Současná vláda a ministr zdravotnictví Leoš Heger čelí dosud nejdůslednější nátlakové akci v historii České republiky. Necelé čtyři tisícovky lékařů organizované Lékařským odborovým klubem podaly výpověď z nemocnic a hrozí odchodem do zahraničí. V době všeobecného šetření ale jde jejich požadavky na skokové zvýšení platů uspokojit jen těžko. Zapomínají také, že vláda nemůže za několik měsíců vyřešit dvacetileté problémy zdravotnictví.
Lékaři si jistě větší platy zaslouží, ale kvůli doznívající hospodářské krizi příjmy ze zdravotního pojištění příliš nerostou. Kromě toho, u ostatních profesí ve veřejném sektoru se objem mezd snižuje o desetinu, ve zdravotnictví zůstávají přibližně stejné. Peníze na zvýšení platů se tak musí hledat v samotném zdravotnickém systému. Česká republika má např. nadprůměrný počet lůžek akutní péče a navíc nízkou míru jejich využití ve srovnání s vyspělými státy.
Další cestou je možnost připlácet si za tzv. nadstandard. Ministerstvo zdravotnictví na tom už pracuje. Je to velmi náročný úkol, protože různých diagnóz a možností léčby existují snad desítky tisíc. Protože půjde o změnu přesahující jedno volební období,vyžaduje si důkladné projednání s opozicí i tripartitou.
Místo výhrůžek je tedy potřeba, aby Lékařský odborový klub spolupracoval na reformě, která ze zdravotnictví vytvoří efektivní systém s adekvátním hodnocením pro lékaře a kvalitní a dostupnou péčí pro pacienty. Neustálé střídání ministrů zdravotnictví vždy přerušilo kontinuitu práce na potřebných změnách, za posledních sedmnáct let se ve funkci vystřídalo čtrnáct ministrů. Proto je nutné, aby Leoš Heger dostal na přípravu a prosazení reforem celé čtyři roky.
