní, jak je důležité pro chod školy a hlavně žáky a učitele pravidelně nastavený školní řád již od počátku školního roku. Nyní, když školu vede : „statutární zástupce ředitele v plném rozsahu řídící činnosti“ – (to je titul, což? Sice jej asi žádný zákon nezná, ale nešť.) vyplývá, že nový ředitel bude po konkurzu, který bude… kdy, zase asi vědí jen ti, kteří o něm rozhodují. Vše je vlastně v provizoriu. Úvazky, z toho vyplývající předměty i jistota zaměst-nání. Vše může být během školního roku jinak. I takové jednání mi vadí. Kla-deme něčí zájmy nad zájmy žáků, rodičů i učitelů. A to není dobře.

Takže jste dal vale ředitelování a chcete vstoupit do městské politiky na kandidátce TOP 09. Proč?

Vždy jsem byl „politicky“ aktivní. Za komunistů jsem se snažil nebýt jenom šedou zónou, i když žádný hrdina ze mne nebyl. A po revoluci jsem se okamžitě zapojil do veřejného dění. Od vystoupení  v divadle Schod před očima stranických funkcionářů, kdy jsem přečet provolání vysokoškolských studentů, dodané tehdejším vysoko-školákem nyní MUDr. Frydrychem, přes aktivitu v Občanském fóru a ná-sledně v republikových funkcích ČMOS a aktivní účasti v Asociaci základního školství a Asociaci ředitelů ZŠ, až po  práci ve školských komisích města. Je pravda, že jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany, i když  jsem i dvakrát byl na kandidátkách. Jednou ODS a podruhé Nezávislých. Jen se mi zdálo, že ani jedna z nich nenaplnila to, v co jsem doufal, že je hlavní náplní komunálního politika. Zajímat se o lidi a jejich zájmy. Ne podle potřeb několika „potřebných“, ale podle skutečných problémů. Vím, že vše nejde vyřešit. Ale řešit určitě ano. A mnohdy pře-hlíživý postoj těch, co jsme si sami zvo-lili, mě nejvíc na celé situaci vadil. Chtěl bych znát odpovědi na mnoho otázek. Jako prostý občan se je nedozvím, jako zastupitel snad ano. I proto bych chtěl být tím, kdo na zastupitelstvech bude otravovat ostatní otázkami a hlavně odpověďmi, které mu musí být dány.

Jak vůbec vidíte situaci v oblasti školství ve městě. Jak jsme na tom?
Částečně jsem již odpověděl. Školy a jejich učitelé se snaží. Všichni pracují podle svých školských vzdělávacích programů. Je u nás škola s inkluzivním vzděláváním, ti nejdůležitější - učitelé, vychovatelé i všichni ostatní pracov-níci, bez nichž by škola nefungovala, dělají, co je v jejich silách. Jen by jim jistě pomohlo, kdyby i rodiče věnovali více času svým dětem a nenechávali vše na učitelích. Nemohou to sami zvládnout.

Co se vám v oblasti školství ve městě hodně nelíbí - co je třeba změnit?
Opak toho, co jsem jmenoval. Např. toto: vedení města (Rada) si pozvala ředitele škol, které zřizuje - základních, k společnému jednání jen jednou za 19 let. A to bylo ještě za úřadování pana starosty Coufala. Jako kdyby žádné problémy a vize ředitelé neměli. Nebo je někdo od stolu řeší za ně. Ani o vel-kých investičních akcích se s námi nikdo nebavil.  Žádné podle potřeby, ale podle... čeho? Nevím.
Nová koncepce školství, školské vzdělávací programy, koordinace čin-nosti škol, pomoc v jednotlivých ob-lastech - učitelé, ubytování, investiční i neinvestiční akce. Je pravdou, že odbor školství se snažil. Ale orgánem na stejné úrovni jsou statutární orgány města.
A školy jsou města, tedy jejich. Pro práci potřebují klid a spolupráci, nikoliv nevšímavost.     
Nezapomínám na akce pro školy jako např.odměňování nejlepších žáků, ale větší koordinace víceméně chybí. Proto bych usiloval o to, aby zastupitelé VĚDĚLI. Ne jen byli informováni. A ROZUMĚLI školské problematice. Např. neustálé zdůrazňo-vání nákladovosti škol je trochu úsměv-né. Náklady na provoz školy, kterou město zřizuje, činí např. cca 3,9 mil. Kč. Z toho ovšem ještě obec dostane přímo z MŠMT asi 450 000,-Kč a od kraje na mzdy a učební pomůcky 10,8 mil.. A jen energie stojí ve škole z roku 1933 1,6 mil. Kč. Není zateplení, vypadávají okna,…
Jsou sice akce (např.osvětlení učeben), kdy hygiena pohrozila možným uza-vřením školy a tak donutila zřizovatele jednat. Ovšem každý dobrý hospodář ví, že pokud se o svůj majetek nestará, náklady na jeho oživení se každoročně zvětšují. Proč např. nebyly již dávno provedeny energetické audity, aby se dalo rychle využít části peněz z celo-státních grantových akcí? Jak je mož-né, že během prvního týdne po vyhlá-šení na začátku šk.roku byly školy a školky na území republiky schopny předložit plány na zateplení ve výši 4,5 miliard Kč? Musely být na to připraveny. A podobných otázek by se dalo jistě naklást více.

Kdysi se říkalo, že škola je výkladní skříní obce. Přál bych si, aby nebyla jen tím, ale i komunitním centrem pro rodiče, děti. Ukázkou toho, že jsme si vědomi následností generací. To, co věnujeme do vzdělávání teď, se nám vrátí v dobrém i zlém nejdříve za jednu generaci. Až dnešní prvňáci budou moci uplatnit to, co s nimi učitelé dokázali probrat a naučit je.  Těžko budeme na špici vědění, když mu nestanovíme vhodné podmínky desetiletí před tím. Kdo má zájem, podívá se do Finska a na jeho současné výsledky.

Co kauza optimalizace - proč se stále ještě neoptimalizovalo?
Optimalizuje se stále. A to i přesto, že školská komise kdysi řekla DOST. Pak následně vytvořená odborná komise (proč?) také řekla DOST. Ně-komu asi velmi vadí, když mají mít žáci dostatek prostor a vhodné pro-středí pro vzdělávání. To ovšem souvisí  s tím, co jsem již řekl dříve. Poslou-chám fámy, chtějí po mně odpovědi, ale kdo je ví? Opět jen otázka. Údajně se chystají trafiky či soukromé parko-viště. Vyznej se v tom.
Racionální důvody (finanční nároč-nost) jsem již naznačil výše. Nevím, kolik stojí několik desítek metrů chod-níku. Vím ale, že tyto miliony jsem schopen oželet, pokud chci, aby budoucí generace mě-la snazší cestu k po-znání. A na neustálé dotazy typu: „Však nás bylo ve třídě 36,37,38…“ odpoví-dám: I já jsem doma strouhal brambory na struhadle. Nyní pou-žívám mixér. A to ne-mluvím o tom, že mám dokonce doma vysavač čili lux a ne jenom smeták a kýbl.

Proč chce město šetřit tím, že zruší jednu základní školu, ale třeba na Domeček velkých peněz nelituje a nelitovalo?
To se ptám i já. Odpovědi jsem se nedočkal. Nebere mi můj stařecký ro-zum, proč se za x milionů vybuduje Domeček v kasárnách, zruší jediná škola účelově postavená pro žáky 21. století, pak se zruší a prodá za pro-stavěné peníze tento Domeček a ná-sledně přestěhuje do zrušené školy, za x milionů se v ní provedou úpravy na mimoškolní činnost a za stejné peníze, jako fungovala škola (energie) a za menšího vytížení (dopoledne) pracuje to, co pracovat stále mohlo.
Racionálnější řešení by se jistě našla, ale hledal je někdo? Diskutoval někdo s lidmi, kteří mají o věci ponětí? Nevím, nebyl jsem při tom.

Pryč od politiky - příští rok to bude 40 let od otevření M-klubu. Vy jste byl u toho. Vzpomenete si, jak to všechno začalo - proč jste to dělali?
To už je tolik let? Zdá se mi to jako včera :). O tom by se dalo napsat celé pojednání. V šedesátých letech došlo k rozvoji amatérského divadla - MINI-MAX, Divadlo poezie - později MLOK a nebylo kde uspokojit naše mladické divadelní potřeby. Tak se další lidé v če-le s Jirkou Zajícem rozešli po přilehlých sklepeních města a nalezli krásné skle-py, ve kterých byly jakési sklady zele-niny či čehosi, co smrdělo a bylo odpor-né. Sklepení byla důkladně omítnuta i cementovou maltou. Představa, že zde bude probíhat „umění“ byla z těch, které dospělci nevěřili. Ale podařilo se.
I když se doba rychle po roce 1968 změnila (hrozilo nebezpečí, že někdo z nás bude muset do strany) a my členové Svazu klubů mládeže jsme byli v značné nelibosti vrchnosti, přeci se i za pomoci tehdejšího předsedy MěNV  (městského národního výboru) Zavadila podařilo vybudovat za značných ná-kladů klubové místnosti. Vlastnoručně jsem otesával kus stropu a dodnes to hrdě ukazuji svým potomkům. Pak už bylo nutné smířit se s novým stranickým vedoucím Helmutem Dobiášem, za kterého byl M-klub otevřen. Kolem činnosti před otevřením se hlavně po-hybovali lidé jako Trůneček, Matějov-ský, Korger, Vahalík, Beneš.…, kterým patří dík za to, že tyto překrásné míst-nosti existují. Omlouvám se všem, které jsem neuvedl, i těm, kteří „makali“ a anály o nich nehovoří. Mluví za ně jejich nadšení a snaha vybudovat něco, kde by se měl tvůrčím způsobem trávit volný čas.  Klub nikdy nebyl myšlen jen jako místo pro tancovačky či jiné kratochvíle. Ale to už by skutečně byla jiná kapitola.

Děkujeme za odpovědi. Ptal se Marek Irgl - Obelisk

KONTAKTUJTE NÁS

KRAJSKÁ KANCELÁŘ TOP 09 ZLÍNSKÝ KRAJ

J. A. Bati 5648 (budova 32)
760 01 Zlín

info@zln.top09.cz
telefon: +420 728577541

 

KRAJSKÝ MANAŽER

Martin Neřád

Martin.Nerad@top09.cz

telefon: +420 728577541

 

REGISTRACE PRO NOVINÁŘE

PODPOŘTE NÁS

JAK FINANČNĚ
PODPOŘIT TOP 09?

 

TRANSPARENTNÍ ÚČET
TOP 09 PRO DARY

 

FAKTURAČNÍ ÚDAJE
A BANKOVNÍ SPOJENÍ

IČ: 71339728
DIČ: CZ71339728
(nejsme plátci DPH)
č. účtu: 10909090 / 5500

Váš názor

Copyright © 2009-2020  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Karel Schwarzenberg:Chci, abychom byli v hlavním proudu Evropské unie.
Děkujeme