Rozhovor s Vlastou Parkanovou v MF Dnes

Parkanová: Když mezi muže pronikne žena, začnou se bránit

22. 8. 2010

Do politiky se podle vlastních slov Vlasta Parkanová dostala tak, že vylezla v Listopadu 1989 na valník na táborském náměstí a začala mluvit k  lidem. A i když tvrdí, že si nikdy o žádnou funkci neřekla, byla už dvakrát ministryní. Šéfovala nejprve spravedlnosti a pak obraně. Po letošních volbách se stala místopředsedkyní Poslanecké sněmovny.

 

* Nebrala byste raději zase ministerskou židli?

Určitě ne. Tahle vláda se sestavila jako ryze mužský tým a já už jsem si vyzkoušela konstelaci, kdy je mezi ministry jedna ministryně, a to není vůbec lehké a příjemné. Jsem ráda za možnost jít do něčeho nového. A žiju v příjemném očekávání, že ze tří čtvrtin dámský tým vedení Sněmovny bude možná působit i nonverbálně na to, aby se tam některá příliš konfliktní jednání dala vydržet. Neočekávám sice, že kolegové si budou skládat komplimenty, ale dá se přece vystupovat i kultivovaně s elegantním stylem.

* Zaregistrovala jste také tvrzení Petry Paroubkové, že ženy se k funkcím dostávají přes postel?

Přišlo mi to směšné. Dřív by mě takové tvrzení možná zraňovalo. S naprosto čistým svědomím ale mohu říct, že já jsem si dokonce nikdy ani o žádnou funkci neřekla. Nikdy jsem nechodila v kuloárech a nedomlouvala si, že ty podpoříš mě, já zase tebe. Vždycky to bylo tak, že jsem dostala nabídku amusela jsem se rozhodnout, jestli hozenou rukavici zvednu, nebo ji nechám ležet. A mojí povahovou přirozeností je, že rukavici, která mi přistane u nohou, beru jako výzvu.

* Proč si myslíte, že je v politice poměrně málo žen?


Na vlastní kůži jsem před třinácti lety pocítila, že když do mužského týmu pronikne jedna osoba opačného pohlaví, zřejmě se muži vědomě či nevědomě brání. A mohu říct, že ta obrana, možná i odpor se projevují nejrůznějšími formami. Některé rozhodně nejsou příjemné. Možná ženy už dnes vědí, co všechno politika obnáší. Je to opravdu velká zátěž. Když má žena rodinu a záleží jí na ní, tak ji za politickou funkci nevymění.

* Vy jste to však před dvaceti lety přesto udělala. Stala jste se „víkendovou“ manželkou a do Sezimova Ústí vlastně míříte z Prahy jen ve volných dnech.

Tehdy nešlo o nějaké racionální rozhodování. Byla jiná doba. Ale musím bez nadsázky přiznat, že mám stále krásné manželství. Jsme spolu 33 let. Neříkám, že to byla vždycky idylická procházka životem, taky jsme nakukovali do vztahových propastí, ale zvládli jsme to. Možná i proto, že oba máme konzervativní přístup ke vztahům. Když totiž člověk něco slíbí, nemá od toho utíkat. To platí i o manželském slibu.

* Nežárlí váš manžel, že jste úspěšná a vyděláváte víc než on?


Tenhle problém jsme nikdy neměli. Spíše jsem vždycky viděla, jak se z mých úspěchů těší. Je ale pravda, že musel přistoupit na to, že nebude mít každodenní domácí servis. Když jsem začínala s politikou, uměl uvařit jen čaj a topinky s česnekem. Dnes zvládne i řízky k nedělnímu obědu. Znám ale případy, kdy chlapi sice nevyžadují denní servis, ale vinou mixu své zamindrákovanosti a ješitnosti nepřipustí, že by je jejich žena nějak převyšovala.

* Ženy většinou nejdou daleko pro slzy. Stalo se vám někdy, že jste si večer kvůli politice poplakala?

Ano, ale ne kvůli názorovým střetům. Vadí mi totiž lži a podrazy. Můj muž ovšem umí mé stesky vyslechnout, takže náš víkend vlastně vždycky začíná tím, že se na chvíli stává mou vrbou.

* Neměla jste někdy chuť s politikou doslova seknout?

Možná v nějakém emotivním okamžiku. Ve mně se ale vždycky -když jsem vnitřně přesvědčená, že by se někomu hodilo do krámu, abych zmizela ze scény - probudí bojovník. A řeknu si, že to právě proto neudělám.

* Do kolen vás nedostaly ani negativní ohlasy na vaši podpůrnou radarovou píseň, kterou jste nazpívala s Janem Vyčítalem?

To nebyl problém můj, ale těch, kteří potřebovali nějaký argument jako klacek. Myslím, že i ve světě je dost ministrů, kteří občas dělají něco, co nesouvisí s jejich politickou profesí. Asi by nikdo neměl stát o to, aby se politici začali ještě více sami kontrolovat, uzavřeli se a před veřejností hráli hru nějaké větší stylizace a předstírání. To by mi přišlo opravdu smutné.

* Za těch dvacet let v politice jste několikrát změnila stranickou příslušnost. Nebylo to z vypočítavosti?

Proč si to myslíte? Začínala jsem v Občanském fóru. Pak mi byla bližší filozofie ODA a jako konzervativní političku mě oslovila KDU-ČSL. K jejímu opuštění jsem se rozhodla až v okamžiku, kdy jsme se s dalšími lidmi přesvědčili, že už jí není pomoci. Šla doleva a to rozhodně není můj směr.

* Teď jste šéfkou jihočeské TOP 09. Co říkáte na tvrzení, že Karel Schwarzenberg je sice předsedou, ale straně fakticky vládne Miroslav Kalousek?

Naše strana je úspěšná a Kalousek je mimořádný politický talent. To přece musí spoustu lidí dráždit. Proto zřejmě cítí potřebu naznačovat, že Kalousek je velký manipulátor, která zvládá nejen davy, ale nechal se od něj obelstít i chudák předseda. Tak to ale v žádném případě není. Nemá smysl to ovšem vysvětlovat lidem, kteří tohle ani slyšet nechtějí.

* Neláká vás přestěhovat se do Prahy? Odpadlo by dojíždění.

Máme tady staré rodiče, o které se sami staráme. A odchodem z jihu Čech bych ztratila i kus sama sebe. Potřebuju mít své jistoty. Když se projdu kolem Lužnice nebo zaběhnu na Kozí Hrádek, vždycky mě to úžasně nabije. A to já k životu potřebuji.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Čechy
Autor: Mirka Nezvalová

Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme