Technická sůl v potravinách, nedávno jed na krysy. A mnohé další závadné potraviny z Polska máme na pultech v českých obchodech. V minulém roce přesáhl dovoz zboží z Polska dvacet miliard korun. Sami si ničíme zdraví a sami si ničíme české výrobce potravin.
Přesto, že polské potraviny stíhá jedna aféra za druhou, čeští zákazníci se nenechají odradit a vítězí u nich nízká cena. Jsou tu smutná čísla. Ale uvědomujeme si, že si vlastně kupujeme nebezpečné potraviny? Ano, svoji část viny na tom má Česká zemědělská a potravinářská inspekce a také Státní veterinární správa. Mnozí zemědělci by jistě mohli vyprávět o jejich fungování své.
Jenže změna v těchto institucích se neplánuje, úředníci zůstávají stejní. I jejich přístup. A tak je to na zákazníkovi. Nejde jenom o peníze, ale také o zdraví naše a našich rodin.
Kupovat potraviny od regionálních producentů a výrobců má tu výhodu, že znáte původ. A také můžete téměř okamžitě podat zpětnou vazbu. Anonymní potraviny pod značkou Vyrobeno v EU toho pro zákazníka mnoho nevypoví. České potraviny jsou velmi kvalitní. Copak nechceme jíst dobré, kvalitní a zdraví prospěšné produkty? Prožíváme období masopustu, příkladem tedy mohou být tradiční masopustní koblihy. Měsíčně dovezeme z Polska a Německa několik milionů zamražených koblih na český trh. Přitom české koblihy umí naši pekaři výborně a co je hlavní, zákazník je dostane čerstvé, nikoliv zamražené a následně rozmražené. Srovnejte chuť. Z ekonomického pohledu – tyto miliony koblihů by mohly smažit čeští pekaři. Připomíná mi to scénku z Pelíšků, kde Stella Zázvorková vtipně, ale správně reagovala na skleničky z NDR: „A skláři nebudou mít co žrát.“
