Heger: V politice si lidi nevybíráte. Čelíte tlakům

Po třech letech odcházíte z postu ministra. Jaké se ve vás mísí pocity?

Kladné i záporné. Člověk má stále něco rozdělaného a my jsme počítali s tím, že do konce volebního období práci dokončíme. Na druhou stranu, ovšem, funkce ministra je jeden velký a vyčerpávají blázinec. Odpovědnost je veliká, stále vás z té funkce někdo zpovídá a atakuje a když ji člověk opouští – já snad bez maléru – tak je to skutečně velká úleva.... Těším se na prázdniny...

Je něco, co vás ve vysoké politice překvapilo? Něco, s čím jste i po předchozích manažerských zkušenostech z řízení hradecké fakultní nemocnice nepočítal?

Právě ta zkušenost pražské politiky. Tady je to úplně jiné než na postu ředitele, byť fakultní nemocnice. Když člověk dělá manažerskou funkci, může si vybrat své lidi. V politice je naproti tomu více tlaků z okolí a musíte se jim přizpůsobit.

Byly ty tlaky i špinavé nebo vysloveně podpásové?

Podpásové snad ne. Ale o to byly větší.

Co plánujete v nejbližší době, o prázdninách, jak jste zmínil?

No bude to celkem jednoduché. Zůstal mi poslanecký mandát, takže se vracím zpátky do sněmovny. Za normálních okolností by teď byly poslanecké prázdniny, místo toho nás ale ještě v červenci čekají jedna nebo dvě schůze. Pokud při nich nedojde k rozpuštění sněmovny, budeme hlasovat o důvěře nové vládě.

Asi máte jasno, co se týče hlasování o vládě...

Myslím, že politické karty jsou v této záležitosti naprosto jasně rozdány.

Už jste řekl, že se v příštích volbách chcete znovu ucházet o mandát poslance. Opět za TOP 09?

Ano. Ale nezáleží to jen na mně, ve straně se bude o kandidátkách debatovat v srpnu.

Z parlamentních prázdnin sice moc nebude, na nějakou dovolenou vám ale čas zbude?

Na přelomu července a srpna se chystáme do Vysokých Tater. Nebyl jsem tam deset let. Vrátím se také do hradeckého veslařského klubu, letos jsem na lodi ještě neseděl. Jen v březnu jsem se účastnil jedné klubové brigády. Po třech letech na ministerstvu jsem trochu zanedbal tělesnou schránku, musím to nějak dohnat, rozhýbat klouby a shodit pár kilo. Pokud totiž člověk není zrovna typ, který povinnostmi chřadne, tak ta kila v pražské politice prostě nabyde.

Co pokládáte za ty poslední tři roky za svůj největší úspěch?

Určitě nové zákony o zdravotních službách a novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění. To je ta s tou aférou kolem nadstandardů. Přesto, že je Ústavní soud napadl a nechal část zákona zrušit, nezpochybnil, že nadstandardy v našem prostředí být mohou. Myslím, že můj nástupce Martin Holcát bude mít zájem tuto problematiku doladit.

Propos, o Holcátovi se vyjadřujete s uznáním už od počátku...

Víte, jsem v takovém rozpolceném postavení. Nová vláda sice asi důvěru nezíská a je kritizována kvůli jejímu vzniku na hranici ústavnosti nebo až za ní, ale zrovna pan Holcát je středového zaměření a nečekám od něj převratné změny. Neshodujeme se sice na všech detailech, ale je to zkušený manažer a myslím, že jsem rád, že funkci přebírá právě on.

Zpět k ministerské bilanci. Co se vám naopak nepovedlo?

To, že se nám nepodařilo navázat dobré vztahy z lékařskou komorou, která kritizuje vše, co tady vzniklo a co se udělalo. Nelíbilo se jim prakticky nic. Vždycky jsem se dokázal s každým dohodnout, s lékařskou komorou se mi to ale nepodařilo. Mrzí mě také nedodělaný zákon týkající se péče o chronicky a dlouhodobě nemocné.

V krizi se potácí nejen státní, ale i krajské zdravotnictví v celém Česku. V čem je hlavní problém?

Pozor, krajské zdravotnictví není problémem v celé zemi, ale skoro v celé zemi. Výjimkou je severní Morava, kde má rozsáhlou síť nemocnic s kompletní péčí, nejenom lukrativními obory, firma Agel. A hospodaří se ziskem. Problém přitom není v tom, že jinde by nemocnice nebyly soukromé, ale mechanismy jsou v nich postavené tak, že do nich příliš zasahují politici. To ovšem není jen kritika krajů, týká se i ministerstev. Když jsme se pokusili sloučit některé ústavy v Praze s nemocnicemi, zvedla se obrovská vlna odporu.

Takže snahy třeba Pardubického kraje o centralizaci nemocnic či specializaci jednotlivých zařízení jsou správným krokem?

Určitě. Musí ale vydržet tlaky komunálních politiků.