Vážený pane předsedo, vážený pane čestný předsedo, vážené delegátky a delegáti, vážení hosté, dámy a pánové!
Udělal jsem si to příliš dlouhé, ale stačil jsem něco večer vyškrtat, snad se vlezu do limitu. Uplynulé dva roky byly v naší straně poznamenány milníky - přechod z vládnoucí pozice do opozičních lavic a druhým byla oslava pětiletého výročí založení naší strany. Při tom prvním jsme se na vlastní kůži přesvědčili, že ujišťování se sebe sama navzájem a sázka na to, že jsme stranou pro přemýšlivé voliče, se nenaplnila. V opozici jsme se sice jasně v projevech a vymezování se proti Babišovi a jeho Agrofertu na špici, ale popravdě řečeno tomu volič moc nerozumí a bere to jako vyřizování účtů mezi jednotlivými politiky a malý zájem o něj, občana, suverénního pána každého volebního klání.
Druhým milníkem byla oslava pětiletého trvání TOP 09 na naší politické scéně. Společně jsme rozkrájeli v Plzni dort a poklepali si po zádech, jací jsme kabrňáci po úspěchu v evropských volbách. Komunální a senátní volby nás vrátily na zem. Ukázalo se, že v pravicových baštách této země jsme uspěli jen sporadicky, nezúročili jsme do našich lidí na komunální úrovni naděje na změnu, kterou lidé očekávali. Příkladem za všechny je soupeření o hlavní město Prahu a naši baštu Prahu, kde jsme se díky – a budu to nazývat slušně - Hudečkově nevelké schopnosti a také zákazům, s kým půjdeme či ne v hlavním městě do vládnutí, dostali do opozice výkřiky, které již zanikly v médiích vlastněných politikem Babišem. Vypadá to, že ještě větší neschopností oplývající primátorka Prahy nám přisvítila na lepší časy, ale nechtěl bych to zakřiknout. V moravských krajích jsme zaslouženě sklidili to, co jsme po čtyři roky zasívali. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že Moravskoslezském kraji jsme nemohli čekat převratné výsledky. Nicméně jsme vyklidili naše pozice ve všech velkých městech a musíme si klást otázku, zda jsme měli vhodné nejen lídry, ale také zda a jak jsme byli v těchto městech po čtyři roky vidět?
Na co nelze zapomínat, jsou samotné útroby manželství TOP 09 a STAN. Je tady manželství, kterému se snažíme dávat všeliké přívlastky, jako například z rozumu. Nicméně zdá se, že alpinismus lze s úspěchem využít i pro tuto značku, byť Petrovi Gazdíkovi nelze vůbec závidět ten konglomerát "nezávislých starostů", nezávislých názorů, kterým je jedno, čí záda ku šplhu využijí. I když sdílíme společný klub, zdá se mi, že poslední dobou sdílíme jiné hodnoty než které jsme společně přijali v roce 2009.
Žijeme však v této zemi a chováme se tak, jak to společnost tolerujeme, což neznamená, že se chováme správně.
