Marek Ženíšek: Pacient se nemusí obávat o kvalitu zdravotní péče ani o své bezpečí

19. 9. 2012

Zdravotnictví je téma, které je stále aktuální. V posledních měsících navíc český pacient zažívá největší změny za řadu posledních let. Mění se síť zdravotnických zařízení, omezují se lůžkové kapacity v nemocnicích a stanovují se nadstandardy. Mají se pacienti těchto změn obávat nebo jim naopak přinesou lepší kvalitu a péči? Na tyto a další otázky odpovídá první náměstek ministra zdravotnictví Marek Ženíšek.

V poslední době je živým tématem definování nadstandardů ve zdravotnictví. Co tato změna, která je v řadě nemocnic už vidět, přináší českým pacientům?

Pacient přesně ví, na comu zdravotní pojišťovna přispívá a na co ne, ví tedy, na jakou péči má nárok. Pokud pacient požaduje službu, která je ekonomicky náročnější, uhradí pouze rozdíl mezi cenou nadstandardní služby a tím, co hradí zdravotní pojišťovna jako standard. Je přitom důležité si uvědomit, že donedávna museli pacienti hradit celou částku. Například lehké sádry, nitrooční čočky či některé vakcíny se tak paradoxně staly dostupnějšími pro všechny, nejenom pro bohaté. Momentálně se jedná o celkem18 položek, už v příštím roce se tato nabídka ale významně rozroste.

Právě rozrůstání nabídky nadstandardů se pacienti obávají. Stále se totiž objevují informace, že budou ze standardů vyňaty třeba laparoskopické operace či jiné důležité součásti moderní medicíny. Je to pravda?

Otom, co bude zařazeno jako nadstandard, rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s pracovní skupinou pro posouzení návrhů na ekonomicky náročnější variantu zdravotních služeb. Vtéto skupině jsou zastoupeni všichni, kterých se rozhodnutí o zařazení nové ekonomicky náročnější varianty týká. Je to vždy odborná společnost, která změnu navrhuje, pacientská organizace, které se změna dotýká, a dále potom zástupci třinácti organizací, které zastupují celé společenské spektrum. Je zde zastoupena Česká lékařská komora, zdravotní pojišťovny, odbory, poskytovatelé, etická komise MZČR, pacientské organizace, církve a další. Rozhodují tedy jak ti, kteří se na léčbě podílejí, tak ti, kterých se léčba týká a ti, kteří budou léčbu platit. Takto široké zastoupení je zárukou toho, že pokud nějaká změna projde, bude to změna k lepšímu. Konkrétně u operací – pokud dojde u některých druhů k posunu – bude se jednat pouze o ty zákroky, kde mají modernější metody pouze lepší kosmetický výsledek.

Když jsme u toho placení, lidé si stále ještě nezvykli na platby u lékaře a na platby za léky. Není už toho placení moc? Copak jinde ve vyspělých zemích nutí pacienty také takhle platit u lékaře a za léky?

Tak já bych na začátek rozporoval už i tvrzení, že si lidé nezvykli na poplatky. Dnes lidé, myslím, cítí jako mnohem větší problém korupci v krajských nemocnicích, protože tuší, že tudy utíká ze zdravotnictví podstatně více peněz. Navíc se naše zdravotnictví může pochlubit skoro stejnou úrovní kvality péče, jaká je v západních zemích. Všechny vyspělé země mají přitom vyšší míru spoluúčasti, než jakou máme my. I takové státy, jako jsou Francie nebo Švédsko, mají spoluúčast 22,8 %, resp. 19,1 %. Unás je to pouze 16,2 %. Při stanovování výše regulačních poplatků jsme si navíc nechali zpracovat analýzu, podle které i ti nejchudší občané utratí denně za jídlo a další zbytné položky cca 100 Kč. Tedy za věci, které při hospitalizaci v nemocnici dostanou automaticky. Nezapomeňme, že kvalitní, bezpečná a moderní zdravotní péče je zaručena již jako standard. A nadstandardy jsou vůbec sociálně nejcitlivějším zvyšováním spoluúčasti, protože je na každém, zda si bude připlácet nebo ne.

Pacienti platí za péči ve zdravotnictví čím dál více, vy však zároveň omezujete počty lůžek a plánujete zavírání nemocnic. Jak toto jde spolu ruku v ruce?

Zatímco medicína jde stále vpřed a umožňuje stále kratší pobyty v nemocnici, nemocniční síť zůstává stejná a je proto třeba ji zefektivnit a zkvalitnit. Z řady moderních pracovišť odchází pacient domů většinou už večer po zákroku, maximálně je v nemocnici do druhého dne. To vede k tomu, že je potřeba méně lůžek. Kvalitu péče přece nelze měřit podle toho, jak dlouho vás nechají ležet v nemocnici, spíše naopak. Pacient se nemusí obávat o kvalitu péče ani o své bezpečí. Naopak díky nové vyhlášce o časové a místní dostupnosti má poprvé v historii garantovánu určitou nepodkročitelnou míru dostupnosti zdravotních služeb.

Co ale lidé v menších městech a odlehlejších oblastech? Co si počnou, když jim zavřete nejbližší nemocnici a oni budou potřebovat akutní péči?

Kvalitní péče se samozřejmě dostane i do těchto oblastí. Proto jsou definovány maximální dojezdové časy rychlé záchranné služby. Pro každého z nás je důležité, aby nám byla včas poskytnuta první pomoc, a je jedno, jestli bydlíme ve městě nebo v malé vísce. Prioritou je, že se dostaneme do nemocnice, kterámá špičkové vybavení a personál, který se o nás postará a zajistí nám nejlepší možnou péči.

Není tedy důvod obávat se, že zdravotní péče nebude dostupná všem?

Jak jsem již říkal, zdravotní pojišťovny mají zákonnou povinnost zajistit dostupnost zdravotní péče pro všechny své pojištěnce v určitých jasně stanovených mantinelech. Není tedy důvod k obavám.

Ožehavým tématem posledních týdnů je také péče specializovaných center. Pacienti i nemocnice si stěžují na to, že do ní proudí příliš málo peněz. Proč?

Vsoučasné době je v České republice 52 specializovaných center, která poskytují péči pro 41 diagnostických skupin. To není málo. Díky penězům z evropských fondů se nám také podařilo řadu center významně zmodernizovat a rozšířit jejich kapacity. Moderní zdravotnictví je schopno absorbovat libovolné množství finančních prostředků, ale objem peněz není bezedný. Už dnes se vydává tolik, kolik si si jen stěží můžeme dovolit. Jen náklady na léčbu revmatologických diagnóz v centrech činí ročně cca 512 mil. Kč.

Zdroj: 19.9.2012 | Pražský deník | Strana 7 | Publicistika | RENATA MALÁ

Štítky