Hodek, Váchal a Kutná Hora. Aneb střípky z mého uplynulého týdne.

10. 9. 2012

V Galerii 13 v Plzni byla 4. 9. otevřena výstava Josefa Hodka a dnes už světoznámého Josefa Váchala. Vynikající.

Autoři výstavy vyzdvihli příběh přátelství obou grafiků a malířů. Přátelství v mládí, válečné nasazení. Josef Hodek svléká uniformu po dlouhých 4 letech. Rozdílný život – Hodek se selskými kořeny učí a pro umění si utrhuje každou volnou chvíli, Váchal se chce věnovat jen umění, naráží, bloudí i v děsivosti. Za druhé války rozkol. Hodek nesnese Váchalův obdiv k fašismu. Po letech podaná ruka, smíření. Hodek do smrti materiálně podporuje přítele. Přátelství a umění.

Co přetrvalo? Výstava vybírá společné momenty v umění.

A tady se dostáváme k nám na Plzeňsko. Oči umělců drží krajinu a lidi, přetváří ji a my se díváme jejich očima. Krátký společný pobyt obou přátel na Spálenopoříčsku, v Číčově, Poříčí, Hořehledech a jaká intenzita. Malby, „komiks“, grafika, ženy, dopisy.

Díky za objevný katalog, který je příběhem, obrazem.

Kutná Hora.

Zúčastnil jsem se zahájení Dnů evropského historického dědictví v Kutné Hoře v pátek 7.9.

Byl jsem zasažen městem. Zmizel nános degradačních normalizačních let. Zmizela fušeřina řemeslníků, kteří se mstili práci za to, že musí do zaměstnání. Zmizely křivé, polité asfalty, dveře, okna, aušusové krytiny. Město dostalo zásah kamene. Kámen ve všech ulicích, náměstích, podél hradeb útulné hospody, zahrady, muzika. Jezuitská kolej jako kdyby byla právě postavena, stařičká svatá Barbora – z chrámu jako by právě odešli zedníci gotické huti. Staré město v novém. Staré se začíná plnit životem. Náš život začíná tisknout své stopy.

Vnímáte také ten zázrak proměny historických středů měst? Díky kolegové zastupitelé. Díky památkáři, architekti, díky naše milé Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.

Štítky