Před dvěma roky Karel Schwarzenberg prohrál finále prezidentské volby. Pokus udržet tehdejší étos, energii, a dva miliony příznivců mu nevyšel.
Při vší úctě ke Karlu Schwarzenbergovi je to otázka, která napadne leckterého jeho příznivce: Jak dlouho ještě knížeti, jemuž bylo v prosinci 77 let, vydrží chuť zůstat v české politice? On sám je o tom docela ochotný otevřeně mluvit. Což znamená povídat si hodně o zdravotním stavu a obecně kondici.
„Člověk neví, jak dlouho mu zdraví vydrží. Teď se cítím dobře. Jediné, co mě zlobí, jsou kolena. K tomu je krásná historika, když Jan Pavel II. potkal na chodbě ve Vatikánu kardinála Špidlíka a impulzivně říká: Podívejte se na nás, starý dědky, sotva se šouráme! Špidlík odpověděl: Svatý otče, teď se pomodlíme a poděkujeme Pánu Bohu, že to u nás začíná v nohách. Takže já si taky říkám, Pane Bože, děkuji ti, že to u mě začíná v nohách,“ vypráví Schwarzenberg.
Najednou před vámi nesedí pankáč s fialovým čírem nebo James Bond 009, jak ho v kampaních převlékali marketingoví poradci, ale normální starší unavený muž s dýmkou. Přesně před dvěma roky mu ve finále prezidentské volby dalo hlas dva a čtvrt milionu voličů, ale na vítězného Miloše Zemana to stejně nestačilo.
Dnes mají jeho příznivci pocit, že se poněkud stáhnul, není tolik vidět ani slyšet. „Ta prohra má jednu velkou výhodu – přestala mi veškerá ctižádost. Poněvadž už jsem dědek starej, nikam se už necpu. Což je výhoda, dívat se na všechno s odstupem. Ale protože na vývoj u nás se dívám trošku se starostí, chci ještě vést TOP 09 do sněmovních voleb v roce 2017, ale do prezidentských voleb už jistě nepůjdu,“ oznamuje muž, který už dvakrát před tím ohlašoval odchod do penze.
Fanoušky neprobudil V sobotu 26. ledna 2011 odpoledne, po vyhlášení výsledků první přímé volby hlavy státu, mnozí Schwarzenbergovi příznivci brečeli a prožívali ohromné zklamání. Do volby investovali hodně energie. V práci, hospodách i doma se hádali s příznivci protikandidáta, nosili knížecí placky nebo si dávali samolepky s čírem na auta. Prostě veřejně vyjadřovali svou politickou preferenci, v Česku něco naprosto neobvyklého.
Tento mimořádně silný étos, než zhasne, chtěl tehdy rychle využít Schwarzenbergův tým. Hlavně aby se frustrovaní příznivci rezignovaně nestáhli na „chaty a chalupy“ během Zemanovy pětiletky na Hradě. Založili kvůli tomu Fórum Karla Schwarzenberga, které pravidelně pořádá různé debaty.
„Poprvé od listopadu vidím takový zájem o politické záležitosti. Ale pokud se budeme zabývat politikou jen během voleb, dopadneme zatraceně špatně. Chci probudit všechny, kteří mají zájem o politiku a osud naší země. Říkám heslo českých fanoušků: Do toho!“ burcoval při založení svého fóra sám lídr TOP 09.
Dnes po dvou letech připouští neúspěch. Lidi „neprobudil“ – a upřímně, on sám také ty dva roky nesršel aktivitou. Proč se nepovedlo „přetavit“ tehdejší hlasy v nějakou trvalejší podporu?
„Myslím, že ti lidé sedí doma, remcají u piva a nějaká malá část je ještě aktivní. Mnozí z nich říkají: To nejde, vše jsme prohráli, tady už nic nebude, jsou frustrovaní. Divím se, že i mezi studenty je klid, poněvadž obyčejně nespokojenost se společenskou situací vychází právě od nich,“ stěžuje si Karel Schwarzenberg na spící společnost.
Úplně to tak není – leckteré kroky Miloše Zemana dokážou prezidentovi odpůrce dostat ve velkém na demonstrace a do ulic, jako se stalo třeba při výročí 17. listopadu. Jen už se tato skupina automaticky nespojuje s Karlem Schwarzenbergem.
I jeho TOP 09 ve šňůře následných čtyř voleb po prezidentských (sněmovních, evropských, senátních a komunálních) zaznamenala po krátkém vzestupu pokles hlasů, navzdory Schwarzenbergovi. Proč se alespoň část „prezidentských hlasů“ nepřenesla k topce, v jejímž čele stojí tentýž člověk?
