Nedávno jsem si na toto rčení vzpomněl. Vlastně – vzpomínám na ně poslední dobou čím dál tím častěji. Ne, že bych se slzou v oku vzpomínal na léta minulá, jako spíše mi tato zásada vždy vyvstane na mysli, když slyším lidi kolem sebe nadávat, jak je ta současná vláda snad nejhorší za posledních 20 let, jak hrozně devastuje českou společnost a jak se řítíme do záhuby, protože reformy jsou jen fráze a nic není vlastně vidět, zatímco chudáci dole jen trpí.
Jenže – ona ta první opatření vidět jsou. Ministerstvo financí začíná škrtat ve výdajích ostatních státních institucí tam, kde to dříve nebylo obvyklé. A kde bylo přisáto hodně přijímajících. Oprávněně či neoprávněně, to je určitě věcí názoru a úhlu pohledu. A čím více se ozývá pištění, že škrty = likvidace pomalu veškerých výdobytků společnosti, tím pozoruhodně více člověk zbystří, kdo že to vlastně piští, že na něco nebude a nezbude...
Rozumný hospodář se chová jako rozumný hospodář, ať už při volbách hází volební lístky pro kteroukoliv stranu. Hospodařit rozumně se při zdravém rozumu rozumí, že vydám maximálně jen tolik, kolik vydělám. Spíše vydám méně, než kolik vydělám. Zadlužit se není hřích, ale jen a pouze tehdy, jde-li o investici, tedy např. o hypotéku na bydlení, protože je jasné, že bydlet je potřeba ihned, nelze čekat, až si člověk uspoří na domek či byt. Ale zadlužovat se kvůli dovolené či kvůli vánočním dárkům, to už musí být člověk opravdu mimo realitu. V takovém případě ho stejně ty dluhy později dohoní, důsledky jsou jen a jen horší.
Rozumný hospodář si váží své práce a svého majetku. Proto si ale o to více váží práce a majetku jiných lidí, protože ví, že nic není v životě zadarmo. Vše je získáno jen jako produkt práce a jakákoliv ztráta je ztrátou na vlastních výkonech či vlastních hodnotách. Rozumný hospodář proto ví, že krást je zločin, který zasluhuje trest.
Okrádat stát je postoj, který je v českém národu zakořeněn hluboko. Protože lidé mají pocit, že z cizího krev neteče. Není radno sice generalizovat, ale v českých zemích je už pořádně dlouho zakořeněn pocit, že okrádat erár vlastně není nic neslušného, je to sice protizákonné, ale protože to dělá skoro každý, je to vlastně společensky tolerováno. Mlčky. Jenže ono i zde platí, že nic není zadarmo... Chybí-li eráru peníze, on si je snadno vezme. Zvedne daně. A omezí veřejně prospěšné výdaje. Takže se klidně stane, že nebude tu chodník, tu plynofikace, tu kanalizace, tu se omezí provoz prostředků veřejné dopravy, ale všichni souběžně zaplatí do státní kasy více.
Stát = to jsme my. Okrádáme-li stát, pouze vlastně snižujeme možnost vydávat peníze na veřejně prospěšné aktivity, které nemusejí být komerčně úspěšné, přesto mají ve společnosti svůj smysl.
Lidé mají zajímavé pohledy na tutéž věc, jsou-li jednou v roli odevzdávajícího a jednou v roli přijímajícího. V článku „Lukša: Nespravedlivé příjmy Ostravy chybí v ostatních městech kraje“ publikovaném dne 4.07.2011 v Moravskoslezském deníku popisuje Pavol Lukša, poslanec PS PČR a předseda KO TOP 09 MS kraje, důvody, které vedly ke změně v rozpočtovém určení daní. Jinými slovy, proč Ostrava po několik let čerpala ze společného koláče více, než kolik jí (a i dalším velkým městům) náleželo, kdyby se dodržovala pravidla hry v rámci reorganizace vyšších územně správních celků.
