Klinecký: Demokratická politika se umí sama očistit

V jakých situacích obvykle myslíte na vrcholnou domácí politiku?

Jak se přibližuje datum voleb, stále častěji se v duchu zabývám jednou logickou otázkou. Jak je vůbec možné, že část veřejnosti si vyřešení problémů posledních let – mám teď na mysli korupci, potíže při rozdělování dotací, ovlivňování zakázek a různé skandály – slibuje od podnikatelských uskupení, která jsou řízená shora a mají obrovské ekonomické vazby na stát? Lékem na různé kmotry přece není privatizace státu, která nám v České republice nyní reálně hrozí.

Vypadá to, že nejste právě příznivcem sloganu „řídit stát jako firmu“?

Z privatizace státu pod tímto heslem mám velkou obavu. Začíná obrovským soustředěním ekonomické, politické a mediální moci a končí ohýbáním pravidel ve prospěch jednoho politického proudu a konkrétních firem. Stát nelze řídit jako firmu, nemáme-li se namísto občanů stát pouhými zaměstnanci holdingu. Na druhou stranu si řada lidí již uvědomila, že legenda o úspěšném bohatém podnikateli, který má dost a od státu nic nepotřebuje, nemá se skutečností nic společného. Je to jen smyšlenka dobře prodaná marketingovými experty. Dokladů o tom v poslední době pořád přibývá, takže lidé to už takříkajíc nebaští. Cestou k lepší budoucnosti, k onomu „lepšímu Česku“, není odevzdat se všemocnému šéfovi, který vše manažersky rozhodne jako ve své firmě. Správnou cestou je větší angažovanost občanů v politice, v politických stranách, v obcích i v rámci občanské společnosti. Rozhodování je pak nutně pomalejší, ale občané nedegradují na pouhé adresáty příkazů a zákazů.

Proč podle vás mnoho politiků opomíjí nebezpečí ze strany Ruska, když je dokázáno, že tato země ve svůj prospěch cíleně ovlivňuje politiku celé Evropy?

Myslím si, že většina lidí zjevné nebezpečí ze strany Ruska – tedy jeho snahy ovlivňovat politiku a ekonomiku jiných států včetně samotných voleb – silně pociťuje. Určitá skupina lidí ale vůči Rusku či Sovětskému svazu trpí nostalgii, ačkoli třeba u komunistů je to vzhledem k charakteru současného ruského režimu stojícího na skupině oligarchů okolo Putina dost nelogické. Náklonnost k Rusku u části veřejnosti podle mě vychází z nechuti k liberální otevřené společnosti reprezentované Evropskou unií, USA a západem obecně podle hesla „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. Tato nechuť se nezrodila ze dne na den, vždyť přece veřejné mínění bylo v České republice vždy většinově proevropské. Neblahou roli tu sehráli dva poslední prezidenti, jejichž motivace pro vyloženě protievropskou a současně nepokrytě proruskou politiku jsou dosti neprůhledné. Bohužel svou autoritou ovlivnili třeba i část české pravice. Další část lidí ruské nebezpečí pouze podceňuje a poslední část se zkrátka přizpůsobí trendu.

Pokud se dostanete do Parlamentu, s kým si v Poslanecké sněmovně nejlépe pohovoříte? Máte tam nějaké lidi, se kterými byste si zašel na pivo?

Nikoho konkrétního, s kým bych chtěl zajít na pivo, v Parlamentu vyhlédnutého nemám. Jsem ale přesvědčen, že dokonce i v Parlamentu jsou lidé, se kterými se dá dobře povídat u piva. Těch několik poslanců, které jsem zatím potkal, to byli všichni docela normální slušní lidé. Myslím také, že vztahy mezi členy Parlamentu jsou ve skutečnosti lepší, než se nám může zdát podle ostrých výměn názorů v televizi. Jsou tam jistě lidé různého vzdělání, zájmů i zaměření, ale já jsem schopen se bavit v podstatě skoro s každým.

Proč si myslíte, že by vás lidé měli volit?

Od roku 2014 jsem neuvolněným místostarostou Českého Brodu a v této funkci se snažím přispět k tomu, aby se město zdravě rozvíjelo a bylo příjemným místem pro své obyvatele. Myslím, že naše radniční koalice, na které se TOP 09 podílí, má za uplynulé tři roky velmi dobré výsledky a na podobě města je to znát. Jsme úspěšní v získávání dotací, ve městě se podařilo uskutečnit řadu dalších investic a dále se rozvíjí už tak bohatý spolkový a kulturní život. Radnice je, také naším přičiněním, plně transparentní. Zveřejňujeme v podstatě vše, co zveřejňovat lze. Město se dále řídí vlastní směrnicí o zakázkách malého rozsahu, kdy v praxi soutěžíme téměř všechny veřejné zakázky s výjimkou těch nejmenších přímých objednávek. Aktivně zapojujeme veřejnost do rozhodování a významnější záměry vždy podrobujeme veřejným projednáním.

Jaké máte priority? Co se podle vás musí v naší společnosti hlavně změnit?

