Nevěříte?
Pak bych vám rád představil svého přítele Otto Boudu a jeho sympatickou ženu Zuzanu. Už několik let podnikají v náročném oboru potravinářské výroby. A jsou neuvěřitelně úspěšní.
Vsadili na výrobu marmelád. Není to ovšem žádná velkovýroba, ale naopak poctivá ruční práce. Přesto se uživí, práce je baví a ještě u toho stíhají rozdávat radost kolem sebe. Krom stovek spokojených zákazníků sbírají každý rok ocenění na různých soutěžích, včetně prestižní londýnské Great Taste Awards. Přijde mi to neskutečné, jsou svým způsobem jedinečný úkaz našeho regionu. Vyrábí kvalitní produkty a ještě přitom dělají dobré jménu Znojemsku v zahraničí. Existuje snad lepší reklama?
Otto Bouda se svou ženou je pro mě ale ještě něčím dalším. Jsou pro mě symbolem toho, jak bychom měli o rozvoji Znojemska přemýšlet. Jasně, témat k řešení máme na stole spoustu. Neustále se však dostávám k debatám, jak oživit zemědělství a potravinářství na Znojemsku. Přeci jen je to pořád ještě důležitý sektor ekonomiky našeho regionu. Sucho, dotace, upadající tradiční potravinářská výroba. Zejména když se bavím se starosty menších obcí na Znojemsku, jsou pro ně tyto a další otázky spojené se zemědělstvím tématem číslo jedna.
Zmiňovaného Ottu Boudu jsem po nějaké době potkal na začátku srpna na znojemských Slavnostech okurek. Nebyl by to on, kdyby si odtud neodvezl cenu za první místo v soutěži o nejlepší nakládané okurky. Otto totiž vedle marmelád produkuje i tradiční nakládané okurky a řadu okurkových pochutin, včetně speciální edice okurkové marmelády. Nezbývá než smeknout. Na Znojemsku už je jen málo těch, kdo se věnují tradiční potravinářské výrobě, jako třeba právě nakládaným okurkám.
To mě také přimělo k zamyšlení. Znojemsko bylo vždy okurkářskou oblastí číslo jedna. Dnes už to tak docela neplatí, i když pro velkou část obyvatel České republiky pořád platí, že Znojmo rovná se okurky. Když se podíváte do dostupných oficiálních statistik, tak jen necelá třetina tuzemské sklizně okurek připadá na jižní Moravu (logicky tedy včetně Znojemska). Za rok 2017 to bylo zhruba 3800 tun okurek. Jenže třeba v Ústeckém kraji v témže roce sklidili takřka 6700 tun. To je skoro jednou tolik!
Neříkám to ale proto, abych brečel, jak jsme na tom bídně. Naopak. Chci ukázat, jaký potenciál máme. Jen nesmíme namísto tradičních plodin, jako jsou právě okurky, zelenina, ale i ovoce, každý rok osévat nekonečné lány zemědělské půdy řepkou.
Osobně chci bojovat za to, aby se dostávalo větší podpory lidem, jako je Otto Bouda. Dotace obřím agrárním komplexům nejsou řešením. Potřebujeme investovat do drobných farmářů, rodinných farem, ale i malých a středních podnikatelů, kteří se věnují produkci potravin. Neříkám, že bychom měli sebrat dotace všem ostatním, velkým zemědělcům, přeci jen musíme bojovat s ostrou evropskou i světovou konkurencí. Musíme ale k věcem přistupovat se zdravým rozumem a určit si priority.
Pokud chceme, aby Znojemsko prosperovalo, pak musíme jít cestou šikovných a pracovitých lidí, jako je Otto Bouda. Právě v takových je budoucnost našeho regionu a spolu s nimi také šance na lepší životní úroveň, ale i více příležitostí pro drobné dodavatele, pěstitele zeleniny a ovoce, a samozřejmě tím pádem i šance na vyšší mzdy pro jejich zaměstnance.
Přesně toto je jeden z úkolů, který jsem si předsevzal na své cestě do Senátu. Chci pomoci Znojemsku tím, že prosadím změnu přístupu k zemědělství a jeho podpoře. Chci, abychom byli skutečně hrdí na to, co vyrůstá z naší půdy a aby měli zemědělci v našem regionu důvod pěstovat i něco jiného, než je řepka nebo kukuřice.
Tomáš Třetina, starosta Moravského Krumlova
