Jistě všichni známe přísloví "Se džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, až se ucho utrhne", nebo také "Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". Taky se každému z nás stala taková situace, že jsme si řekli, že to není samo sebou, že je to osud, že je to určeno nebo že je za tím boží prozřetelnost.
Všechny tyto aspekty naplňuje stávající dění kolem osoby pana Janouška.
Po pěti letech, ale přece, se odněkud vynořily důkazy, že pan Janoušek, coby lobista v pozadí ODS minimálně spolurozhoduje o krocích ODS v Praze. Partnerem je mu tehdejší šéf ODS v Praze a primátor Prahy pan Bém. A co čert nechtěl, zrovna když se začínají propírat na veřejnosti zákulisní praktiky pražské ODS a pana Janouška, tak pan Janoušek pod vlivem alkoholu a snad i pod vlivem drog, úmyslně těžce zraní řidičku a následně ujíždí. Tentokrát na rozdíl od lobistických čachrů zde svědci jsou a pan Janoušek to nejspíš telefonem s někým z ODS už nezahladí.
V marasmu klientelismu a finančích čachrů, se kterými se v poslední době snad roztrhl pytel, je zpráva o panu Janouškovi ve své podstatě přece jen dobrou zprávou. Samozřejmě špatné je vůbec to, že k něčemu takovému došlo. Ale dobré je, že se vše provalilo, byť je nejasné proč a jak, ale ucho jednoho džbánu se utrhlo a jeden mlýn semlel. Na pokrok a změnu k lepšímu to není mnoho, ale pokud chápeme, že pouze revoluce se dělají ze dne na den a pak se z nich společnost léčí desetiletí, tak toto je naděje na změnu k lepšímu bez dalších vedlejších destrukcí - nefér politici si nebudou jistí dnem ani hodinou.
