Klíma: Co ukázala koronavirová krize v české škole?

7. 9. 2020

Pavel Klíma, který je 17 let ředitelem Základní školy a mateřské školy v městysi Malšice, měl poslední čtyři roky jako krajský zastupitel a předseda výboru pro vzdělávání příležitost nahlédnout do školské problematiky také z pohledu kraje jako zřizovatele středních, uměleckých a praktických škol. Už dlouho tvrdí, že celé české školství potřebuje změnu. Koronavirová krize s náhlým skokem do učení na dálku podle něj paradoxně nastavila vzdělávání a hodnocení zrcadlo. A to by mohlo nastartovat pozitivní změny. „Všechno zlé je i pro něco dobré,“ říká Pavel Klíma.

V čem vidíte pozitiva koronavirového přerušení školní docházky na jaře?

Hodně mi vadí názory, že rodič je klient a škola je služba. Letošní jaro nám jasně ukázalo, že jsme partneři, kterým jde o stejnou věc – připravit dítě co nejlépe do života a na výběr profese, pro kterou má předpoklady a může v ní být úspěšné a tím spokojené. Krize nastavila víc komunikace s dětmi i rodiči a přinesla i změnu v přístupu kantorů k IT technice. Pro některé učitele to bylo běžné, jiní se museli její využívání naučit a mnohdy jim kolegové pomáhali. Najednou byli i starší kolegové schopni tvořit pro děti na dálku úkoly a dávat jim zpětnou vazbu. Někteří už unavení kolegové najednou úplně ožili. Krize prostě lidi stmelila.

V tisku se objevil i názor učitele, který navrhoval zůstat u distanční výuky natrvalo. Co si o tom myslíte?

S tím vůbec nesouhlasím. Krize ukázala, že je normální chodit do školy, mít živého učitele a kamarády. Školy ukázaly, jaké je jejich místo ve společnosti a že mají i sociální roli. Bylo to vidět v červnu, kdy učitelé v mém okolí se už na děti těšili a od dětí jsme slyšeli totéž. Myslím, že i letošní začátek školního roku je v tomto jiný a do školy se těšilo víc dětí.

Začnete zjišťováním, co si děti z distanční výuky odnesly? Dají se případné mezery vůbec dohonit?

Všichni učitelé mají za úkol v září ověřit, co se dá ze vzdělávacího obsahu minulého pololetí považovat za splněné, částečně splněné nebo nesplněné. Zdůrazňuji, že má jít o ověření, nikoliv otestování znalostí dětí známkami. Podle výsledku pak má učitel doplnit současný vzdělávací plán. A tady se dostáváme k tomu, o čem se v souvislosti s českým školstvím už dlouho mluví – že kvantita válcuje kvalitu. Informací přibývá a my se nechceme vzdát těch předchozích. Uvedu to na příkladu z dějepisu. Za mé školní docházky končil učivem o druhé světové válce. Dnes dětem přibyly novodobé dějiny, ale my je stále učíme i stejné detaily o pruských válkách. Současná situace nás konečně donutí, že některé věci z učebních plánů vyškrtáme. Musíme stále brát v úvahu, že ne všechny děti měly k distanční výuce přístup a ty ostatní k ní přistupovaly různě. Některé z pohodlnosti, ale některé děti zkrátka neměly odpovídající podmínky.

Kdo teď rozhodne o tom, co se ze vzdělávacích plánů vypustí?

Pro tento rok učitelé. Mají za úkol označit, co lze zredukovat, a dodat nové vzdělávací plány. Výhledově ministerstvo školství počítá s redukcí Rámcových vzdělávacích programů.

Co když bude třeba děti doučit i látku minulého ročníku, kterou vypustit nelze?

Je třeba říct, že učitelé jsou zvyklí na to, že i po běžných prázdninách se musí věnovat navázání a obnovení znalostí. Teď ale mohou být mezi dětmi ohromné rozdíly. Takže ano, počítáme i s doučováním v případě potřeby.

