Stávka v dopravě – 13.06.2011... A proč ještě rád budu pracovat v 70 létech...

16. 6. 2011

Největší akce odborů od roku 1990 má zajistit zastavení vládních reforem. V Ostravě jsme nedávno zažili největší místní odborářskou dopraváckou stávku od roku 1990. Dopravní podnik Ostrava, a. s., zajišťoval provoz MHD v Ostravě po dobu 4 pracovních a 2 víkendových dnů pouze v posíleném nedělním provozu. Přesto to obyvatelé města přežili a dostali se kupodivu včas do místa určení. A část tramvajových vypravených spojů a většina trolejbusových spojů jezdila poloprázdná. Jen autobusy v příměstských lokalitách dělaly neplechu. Ale ani silnice nebyly přeplněné auty s individuální osobní přepravou. Prostě to tu nějako fungovalo a nic podstatného se nestalo.

Teď má být něco podobného v celostátním měřítku. Opět jsou rukojmím cestující. Ale ne v rámci jedné lokality. Všude. České dráhy budou fungovat, jen vlaky nepojedou. Některé dopravní podniky nebudou v pondělí fungovat, v Praze mají blokovat komunikace dokonce havíři, kteří budou svezeni do hlavního města.

Že se má člověk postavit za své oprávněné zájmy, to určitě nebude nikdo odmítat. Je však otázkou formy a normy, jak to provede. Odborářům hrozně vadí odchod do důchodu později než v 65 létech. Řidiči autobusů a tramvají nemohou řídit dopravní prostředky v 70 letech svého života...

Sám pracuji jako informatik. Živím se v dané profesi od svých 19 let. Nejprve jako student vysoké školy, který se snažil přivydělat si programováním. A vydělal na tu dobu a poměry kupodivu dost. Teď je mi 40 let. Jsem jako baletka, po 35. roce života je to už jen o využívání zkušeností, s tím, že programují většinou už ti mladší. Jde jim to lépe, mají to rychleji, nejsou zasekáni 20 léty rutiny, jsou pružnější, neunaví se tak rychle a mají spoustu nápadů, které jsou perfektně využitelné a u kterých se čtyřicátník děsí, že něco takového je vůbec možné, i když to funguje daleko lépe.

Až mi bude 60 let, pokud budu zdráv a budu schopen pracovat (už teď mám vysoký krevní tlak), rád půjdu řídit tramvaj. Jestli se dožiji 70 let, rád se v rámci nějakého programu předdůchodového zaměstnání přihlásím o pečování o ty 90leté spoluobčany. Rád jim nakoupím, uklidím, uvařím. Zasměju se s nimi. Bude-li potřeba, postarám se i více, pokud mi fyzické a psychické síly dovolí. A až jednou sám půjdu do důchodu, budu rád, když se mí synové o mě postarají. Budu rád za paralelní existenci generace šedesátníků, kteří zde budou fungovat jako sociální podpůrná síť profesionálních zaměstnanců, kteří už sice třebas nebudou schopni vykonávat svou původní profesi, ale budou schopni přijmout jinou společenskou úlohu a budou ochotni se jí pokorně zhostit.

Dnes živím rodinu, splácím hypotéku za malinký dům, který jsme jako rodina koupili a společnými silami zrekonstruovali.  Ještě mě čeká podpora svým synům v době jejich studií. A souběžně podpora mým rodičům, až se už nebudou schopni postarat sami o sebe. A pak se asi dostanu do věku, kdy mě už ale opravdu neuchvátí nová verze mobilního telefonu, kdy dám přednost knize před televizí, kdy už i jedna čepovaná desítka s pěnou bude stačit na večer a kdy už nebudu muset nic financovat co do nutných investic do budoucna. Pak už mi bude opravdu stačit omezený příjem z rutinní práce doplněný o příjem z investic provedených v mládí. A pak už budu jen rád za každý den, kdy budu zdravý, schopný vstát a něco udělat. Třebas někomu jinému pomoci.

Nenadávám na stát, že ve svých 70 létech nebudu pracovat ve stejné profesi jako ve svých 20 či 30 letech. Přijmu tu práci, která bude potřeba a kterou ještě zvládnu. Pro sebe, pro společnost, pro své děti.
Přesto budu rád, když si ten věk užiji.

Děkuji, Radan Seidler, místní organizace TOP 09 Slezská Ostrava

Psáno v Ostravě  na přelomu jara/léta 2011.

 

Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme