Lioni nejsou žádným tmářským spolkem, říká Jiří Skalický

26. 8. 2016

Lídři 2016 Krajské volby
Předvolební seriál, ve kterém představujeme lídry stran jinak než jako politiky, pokračuje. Jiří Skalický za TOP 09 sice šel do politiky, ale jeho srdce bije pro zdravotnictví.

PARDUBICE / V mládí sportovně střílel, dokonce byl v reprezentaci. Bezmála čtyřicet let je lékařem v pardubické nemocnici. A mezi lídry stran a hnutí před podzimním krajským volebním kláním Jiří Skalický z TOP 09 jediným politikem, který je zároveň poslancem ve sněmovně.
A přestože uznávanému farmakologovi politika a práce v poslanecké sněmovně ukrajuje nejvíc času, na zdravotnictví nezapomíná.
„Pracoval jsem v něm celý život. Doteď v něm mám malý úvazek. Myslím si, že tak je to správně, protože to co mám v hlavě, to, co jsem se naučil, to mě nikdo nevezme. Politika je v posledních letech vrtkavá záležitost, kterou mohou ovlivnit faktory, které nemají se znalostmi a racionalitou vůbec nic společného. Abych bral politiku v tom smyslu, že to pro mě bude celoživotní zaměstnání, to rozhodně ne. Snažím se ji dělat dobře, tak aby dávala smysl i z mého pohledu. Nejsem přesvědčený, že dobrým politikem může být člověk, který nikdy nepracoval v tom pravém slova smyslu,“ říká dvaašedesátiletý rodák z Ústí nad Orlicí, který od dvou let žije v Pardubicích a později se v krajském městě i oženil.
Ačkoli své jméno sdílí s řadou známých lidí, historii svého rodu zná minimálně 400 až 450 let do minulosti. Nejvíc se ho lidé ptají na spojitost s jeho jmenovcem, bývalým politikem ODA a ministrem pro privatizaci, na jehož působení v médiích občas někdo vzpomene. „Když jsem přišel poprvé v roce 2010 do sněmovny, zvídavý byl i personál Poslanecké sněmovny, kde se mě párkrát ptali, zda nejsme v příbuzenském vztahu. Můžu čestně prohlásit, že v žádném příbuzenském vztahu nejsme. Je to opravdu jen shoda jmen. Co se týče jména Skalický, tak v Pardubickém kraji je to jméno poměrně časté, a to zejména na Orlickoústecku, Letohradsku a Žamberecku. Pochází odtud i náš rod, konkrétně z Dolní Dobrouče. Letos je to přesně 333 let, co na jednom gruntě sedí rod Skalický. Rád bych věděl, který rod, když pominu knížata, hrabata a majitele panství, sedí na jednom místě tolik let,“ líčí Jiří Skalický, kterému na koníčky nezbývá příliš času, ale ve volné chvíli nejraději začte do historických knih, zajde se podívat na dostihy nebo si se svými dvěma syny zahraje partičku šachu. A občas si i zastřílí.
Na vysoké škole v době studií byl v závodní střelbě natolik úspěšný, že působil i čtyři roky v národní reprezentaci. „Střílel jsem v mužské kategorii v krátkých zbraních přes 20 let. Tu a tam se k tomu vrátím, střílet jsem nezapomněl,“ dodává Jiří Skalický.
Mimo práce poslance zajímá primáře oddělení klinické biochemie a diagnostiky Pardubické nemocnice nejvíce lidská krev, respektive její složení. A obrázek to podle něj není hezký. Ze vzorků krve, které analyzuje pod jeho vedením špičkově vybavené pracoviště, vyplývá, že rok od roku stoupá nejen počet infarktů, onkologických problémů, ale i množství drog v krvi. „Stanovujeme všechny známé drogy v krvi i v moči pacientů, které jsou na českém trhu k dispozici. Děláme vyšetření pro policii a soudní lékaře. Do revoluce v roce 1989 tady bylo drog minimálně, byť občas jsme na ně také narazili. Za posledních deset patnáct let počet lidí, co berou drogy, dramaticky narůstá. Z tohoto pohledu je krev našich obyvatel toxičtější,“ tvrdí odborník, který spolu s dalšími zákonodárci vyslyšel prosbu lékařů zpřístupnit konopí pro léčbu vážně nemocných lidí. „Za mě jsem spokojený. Když jsme zákon připravovali, očekávání tehdy bylo, že každý si bude moci pěstovat konopí. To tak samozřejmě není. Já byl a jsem jednoznačný odpůrce domácího pěstění,“ dodává Jiří Skalický. Protože je jako zdravotník zvyklý pomáhat lidem v roli lékaře, rozhodl se v 90. letech vstoupit do celosvětové organizace Lions Club, kterou mnozí lidé považují za tajemný spolek, navíc nepříznivě zprofanovaný nedávnou kauzou doktora Bartáka. „Lions klub sdružuje členy, kteří mají aktivní přístup k životu a jsou ochotní nějak pomoci potřebným. Třeba na začátku srpnu jsme na koupališti v Pardubicích stejně jako loni pořádali lionský den. Chceme tím prezentovat hnutí, aby lidé věděli, že za ním jsou normální lidé a nejde o nějaký tmářský spolek, který se schází o půlnoci se svíčkami v ruce. Klub se obecně zaměřuje na lidi, kteří mají problémy se zrakem, a vedle toho se dávají peníze do projektů, které pomáhají dětem,“ poodhaluje činnost spolku jeho spoluzakladatel.

***

To, co mám v hlavě, to, co jsem se naučil, to mi nikdo nevezme.

5plus2

Štítky