„Politické strany jdou lidem na nervy, samozřejmě. Je daleko snadnější motivovat lidi při volbě jen dvou soupeřů. Je to viditelné, rozpoznatelné, vyhraněné. Ale když volí stranu, tak se jim nemusí líbit nějaký kandidát u nich v okrese a hned mají problém,“ vysvětluje si to Schwarzenberg. „Kdybych věděl, jak tehdejší podporu a atmosféru přetavit ve stranickou, tak to děláme. Zklamaní příznivci tehdy mluvili o promarněné šanci. Buďme ale realisté. Václav Klaus se také jako prezident těšil vysoké důvěře veřejnosti, ale všechny jeho pokusy o návrat do reálné politiky skončily ještě daleko hůře,“ připomíná místopředseda TOP 09 Marek Ženíšek, že koho Klaus veřejně podpořil, ten ve volbách propadl.
Sociolog Jan Herzmann míní, že přenést hlasy ani nešlo, protože v prezidentské volbě dali voliči Schwarzenbergovi hlas navzdory jeho stranictví. „Myslím, že už jeho tehdejší kampaň ukázala velkou slabinu: aby získal oněch 2,2 milionu hlasů, musel se imageově oddělit od TOP 09. Dnes převládá – možná neprávem, ale to je z hlediska vývoje veřejného mínění málo podstatné – dojem, že už nemá další velké cíle, že jaksi dosluhuje. Proto se domnívám, že Karel Schwarzenberg už potenciál pohnout českou politickou scénou ztrácí,“ je přesvědčen Jan Herzmann.
Přitom formálně je Schwarzenberg hlavním lídrem opozice, coby předseda největší nevládní strany. Ve skutečnosti se této role ujal Miroslav Kalousek, aktuálně bezkonkurenční kritik dvou největších cílů, Miloše Zemana a Andreje Babiše. Krabička poslední záchrany Analýza agentury Median ukázala, že více než třetina voličů Karla Schwarzenberga v lednu 2013 nebyla jeho obdivovateli, ale volbu chápala jednoduše jako hlas proti Miloši Zemanovi. „Tihle lidé pak samozřejmě cítí menší loajalitu ke svému kandidátovi. Nutno dodat, že tato negativní volba byla v druhém kole prezidentských voleb podle našich výzkumů srovnatelně silná i u Zemanových voličů,“ vysvětluje Daniel Prokop z Medianu.
Zrovna Miloš Zeman ve snaze předat vlastní „prezidentské“ hlasy své spřízněné straně dopadl ještě hůř než Karel Schwarzenberg. V říjnových sněmovních volbách v roce 2013, pouhých 10 měsíců po volbě hlavy státu, propadla jeho SPOZ s ostudnými 1,51 procenta hlasů.
Kromě pocitu, „že dosluhuje“, Karel Schwarzenberg na řadu lidí působí spíše jako osoba vhodnější do reprezentativní pozice prezidenta než do silových pozic, jako je kandidát na premiéra. „Nelze si myslím nevšimnout, že Karel Schwarzenberg v hodně věcech sice deklaruje nějaký názor, glosuje různé situace, ale reálně ustupuje od jeho politického prosazování,“ dodává Daniel Prokop.
Silný motiv, jenž dnes šlechtice v politice drží, je právě Miloš Zeman na Hradě. „S odstupem vidím jisté chyby ve své prezidentské kampani. Myslím, že chyba mého plánování byla, že jsme měli být více na severu. A také jsme měli něco vymyslet pro druhé kolo, nepokračovat ve stejném duchu.“
Tehdejší Schwarzenbergova kampaň byla sice efektivní, ale až moc formální a hodně zaměřená na morální vlastnosti kandidáta, už méně byla vyhraněná tematicky či ideově.
„Dnes mi vadí, že prezidentský úřad, ta instituce, ztrácí na vážnosti. To je mnohem vážnější. Poněvadž prezident v našem systému je krabička poslední záchrany. On je ta poslední autorita, když přijdou kritické situace, když selžou politické strany. Poničili jsme si už všechny instituce, a když i toto zničíme, tak je to pro stát velmi, velmi špatný vývoj,“ varuje předseda TOP 09.
Česká republika, a. s. Přitom tak krásná země!
Druhý silný hráč, jenž ho drží v úzkých parlamentních lavicích na Malé Straně, je lídr hnutí ANO a ministr financí. „Bohužel Andrej Babiš dodržel, co slíbil. Opravdu se chová k republice, jako by to byl jeho podnik Česká republika, akciová společnost. To je zoufalé, prolomily se všechny pomyslné hráze. A lidem to nevadí! Samozřejmě je pravda, že ostatní politické strany očividně českého voliče zklamaly, chovaly se někdy opravdu obzvláště nemorálně,“ říká zapáleně Karel Schwarzenberg. Úplně nejpřesvědčivějším, naléhavým tónem hlasu mluví opoziční předák na závěr, když se už nechce trápit stavem české politiky. Začne zaujatě vyprávět, jak se „kochá“ při cestách, oči se mu rozsvítí: „Přitom stačí vyrazit do krajů, to je tak krásná země! Vždycky, když jedu kolem Orlíku nebo na sever a je jakžtakž počasí, není mlha, vidím opravdu krásnou zemi. To je neskutečně krásný!“
Václav Dolejší
zdroj: Hospodářské noviny, 26. 1. 2015, str. 10
