Zvolme prezidenta hodného standarty, ne rudých trenýrek

V neděli jsem měl tu čest vystoupit na setkání občanů s mottem "I jih patří na západ". Studentský kostel Sv. Rodiny byl plný lidí, kteří by si po 15 letech přáli konečně slušného prezidenta. Prezidenta, který by jen nemluvil o národních zájmech, ale ve skutečnosti je hájil. Prezidenta, který by ctil Ústavu a nedělal si z ní trhací kalendář. Prezidenta, který by nelhal. Prezidenta, který by neodměňoval bolševiky a podkuřovače a nemstil se slušným lidem. Prezidenta, který by se obklopil moudrými lidmi a ne lůzou. Prezidenta, který by ctil Hrad jako sídlo českých králů a nepůjčoval ho svým řídícím důstojníkům k oslavám narozenin. Prezidenta, který by věděl, že země Koruny české nebyly historicky nikdy tak bezpečny jako jsou nyní v rámci NATO a EU a nesnažil by se je systematicky vyčleňovat. Prezidenta, který by se konečně nehrbil směrem na Východ a neuctíval samoděržaví namísto liberální demokracie a právního státu.

Takových slušných kandidátů se letošních prezidentských voleb účastní poměrně dost. Já osobně podpořím Jiřího Drahoše, protože má největší šanci porazit ve druhém kole Miloše Zemana. Toho Zemana, který pro mě a lidi z mého okolí představuje protipól toho, jak by měl prezident zastávat svůj úřad.

Na nedělním setkání zazněly mimo jiné motivy Zemanova poklonkování Kremlu. Tím nejlépe hmatatelným jsou „výhody“ pro Zemana i jeho okolí – pro podnikatelské aktivity v Rusku i jinde a pro získávání podílu na moci u nás, a to včetně značné finanční podpory. Za tím stojí zájem Kremlu na slabé Evropě, „prohnilé výspě liberální a demokratické otevřenosti“, která tak ráda směla kritizuje budování „autoritářsky řízené společnosti a mezinárodně obávaného ruského impéria“. Současná Moskva velice ráda pěstuje teorie (či spíše slátaniny) lidí jako byl Lev Gumiljov, o nadřazeném ruském superetnosu, které mají pomoci „vědecky“ odůvodnit legitimitu nové ruské expanze na území sousedních států, či teorie panslavismu Danilevského a Leonťjeva založené na myšlence ustrnuté západní Evropy, kterou má spasit Všeslovanský svaz pod vedením Ruska (jeho přirozené hranice se přitom příliš podobají hranicím východního bloku SSSR). Proto napadení Gruzie, proto napadení Ukrajiny, proto hybridní válka a šíření dezinformací, atmosféry strachu a zpochybňování základních demokratických hodnot – tedy vše, co se snaží hájit a legitimizovat Miloš Zeman: Jednou hovoří o „ukrajinské chřipce“, jindy o nepřítomnosti ruských vojsk na Ukrajině, kritizuje protiruské sankce a pustí se i do Pussy Riot, které si dovolili kritizovat Putina a přisluhujícího patriarchu Gunďajeva. Přestřelil jen s návrhem ruské náhrady za Krym, za který jej chlebodárci ostře pokárali. Proto také opakované návrhy na referendum o vystoupení z EU, což by znamenalo vrchol Zemanova snažení.

Mohl bych se podobně jako Pussy Riot modlit: „Bohorodičko, Panno, vyžeň chátru, chátru z Hradu vyžeň“…, ale postačí modlitba za normálního slušného prezidenta, za kterého se nebudeme muset stydět.