Únorový puč roku 1948 a dnešek

Dědictví komunismu může mít hluboké kořeny

25. 2. 2013

K aktuálnímu výročí tzv. Vítězného února, kdy komunisti 25. února roku 1948 provedli v Československu na příkaz Moskvy státní puč, se nyní opět vede diskuse o současné KSČM a jejích politických ambicích.

Demokraticky smýšlející politici a občané si kladou čím dál častěji otázku, jak je KSČM nebezpečná pro znovu nabytou svobodu a demokracii. Ozývají se hlasy, že ČSSD příliš snadno uzavírá na komunální a krajské úrovni s KSČM koalice, a to i přesto, že KSČM je často representována osobami, které aktivně podporovaly politiku KSČ před rokem 1989, popř. byli aktivní ve spolupráci se zločineckou organizací STB. Současná KSČM se nikdy neodpoutala od gottwaldovsko-husákovské KSČ a brežněvovské KSSS. Mnozí její dnešní přestavitelé chválí politiku KSČ, např. poslankyně Semelová považuje únorový puč za dobrodiní pro naši zemi a není jediná.

Každý informovaný občan ví, že komunisté mají pouze jednu hlavní zásadu vzešlou z Komunistického manifestu – kdo má majetek, tomu je ho třeba vzít a případně původního vlastníka i zlikvidovat. V „lepším případě“ ho alespoň nechat vyhodit z práce, ze školy a taky se pomstít jeho rodině a jeho dětem zabránit ve studiu. Takto se chovala KSČ po puči v roce 1948 a po okupaci v roce 1968. Podstatou příslušnosti k takovémuto chování je slovo „komunismus“, který je ekvivalentem závisti a zla, stejně jako slovo „nacismus“. Slovo „nacismus“ je však drtivé většině našich občanů odporné, ale za slovo „komunismus“ se mnozí staví a nestydí se za to. Proč ? Protože jim zřejmě vůbec nevadí, že toto slovo je spojeno s vraždami, vězněním, zabavováním majetku a ubližováním druhým lidem. A nevadí jim to proto, že komunistická propaganda jim vtloukla do hlavy, že je to tak správné a je to pro jejich dobro a jim toto vysvětlení zřejmě stačí. Takže vezmeme-li „kulakovi“ pole a krávy a rozdělíme si je, pak se budeme mít jen dobře. Když se to tedy hodně zjednoduší, mnozí komunisté nebo jejich příznivci nemají vůbec problém se mít dobře na úkor někoho jiného, ať se tomu druhému přihodí cokoli. Proto jim vůbec nevadilo, když pohraničníci stříleli lidi, kteří už pro komunisty nechtěli otročit. Útěk na svobodu bylo totiž možno potrestat smrtí v souladu s komunistickými zákony. Takže nejen vzít druhým majetek, ale zavřít nejlépe celou republiku do jakéhosi pracovního tábora a rozhodovat o osudech těch uvnitř, to byla politika KSČ. Soudružka Semelová nám dnes povídá, jak to bylo úžasné. Ano, bylo to úžasné pro nomenklaturní komunistické kádry, vojáky z povolání, soudce, advokáty, policisty, estébáky a taky některé méně kvalifikované pracovníky v profesích zbrojní výroby, energetiky a těžkého průmyslu. Ti všichni se měli za komunistického režimu dobře. Normální lidé v ostatních profesích na ně museli otročit a dřít. Pokud se to někomu nelíbilo, tak šel buď za příživnictví nebo pokus o opuštění republiky do vězení, pokud to vůbec přežil.

Pro tyto zhovadilosti, které KSČ dlouhé roky na národu uplatňovala, byla v roce 1989 lidmi smetena. Lidé ovšem očekávali asi trochu něco jiného, než v čem žijeme nyní. Z části to má na svědomí ekonomická krize, kdy Evropa a Severní Amerika zápasí s nezaměstnaností a poklesem výroby. Z části to má taky na svědomí zprofanování pravicové politiky. ODS, která se pasovala na jedinou pravicovou stranu, si na ni spíše pouze hrála, než aby to myslela upřímně. Ekonomická transformace byla více charakteristická aférami než legální změnou vlastnických poměrů. Mnohé tyto nepoctivosti byly nyní stejným člověkem, který stál minimálně u zrodu ekonomických a právních základů transormace, zaretušovány formou podivné amnestie.

Je třeba se opravdu divit, že komunisté, i když mají tak odpudivou pověst a minulost, zažívají částečnou obnovu své oblíbenosti ? Vždyť oni mluví stále stejně – bohatým majetek vezměme a ukazují právě na zmíněné nepotrestané ekonomické zlodějny. A ti z nás, kterým taková zkratka stačí, jim dají ve volbách hlas. Proto dnes komunisté sedí pevně v krajských zastupitelstvech a nevystrnadí je z nich ani ostuda starých estebáků a zastánců minulých pořádků, kterých je mezi nimi stále dost. Ještě před pár lety nemyslitelná věc.

Máme šanci vývoj zvrátit. Když pravicově hovoříme, tak se i pravicově chovejme, to znamená věcně, slušně, transparentně a s důvěrou v demokratický systém, který ochraňujme jako oko v hlavě. Vysvětlujme všem, co děláme, jak to děláme, proč to děláme, prostě tak, aby „normální“ člověk neměl důvod pochybovat, že pravda, smysl a podstata věcí je někde jinde. Neříkejme a nepoužívejme vysvětlení a zdůvodnění formou tvrzení, o nichž každý ví, že nejsou objektivní a neodpovídají skutečnosti, kterou každý z nás prožívá. Navzájem se nepodceňujme - lidé, i když někdy tématu nebo problému úplně ve všech souvislostech nerozumí, tak mají cit a tzv. selský rozum a podle toho se taky ve volbách rozhodují. Chovejme se a jednejme tedy tak, aby lidé pochopili, že základním východiskem pro jejich dobrý život je využití možností, které jim nabízí svoboda spojená s odpovědností a nepokřivená demokracie, nikoliv komunistické přerozdělování majetku spojené s nesvobodou, zlem, nenávistí a diktaturou. A mějme na paměti ono známé pravidlo, které platí pro každého z nás i pro celý národ - ten, kdo se nepoučí ze své minulosti, je odsouzem k tomu, aby ji prožil znovu. Nic horšího by nás už opravdu nemohlo potkat..

Jaroslav Moureček, TOP 09 Ostrava-Jih
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme