Poprvé v naší krátké historii jsme si my občané zvolili v přímé demokratické volbě prezidenta. Můžeme však přijmout Miloše Zemana jako svého prezidenta, když se dostal ke svému vítězství pomocí podrazů, falešné a lživé kampaně? Můžeme si vážit člověka, který svým arogantním vystupováním uráží lidi?
Zemanova kampaň byla postavena na agresivitě, stejně jako Zeman sám. Podařilo se mu založit oheň, jehož plameny budeme muset časem hasit. Xenofobní a nacionalistická linka Zemanovy kampaně je neodpustitelná. O to hrůznější je, že tato kampaň přesvědčila české občany, především ekonomicky slabou společenskou třídu, aby dali hlas svému zachránci. Tyto volby, respektive kampaň, nebyla bohužel o osobnosti prezidenta, o tom, jaký by to měl být morální člověk, o prezidentových pravomocech, ale o populistické a agresivní masáži vedené neférovým způsobem a manipulaci. Zeman využil nahromaděné problémy české společnosti, smetl všechny problémy do jedné hromádky, z ní uhnětl kuličku a vystřelil – korupce ve státní i soukromé sféře, zkritizoval reformní kroky vlády ve zdravotnictví a v sociálních službách, důchodovou reformu, euroskepse vládní ODS, nerovné a nespravedlivé přerozdělování financí zlého Kalouska. K tomu připočtěme pocit středních vrstev, které cítí, jak se jim viklá půda pod nohama a pocit ztráty solidárního cítění bohaté vrstvy obyvatelstva. Tato výbušná směs podnícena Zemanovou negativní kampaní proti pravicové vládě eskalovala vítězstvím Miloše Zemana v prezidentských volbách.
Delší dobu voláme po vizi, po určení směru, jakým půjde Česká republika. Důležitý je dialog napříč celým spektrem společnosti, poukázání na dobré a na špatné. Voláme dlouho po dobrých příkladech. Nyní zde máme jeden příklad! Ze zlého nemůže nikdy vzniknout nic dobrého. Pokud je Zemanovo vítězství postaveno na lživé kampani a na agresivní manipulaci, jaké asi pak může být další směrování českého státu?
