26. 6. 2020

Tohle je pro mě vyjádření neskutečné lásky. Když u domu Horákových zazvonila 27. září 1949 Státní bezpečnost, uvědomil si Bohuslav Horák, že se musí nějak pokusit varovat svoji ženu Miladu před zatčením. V nestřeženém momentu proto odešel do pokoje za svoji dcerou Janou, aby jí naznačil, že se pokusí vytratit z domu a dostat se za maminkou. Když z domu tajně prchal, netušil, že dceru znovu uvidí až za dalších 17 let a svoji ženu už neuvidí nikdy. V té době totiž StB zatýkala i Miladu Horákovou v jejím zaměstnání. Před zatčením, a možná i popravou, tak Bohuslavovi nezbývalo nic jiného, než se pokusit Československo opustit sám bez své rodiny. Dva měsíce se ukrýval u svých přátel, až teprve 1. prosince 1949 se mu podařilo dostat přes hranice do západního Německa, kde pak musel několik měsíců být v uprchlickém táboře. A právě tady v cizím prostředí a mezi cizími lidmi se v červnu 1950 dozvěděl, že jeho žena Milada byla v Praze popravena komunisty.
Jeho jediným cílem pak už bylo dostat k sobě alespoň jejich jedinou dceru Janu. Všechny pokusy dostat Janu přes hranice ale dopadly nezdarem. Z Německa se Bohuslav Horák dostal nakonec do USA a usadil se ve Washingtonu. Teprve v roce 1966 českoslovenští komunisti dovolili Janě Horákové vycestovat za svým tatínkem do Ameriky. O dva roky později Jana odešla za svým otcem do USA natrvalo. V roce 1976 pak Bohuslav Horák v USA zemřel.
Když z Československa v roce 1949 utíkal, měl u sebe přívěsek a v něm jedinou, miniaturní fotografii své ženy. Podle ní a podle svých vzpomínek pak nakreslil dva portréty, které mu jeho ženu měly navždy připomínat. Tohle je jeden z nich. Visí v domě u Jany Kánské/Horákové ve Washingtonu.
Já jsem nebývale rád, že dceru manželů Horákových, Janu Kánskou osobně znám a jsem rád, že svolila zaštítit svým jménem vzpomínkové akce, které se v předvečer popravy její maminky uskuteční v Brně v bývalé věznici na Cejlu. 

Michal Doležel, člen zastupitelstva JMK

V Brně dne 26. června 2020

Štítky
Osobnosti: Michal Doležel