Nyní pár slov ke mně. Někteří mě sice znají, ale i tak se sluší o sobě něco řeknu. Jsem starosta Čeladné na Frýdeckomístecku, a jsem na to patřičně hrdý, co jsme dokázali. Byl jsem místopředsedou lidovců a i k tomu se hlásím, protože 19 let života nelze hodit do stoupy. Pomáhal jsem se založením TOP 09 a bylo mi ctí být místopředsedou. Minulé volební období jsem byl poslancem a byl jsem přeskočen nestraníkem a nyní již členem strany Herbertem Paverou. Nevadí mi, přeskočí-li mě kamarád a také dlouholetý starosta. Ano, neúspěšně jsem kandidoval i na post hejtmana Moravskoslezského kraje v roce 2012. Bylo to v době probíhajících reforem, přičemž 14 dní před samotnými volbami došlo k obvinění našeho náměstka na MPSV. Výsledek - v krajských volbách 4,32 procent, představoval jednoznačný neúspěch, tím jsem se netajil. Dlouho jsem zvažoval, zda nezvednout kandidaturu právě na prvního místopředsedu, protože být jen nárazníkem mezi autoritativním předsedou, jednotlivými kraji a regiony nám nemusí stačit. První místopředseda by měl být tím, který automaticky kryje předsedovi záda, o tom se přece nemluví, to se pokládá za samozřejmost. První místopředseda by měl především mluvit o tom, že nejdůležitější jsou blížící se krajské volby, protože o těch parlamentních se mluví neustále. Krajské se posouvají na okraj, ale budou to právě ony, které budou rozhodovat o těch parlamentních. První místopředseda by měl být tím, který se zasadí o finance pro kraje, a to především v těch krajích, které v předchozích volbách nezískaly mandáty krajských zastupitelů a tím spojeného státního příspěvku na tento mandát. I kolem toho chodíme jako kolem horké kaše. Vážený pane předsedo, nebudu a nechci vás dlouho napínat. Po zralé úvaze jsem dospěl k tomu, že nebudu obhajovat post místopředsedy TOP 09. Ty z vás, kteří mi chtěli dát svoji podporu, si dovoluji požádat, aby své hlasy dali ve prospěch klidné síly Leoši Hegerovi a novým tvářím, ženám a úspěšnému starostovi Herbertu Paverovi do předsednictva TOP 09. I když někteří mezi námi žijí ve fantazii, že Moravskoslezský a Jihomoravský kraj nebudou potřebovat, rád bych upozornil, že při stávajícím volebním modelu se mohou šeredně mýlit. Sladké vítězství při volbách na stranickém sněmu se stane hořkým při volbách celostátních.
Nechci jen kritizovat. Byl jsem u zrodu TOP 09 a ač již nebudu kandidovat do vedení strany, její osud mi nikdy nebude lhostejný. Na co bychom pak neměli zapomenout je 1) měj na paměti výsledky voleb v roce 2010! Tehdy se většina voličů vyslovila pro rozumnou politiku, rozpočtovou odpovědnost pro reformy namísto okamžitých výhod. Ti lidé, kteří tehdy pravici a středopravé strany volili, se přece nemohli evypařit nebo zmizet. Možná naletěli na sliby Babiše, mnozí se nechali zmást tím, že jsme všichni korupčníci. Ale ti lidé tu jsou, ale hádkami ve sněmovně je nepřesvědčíme.
Za druhé: žádná politická strana si neuvědomuje, že by měla více oslovovat generaci mladých lidí, kteří vstoupili do reálného života po listopadu 1989. Ti lidé nepamatují normalizační éru a možná často ani nevědí, o čem se mluví. Ale možná by rozuměli tomu, až jim jednoduše vysvětlíme, že za 30 let nebudeme mít na jejich důchody. A určitě by pochopili rozdíl mezi totalitním státem a dnešním realitou. Ta nespočívá jenom v možnosti cestování, jak se o tom píše v každém druhém novinovém článku na toto téma, ale především v možnosti skutečné svobody – od svobody názorů až po možnost studovat, pracovat v zahraničí či jen tak poznávat svět. Tito lidé jsou nadějí, že se tady podaří politické uskupení, které nebude potřebovat 20 let na to, aby objevilo živnostníky, kterými se všichni zaštiťujeme, ale na které po dvacet let nikdo nemyslel. Tato silná střední třída ustojí i takové nonsensy, jako je dnešní obsazení hradu. Co z toho vyplývá? TOP 09 je stranou s potenciálem oslovit ne 5 nebo 15, ale bez přehánění možná 20 % voličů. Je třeba se vzdát klišé antibabiš, přiblížit se reálnému životu a najít skutečné lídry a oslovit – a to i slovníkem, skutečným chováním a jednáním - mladou a střední generaci.
Dámy a pánové, věřím, že se do dvou let nedočkáme syndromu vyhoření, jak jej před lety popsal mladý politolog: syndrom uzavřeného prostoru se projevuje v tom, že pokud se někdo pohybuje delší dobu, téměř tři měsíce, bez vydatnějšího odpočinku a kontaktu s veřejností, pak se uchyluje k činům, k nimž by se za normálních okolností neodhodlal.
Vážený pane předsedo, vážený pane čestný předsedo, bylo mi ctí, že jsem mohl stát po vašem boku. Věřím a doufám, že budete mít dnes šťastnou ruku.
Pavol Lukša
