Vždy mě zajímali lidé a jejich názory a v budoucnu bych se rád živil politikou, říká mladý politik

Život mu komplikuje závažná nemoc, i přes nepřízeň osudu je však aktivní a podílí se na veřejném životě. Na univerzitě studuje sociální práce a je členem akademického senátu, pracuje v organizaci pomáhající lidem s tělesným postižením a nedávno se navíc stal politikem. Pro jedenadvacetiletého Adama Kratochvíla z Ostravy není hendikep překážkou, ale naopak výzvou.

Mladý politik trpí spinální svalovou atrofií – vrozeným onemocněním, které způsobuje postupné ubývání svalstva a snižuje schopnost pohybu. „Nemoc je geneticky daná. Podstata je taková, že mozek i svaly jsou v pořádku, ale mícha nefunguje tak jak má,“ vysvětluje Adam Kratochvíl. Nemoc se u něj začala projevovat už v raném dětství. „Nikdy jsem nechodil, jako malý jsem jen jezdil na odrážedle a chodil po čtyřech,“ vzpomíná. Později už musel začít používat invalidní vozík.

Přestože k němu život nebyl vstřícný, nechybí mu optimismus ani smysl pro humor. Přátelé ho neznají jinak než se šálkem kávy v ruce a úsměvem na tváři. Když je mezi lidmi, je ve svém živlu. Rád s nimi diskutuje a zjišťuje, co si myslí. Asi proto se důležitou součástí jeho života stala právě politika.

Už na gymnáziu k ní měl blízko. „Vždy mě zajímali lidé a jejich názory. Často jsem přemýšlel o tom, co se kolem mě děje a co to znamená pro mě a mé okolí,“ vysvětluje zamyšleně Adam Kratochvíl. Po maturitě začal studovat sociální práci a konečně si také našel cestu k politice. Přidal se ke straně TOP 09, ke které má svými názory nejblíže. Přátelé i rodina byli jeho rozhodnutím překvapení. „Naštěstí mi v tom ale nikdo nebránil,“ dodává s úsměvem.

Zamýšlí se, čeho by chtěl jako veřejný činitel dosáhnout. „Nevytyčuji si cíle, spíš jsem si určil cestu. Chci ve společnosti šířit osvětu o lidech s tělesným postižením. V téhle oblasti je podle mě Česká republika teprve na začátku své cesty,“ popisuje černovlasý mladík s výraznými brýlemi, zatímco upíjí kávu s mlékem.

Dnes ve straně působí jako předseda místní organizace Moravské Ostravy a Přívozu, a navíc kandiduje do poslanecké sněmovny. Na tyto úspěchy je pyšný, jelikož ho stály spoustu sil. Jejich vynaložení ale nelituje. „Zvládat školu, práci, a ještě být politicky aktivní je s mým hendikepem docela náročné. Je důležité najít si hranici, aby člověk nepracoval víc, než je v jeho silách. To se mi však podařilo, tak to zvládám,“ konstatuje a při přemýšlení se mu na čele rýsuje malá vráska.

V budoucnu by se chtěl živit právě politikou. „Pokud se mi tohle přání nesplní, budu pracovat v neziskovém sektoru a pomáhat hendikepovaným,“ říká rozhodně student. Proto studuje sociální práci, obor, který ho naplňuje. „Baví mě být mezi lidmi a pracovat s nimi. To jsem našel v tomto odvětví. Navíc jsou v něm rychle vidět výsledky,“ hodnotí svůj vysněný obor.

Také soukromý život má Adam Kratochvíl dobře naplánovaný. V jedenadvaceti letech žije stále s rodiči a s mladší sestrou, brzy se však chce osamostatnit a jednou možná i založit rodinu.