Jak jste vnímal hlasy, aby se druhé pololetí ve školách nebo maturity neznámkovaly?

To neuznávám. Měl jsem taky dceru maturantku a tvrdím, že letošní maturanti, pokud měli dobré učitele, měli ten nejlepší svaťák, jaký kdy byl. Byla to pro ně výhoda a je dobře, že maturity nebyly zadarmo. Pokud jde o známky, tak krize posunula i vnímání formativního hodnocení práce dětí, proti kterému se část učitelů stále stavěla. V naší škole probíhá už druhým rokem mentorský program pro sbor učitelů na toto téma a krize najednou zřetelně ukázala, co se tím myslí. Je to odklon od biflování. Jde o posouzení, jestli dítě látku pochopilo a umí ji využít. Hodnocení má dát dítěti zpětnou vazbu, zda látce rozumí, v čem případně udělalo chybu, jak ji může napravit. Nestačí říct – trojka, hotovo, jde se dál. Hodně lidí si myslí, že slovní hodnocení je snížení nároků na kvalitu, ale tak to není. Dosavadní systém jen preferuje děti s lepší pamětí. Otestujeme, že má dítě lepší paměť na věci, které ho ani nebaví. V koronakrizi učitelé museli hledat jiné cesty pro ověření znalostí než na dálku zadaný test, na kterém doma mohla pracovat celá rodina nebo si děti napovídaly přes mobily a internet. Tady se ukázalo, jak je samotná známka bezmocná. Důležitá je práce s chybou. Chyba není nepřítel, ale šance, jak skrze ni věc pochopit. Neměla by být hned důvodem pro špatné hodnocení. Tím neříkám, že v pololetí nemůže učitel shrnout tato průběžná hodnocení do známky. Známka má být ale jednou z mnoha zpětných vazeb, které mají za cíl formovat u dětí chuť se učit. Smyslem je nehledat chyby, ale přednosti dítěte. Opustit systém soutěžení a přijmout pohled, že každé dítě má právo na úspěch.

Známkování k tomu nevede?

Myslím, že zrovna v naší škole v Malšicích máme příklad na očích. Využíváme služby externího ajťáka, který byl naším žákem. V objemu toho, co obsahují vzdělávací plány, nijak neexceloval. Zaměřil se ale později směrem, který ho baví, a dnes se bez něj neobejdeme my všichni, kteří jsme školou prošli mnohem úspěšněji. Jsem rád, že ministerstvo školství tyto myšlenky zahrnuje do připravované Vize vzdělávání 2030 a že slyším od ministra slova podpory pro formativní hodnocení.

Co když znovu nastane potřeba distančního vyučování na dálku?

To nelze vyloučit, ale máme už zkušenosti z jara. Důležitou změnou je legislativní zakotvení, že distanční výuka není v takovém případě dobrovolná, ale povinná. Ministerstvo školství posílá školám peníze na zakoupení techniky, kterou pak školy mohou zapůjčit dětem, které doma vybavení nemají. Mohou ale také bydlet v oblasti bez pokrytí internetem. Pak musí škola najít jiný způsob komunikace s tímto dítětem.

Zjevně patříte k nadšeným učitelům a ředitelům, kterým jde o lepší školství. Proč máte potřebu angažovat se ještě v politice?

Práce ve vzdělávacím výboru kraje mi dala možnost nahlédnout na věc taky z pohledu zřizovatele sítě škol. Některé věci začne člověk vidět jinak. Byl jsem například velký zastánce optimalizace a snížení počtu středních škol. Dnes vidím, co by pro některé odlehlejší lokality znamenalo zrušení tamní školy nebo jaké důsledky přineslo neuvážené slučování některých škol. A pokud jde o změny, které kantoři srdcaři cítí jako nutné pro současné i budoucí žáky a studenty, ty musí do legislativy prosadit politici. Proto bych rád v této práci pokračoval.

Zdroj: Týdenní Táborsko

Štítky