O stavu a nápadech na využití této veřejné budovy provozované městem Karlovy Vary bylo napsáno už mnoho. Současné vedení města touží po rozsáhlejší opravě objektu a zpřístupnění tradiční lázeňské péče a relaxačního „vodního programu“ pro místní obyvatele i návštěvníky do roku 2018. K dosažení tohoto ambiciozního cíle ale potřebuje strategického partnera. A o to tu celou dobu jde.
Už více než rok se tento partner hledá. Takový, který komplex zrekonstruuje, převezme do pronájmu a bude jej na vlastní náklady a odpovědnost dlouhodobě provozovat. Celý záměr města je sice chválihodný, ale může skrývat jedno velké riziko. A to tkví v rekonstrukci objektu, resp. v jejím načasování.
Je totiž rozdíl v tom, zda se objekt nejprve zrekonstruuje a teprve poté začne provozovat, nebo jestli bude rekonstrukce probíhat průběžně za provozu. V tom prvním případě městu téměř nic nehrozí. Investor zainvestuje a poté je už na něm, jak moc bude šikovný v podnikání. Ve druhém případě hrozí, že se kompletní rekonstrukce nedokončí či nevydaří. To může nastat třeba v okamžiku, kdy se nenaplní představy investora a provoz lázní nepoběží podle jeho plánů. Investor pak může rekonstrukce šidit či zpožďovat a tím si kompenzovat vzniklé ztráty. Samozřejmě někdo namítne, že vše bude smluvně ošetřeno. Stejně tomu ale bylo i v případě hlavního nádraží v Praze, kde se italské firmě ani za 13 let údajně nepodařilo kompletně zrekonstruovat prostory. Nyní celou věc řeší policie.
Proto musíme být v hledání partnera (investora) ostražití, pečliví a snažit se podchytit pravidla spolupráce tak, aby byla férová pro obě strany a nemohlo dojít k výše zmíněné skutečnosti.
