Hlavně, když se plácá…

Bla, bla, bla… přesně takto zní většina politických debat. Vytratila se z nich totiž realita, podstata, obsah i rozum. Obávám se, že někteří kandidáti, ani sami nevědí, o čem mluví.

Plané plácání, věty bez obsahu a beze smyslu, nafouknuté bubliny, slova, kterým nikdo nerozumí. Slíbit se dá modré z nebe. A že to reálně nejde splnit? No a co, hlavně, že věty a sliby splnily účel – ovlivnily občana a vylákaly z něj hlas.

Vzpomínám si na knihu o Přemyslovcích, kteří ve 12. a 13. století bojovali o knížecí stolec v Čechách. Ve středověku tehdy vládl císař Fridrich Barbarossa, přezdívaný Rudovous. A ten vládl stylem slibem nezarmoutíš. Co se řeklo, dalo se zapomenout, co se slíbilo minulý rok, nemuselo platit teď. Mnoho se za ty roky v lidských hlavách nezměnilo.

Dnes jsme zahlceni informacemi, debatami, větami, slovy. Přestáváme jim rozumět. A obratný člověk toho využívá. Okázalé věty, které jsou prázdné. Copak jsme zapomněli na selský rozum? Jak si volič může vybrat z nabídky kandidátů, když většině z nich mnohé nerozumí?  Varujme se těch, kteří dnes rozdávají zadarmo koblihy, které se nedají jíst.