Především by se měla uklidnit atmosféra ve společnosti. Není přece normální, aby měli lidé potřebu se ozbrojovat nebo aby zastavovali americké občany černé pleti na ulici v obavě, že jde o muslima či teroristu. Lidé jsou dnes mnohem agresivnější, a to dokonce pod svým jménem. Není divu, neboť hrubé jednání má zelenou z nejvyšších míst a ani vláda svými nápady této atmosféře moc neprospívá. Tato téměř hysterie nám ale nepřinese nic dobrého, nejvýš nám přivodí špatný úsudek při rozhodování o dalším směřování země a při výběru příští politické reprezentace. Mám-li se zaměřit na jedno „normální“ téma, pak si myslím, že bychom měli v zájmu budoucí prosperity přehodnotit náš dosavadní přístup ke školství a ke vzdělání obecně. Zde vidím problém v tom, že dobré výsledky větší podpory vzdělání by se projevily daleko za horizontem jednoho volebního období.

Věříte, že lidé jednou změní názor na politiku apřestanou si oní myslet, že je „svinstvo“?

Pokud bude více lidí ochotno se politice věnovat a angažovat osobně, tak ano. Nemusí jít rovnou o„velkou politiku“, tam už by měli být profesionálové. Stačí třeba jen komunální politika, která vlastně tak úplně politikou není. Pak lidé uvidí, že politika svinstvem být nemusí, pokud nechtějí. Věřím tomu, ostatně je to jediná možná cesta, jak se účinně ubránit autoritářským tendencím. Ne že by autoritářská politika nebyla svinstvem, jen se o tom v autoritativních režimech nesmí mluvit. Výhodou demokratické politiky je, že má prostředky, jak se sama očistit.

Když člověk vstoupí do politiky, musí počítat s tím, že se stane osobou ostře sledovanou. Budete si umět poradit, pokud uspějete aněkdo na vás vytáhne nějakou „špínu“?

Žádnou skutečnou špínu na mě nikdo nevytáhne, protože žádná neexistuje. To pokládám za naprosto zásadní. Ve funkci místostarosty i v rámci vedení města se snažím vystupovat striktně v zájmu města a snažím se hájit veřejný zájem s respektem k oprávněným zájmům soukromým. Jakékoli zvýhodňování nebo dokonce něco horšího je pro mě naprosto nepřijatelné. Pokud by na mě někdo vytáhl „špínu“ vytvořenou na klíč, poradím si. Samozřejmě že vůči nějakému bezdůvodnému napadání nejsem ještě úplně imunní, ale to asi trochu patří k věci.

Jak ovlivní případný úspěch ve volbách váš profesní život? Dovedete si představit, že byste se vzdal své právnické kariéry a působil jen jako politik?

To je otázka čistě teoretická, ale pokud bych ve volbách uspěl takovým způsobem, že bych se dostal až do Poslanecké sněmovny, musel bych svoji advokátní praxi dočasně pozastavit. Myslím si, že tohle je problém všech, kteří se rozhodnou politicky angažovat. Pokud máte fungující firmu nebo jste zkrátka v zaměstnání spokojeni, nemáte důvod tuto práci opouštět. Pak se občas stane, že do politiky jdou lidé, kteří buďto potřebují pomoci svému podnikání, anebo si potřebují zajistit nějakou obživu. Takoví lidé jsou v lepším případě nespolehliví, v tom horším rovnou nebezpeční. Já jsem „do politiky“ vstoupil proto, že jsem nechtěl, aby rozhodování o veřejných záležitostech zůstalo opravdu malé skupince lidí, která dnes představuje členy stran nebo jejich vedení. To se u mě zatím nezměnilo, takže pokud by to bylo nutné, musel bych se podle toho zařídit.

Změnilo by vám poslanecké křeslo nějak osobní život?

To vůbec neumím odhadnout, ale předpokládám, že ano. Jde podle mě o to, aby se člověk v takové pozici neustále snažil měnit na svém původním způsobu života co nejméně věcí a žil pokud možno jako dřív. Aby nezblbnul. Je potřeba i potom dál jezdit tramvají, chodit nakupovat a dál chodit na polévku do bufetu. Jistě je ale práce poslance časově velmi náročná, což může soukromý život nepříjemně ovlivnit.

Jak byste nesl, kdybyste ve volbách do Poslanecké sněmovny vůbec neuspěl?

Nesl bych to sportovně. Kandiduji proto, abych podpořil TOP 09, prosazoval program TOP 09 a oslovil voliče ve svém regionu. Více mi záleží na celkovém výsledku TOP 09, který je pro mě zárukou uchování svobody a demokracie v této zemi, než na mém osobním úspěchu. Osobní podpora je důležitým ukazatelem pro rozhodování, jestli se v politice dál angažovat. Určitě každého potěší, když dosáhne slušné podpory od lidí. Naštěstí nejsem na politice ani na výkonu veřejné funkce vůbec ekonomicky závislý, což mi přináší velkou svobodu v rozhodování. Nemusím se trápit tím, jestli zítra skončím a co budu další den dělat. Takže z mého osobního hlediska jsem úplně vklidu.