Léta se ve vysoké i regionální politice snažím podporovat pozitivní věci, které pomohou našemu kraji, tedy nám, kteří v něm žijeme. Dlouhodobě jsem podporoval větší ochranu Krušných hor nebo třeba dostavbu dálnice D7. Pomáhám prosadit zpracování studie proveditelnosti vysokorychlostní tratě, která má propojit Prahu, Louny a Most a zkrátit cestu na čtyřicet minut. Podporuji příchod tchajwanských investorů a technologických projektů do Ústeckého kraje. Jenže budoucnost založená na inovacích Ústeckému kraji buď není souzena vůbec, nebo na ně region musí stát trpělivě ve frontě. Jiné projekty si však cestu najdou poměrně snadno. Právě se například posuzuje záměr výstavby spalovny toxických odpadů u Litvínova. Jsme opravdu smetištěm republiky?
Kdykoliv se někde objeví něco, co ostatní regiony příliš nechtějí, dříve či později zazní otázka: „A nešlo by to do Ústeckého kraje?“ Desítky let jsme těžili uhlí, vyráběli elektřinu, chemii i pohonné hmoty pro celou republiku. Kvůli tomu mizely celé obce, měnila se krajina a lidé zde platili vysokou cenu za průmyslový rozvoj země. Dnes se snažíme změnit směr. A právě proto bych byl nerad, aby se symbolem transformace našeho kraje stala jedna z největších spaloven nebezpečných odpadů v České republice.
V Litvínově se nyní posuzuje záměr zařízení na tepelné zpracování až padesáti tisíc tun nebezpečných odpadů ročně. A aby nedošlo k nedorozumění – nemám nic proti moderním zařízením na energetické využití komunálního odpadu. Jedno takové ostatně vzniká jen pár kilometrů odtud v Komořanech a i při důsledném třídění bude část nerecyklovatelných odpadů vždy potřeba zlikvidovat tímto způsobem. Jenže tady se nebavíme o komunálním odpadu. Bavíme se o spalování nebezpečných odpadů obsahujících toxické látky, průmyslové chemikálie, kontaminované kaly, oleje, rozpouštědla nebo zdravotnický odpad.
Česká republika samozřejmě musí umět s nebezpečnými odpady bezpečně nakládat. Ale není důvod, aby se pokaždé automaticky předpokládalo, že další podobné zařízení vznikne právě v Ústeckém kraji. Náš region už desítky let nese značnou část průmyslové zátěže celé země. Neměl by se nad to stát i jejím odpadkovým košem.
Transformace kraje nemůže spočívat v tom, že místo uhlí začneme pálit jedy. Jsem přesvědčen, že po konci uhlí potřebujeme budoucnost založenou na moderních technologiích, výzkumu, inovacích a průmyslu s vysokou přidanou hodnotou. Právě na tom dlouhodobě pracuji v Hospodářském výboru Poslanecké sněmovny a snažím se spolupracovat s vedením Ústeckého kraje. Chci sem přivádět investice, které nabídnou kvalifikovanou práci, udrží mladé lidi v regionu a dají našim dětem důvod zůstat.
Ústecký kraj má být místem, kde vznikají nové nápady, moderní technologie a perspektivní pracovní místa. Ne místem, kam se odváží to, co jinde nechtějí. Na náš kraj jsem hrdý a dokud budu mít možnost, budu podporovat projekty, které mu přinesou novou energii, nové příležitosti a dobrou budoucnost.
Michal Kučera