Přečtete si pozorně diskusi čtenářů k danému článku. To je docela zajímavé počtení. Zajímavé v tom smyslu, že když se obyvatelé Ostravy zamýšlejí nad příjmy hlavního města Prahy, pak je to vždy soubor nadávek nad tím, jak Praha neoprávněně inkasuje peníze ze zbytku republiky. A jak se tam v zásadě nic nevyrábí, dělá se tam nula nula nic a Pražáci jsou jen pro ostudu. Ale pozor! Jakmile se obyvatel Ostravy dostane do pozice, že Ostrava si tak trochu hřeje polívčičku na úkor jiných měst a obcí v kraji, už je oheň na střeše, protože to je vlastně v pořádku. A už se hledají důvody, proč je Ostrava výjimečná a proč je stávající model vlastně v tichosti oprávněný. Prostě dvojí úhel pohledu. Nedej bože, když na to ale někdo poukáže.
Vše je možná jen otázkou empatie. Vnímání. Základní zásadou rozumného člověka by mělo být, že chci-li se mít dobře, musím si na to sám vydělat. Nic víc. Nechce-li se mi však dělat, pak se prostě nebudu mít dobře. Vše ostatní je jen politický marketing stran, které se snaží maximalizovat svůj vliv v lidské společnosti dodržující pravidla demokratické politické soutěže.
Chceme se mít jako občané této republiky dobře? Minimalizujme vyžírky. Ale pozor, vynechme národní folklór, že za vše mohu jen ti nahoře (vláda, poslanecká sněmovna, senát). Tam „nahoře“ sedí úplně stejní lidé, jako u nás v hospodě. Ani lepší, ani horší. Ten zastupitelský a exekutivní vzorek jen vypovídá o tom, jaká ta společnost je. A ta společnost je naprosto stejná právě i v té hospodě.
Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí ČR a předseda TOP 09, poskytl rozhovor Hospodářským novinám k situaci, kdy TOP 09 odešla od koaličních rozhovorů v neděli 26.06.2011. Protože to už dál nešlo.
V tom článku je řada zajímavých věcí, ale jedna pasáž je tam dosti význačná. „...Měl jsem už zkušenosti z předešlých jednání, to hádání už mi šlo pomalu na nervy. Hlavní problém s VV je ten, že oni na rozdíl od ODS, TOP 09, ČSSD, komunistů nebo třeba zelených nemají jasný politický program, s nimi jde stále o nějaké jednotlivé ústupky. Poté, co se o těch 14 miliardách pro dopravu hodinu bezvýsledně jednalo, jsem požádal o přerušení a odvedl svoji delegaci. Usnesli jsme se, že omezíme programová jednání na to, co už bylo dojednáno a nemíníme dále jednat a nechat se donekonečna vydírat. My dodržujeme koaliční smlouvu. ...“
V České republice existuje řada politických stran. S některými se většina z nás dokáže ztotožnit, s některými méně, s některými vůbec. Ale pokud mají tyto strany pořád status běžné politické strany, zkusme je alespoň tolerovat. Jakmile se však stane, že do politiky vstupují pouze projekty sloužící získání pouhé technokratické moci a k napojení se na příjmovou stránku státního nebo jiných veřejných rozpočtů, má to za následek pouze dva závěry: Politika už totálně propadá jako pojem a v zásadě už jen nadáváme, ale nezapojujeme se. To neslouží občanům, jen těm, kteří naopak chtějí, aby občan byl jen poslušnou ovcí. Jenže dostanou se tam a udrží se tam jen tak dlouho, jak dlouho to budou občané tolerovat. Když to tolerovat nebudou, protože to chtít nebudou, ono se možná něco stane.
Jsem doufám řádným občanem a rád bych se měl dobře:
1. Pracuji, neboť jen práce je zdrojem hodnot.
2. Nekradu, neboť nic nového nevytvořím, jen uberu jiným.
3. Nezávidím, protože závist jen ničí život. Pokud má soused lepší auto, popřeji mu mnoho kilometrů bez nehody a bez poruchy, přesto se snažím, abych měl časem auto lepší než on. Když si na něj vydělám. A je-li to auto pro mě tak podstatné.
4. Nenadávám na politiky, ale nadávám sobě, že na politiky nepůsobím. A když už to není únosné, do té politiky jdu, pokud ji chci změnit.
Děkuji, Radan Seidler, místní organizace TOP 09 Slezská Ostrava
Psáno v Ostravě v den výročí upálení mistra Jana Husa v roce 2011.
