I když jsem si za minulý týden připadal, že nevím, kde mě hlava stojí, přesto jsem pár zpráv zachytil :). A tak již podruhé píši všem, které zajímá můj pohled na dění v uplynulém týdnu.
Slučování nemocnic na území města Brna je zpráva, kterou nelze nevzpomenout. Jedná se o skutečnou budoucnost či jen o vyřčené přání? Mluví se o dvou rovinách. V prvním případě jde o plán bývalého ministra Hegera ke sloučení Fakultní nemocnice Bohunice a Fakultní nemocnice U Svaté Anny, který není nikterak schopný ovlivnit městská či krajská politická reprezentace. Podle kuloárních informací je tento plán opět na stole. Podle mého názoru, je tento krok prospěšný jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska efektivního fungování zdravotní péče nejenom na území města Brna. Najde se opět určitě hodně hlasů, které budou tvrdit, že to není správný směr. Důvody jsou však prozaické. Nebude se to zřejmě líbit dodavatelským společnostem, zdravotním pojišťovnám, mnoha vedoucím pracovníkům a to i na akademické půdě, kteří tak mohou přijít o rozhodovací pravomoci či pozice. Je nutné tuto problematiku co nejlépe komunikovat, aby to nedopadlo jako s Úrazovou nemocní Brno za dob ministra Julínka. Od roku 2009 je toto zdravotnické zařízení z rozhodnutí tehdejších politických reprezentací v Brně a v Jihomoravském kraji včele s ČSSD v majetku města. Provozování tohoto zařízení je pro město velkou finanční zátěží.
Postupně jsem se tak dopracoval k druhé rovině slučování a to tzv. městských nemocnic. Jedná se o již zmíněnou Úrazovou nemocnici Brno a Nemocnici Milosrdných bratří. Druhá jmenovaná má na našem území dlouhou historii a provozování této nemocnice je smluvně zajištěno s řádem Milosrdných bratří, jež vlastní historické budovy a také pozemky. K zefektivnění zdravotní péče ve městě Brně je jistě zcela pochopitelné sloučení těchto dvou zařízení. Nesmí se však odpovědní politici chovat v této otázce jako slon v porcelánu. Pokud má mít tato záležitost jistou váhu a nemá jít jen o plácnutí do vody, je nutné vše komunikovat se všemi dotčenými a ne jen s novináři. Pak dochází k paradoxním situacím a nejasnostem, které jsou místo osobních jednání komunikovány přes média.
Nakonec se snad podařilo současnému primátorovi na nějakou dobu uhasit vzniklý požár. Současně s touto problematikou je totiž na stole i prodloužení smlouvy s řádem od roku 2018. Ředitelem Nemocnice Milosrdných bratří je Josef Drbal, který je podle mého názoru nejlepším ředitelem za mnoho let. Za jeho čtyřleté vedení dokázal snížit příspěvek zřizovatele o sto deset miliónů korun, kdy sedmdesát šlo do investic a čtyřicet je viditelná úspora města. To dokládá zcela nezpochybnitelné manažerské schopnosti při řízení specifických zařízení, jako jsou nemocnice. Musím se však přiznat, že se jedná o mého kolegu a v některých otázkách i učitele. Všechny úspěšné lidi bychom měli vynášet na piedestal než stále udržovat nelichotivou vlastnost, že úspěch se v našich zemích neodpouští.
Potřeba hokejového a fotbalového stadionu je druhou „aktualitou“. Ano, je to potřeba, si zřejmě odpověděly jednotlivé zájmové skupiny a jen se rozcházejí v pohledu na umístění. Otcové přání myšlenky se snažili získat nějaké stanovisko. Primátor se na to snažil odpovědět neutrálně, nic nevyloučil a spíše naznačil možné řešení financování za využití privátního sektoru. Já bych si však překvapivě místo otázky, kde na to město získá finanční prostředky, položil jako první otázku, co bude město realisticky dělat s halou Rondo, do které investovalo v minulosti více jak půl miliardy korun a také co s fotbalovým stadiónem na Srbské. Bez mučení se přiznám, že to nyní nevím a jasnou odpověď mi nebyli schopni dát ani současní uživatelé. Pak bych teprve hledal odpověď na otázku, kde vzít finance na dané plány. Sám jsem v mládí chodil za sportem za Lužánky a bylo by žádoucí tento prostor oživit.
Marketing se dostal i do náborových kampaní studentů na vysoké školy. Velice příjemně mne překvapila kampaň mé alma mater Vysokého učení technického v Brně. Podle mého názoru je tato kampaň kvalitně provedená a dokonce i vtipná. Holt smekám a doufám, že dokáže splnit vytčený cíl. K tomu mi kolega poslal příspěvek z portálu Virgin.com, kde se Brno dostala do sítě čtyř méně známých měst vedle Talinnu, Malmö a Eidhoven, které jsou přívětivé k podnikání, inovacím a kreativitě. Zřejmě dobrá práce. Na druhou stranu jsem bohužel zaslechl informaci o obrovských problémech vědeckého projektu CEITEC. Nejčernějším scénářem může být neuznání dotace z Evropské unie ve výši dvě a půl miliardy korun z důvodu nedodržení pravidel čerpání. To by mělo velký dopad na všechna dosavadní snažení mnoha lidí a institucí.
Politici opouštějí městské společnosti. Opět jsem v médiích zaregistroval tuto proklamaci. Prozatím se jedná o záměr, který je více prezentovaný než by dokládala skutečnost. Mluví se o řízení podle německého modelu v českém prostředí, což zatím není. V představenstvech sedí převážně zástupci koalice-politici. Jediné, co se skutečně snížilo, je velikost jednotlivých orgánů. Záměrem je i posouzení stavu tzv. městského holdingu. Důležitou otázkou je, kdy se deklarované záměry budou realizovat. Nezbývá než posečkat. Necháme se překvapit, zda skutečnost bude opravdu tak zářivá nebo půjde spíše o východoněmecký model řízení. Některým se může ve funkcích zalíbit a nebudou se jich chtít vzdát. V kuloárech koluje informace o změně kanceláře ředitele pro představu představenstva, neboť se mu líbila více. Já jsem dlouhodobě pro, aby městské společnosti byly řízeny podle německého modelu a také, aby vznikl městských holding.
A o čem se bude mluvit tento týden? Na úterní Radě města Brna se bude rokovat ohledně smírného řešení mezi společnostmi Dopravní podnik města Brna a Škoda transportation. Město podepsalo v roce 2006 rámcovou smlouvu se společností Škoda transportation a to na dodání až 100 kusů nových tramvají. Celkově podnik odebral dvacet devět kusů (devět z nich bylo placeno z dotací EU). Součástí podepsané smlouvy byla i inflační doložka. Minulé vedení města a podniku tuto problematiku řešilo laxně. Vytvořil se tak dluh téměř sto čtyřiceti miliónů korun. Společnost podala žalobu ke krajskému soudu. Předmětem smírného řešení sporu je prominutí tohoto závazku, avšak nakoupení nových dvaceti vozů tramvají T13 Porsche v hodnotě přes 1,1 miliardy korun. Rámcová smlouva je do konce roku 2016, a proto je možné toto realizovat formou jednacího řízení bez uveřejnění. S výsledkem dvou prosincových jednání a navrženým řešením nejsem zcela ztotožněn. Je to samozřejmě otázkou pohledu, zda bylo možné vyjednat více, ale ta rychlost mě překvapila.
Jaroslav Kacer, člen ZMB
