Učňovské školství. V posledních dnech se opět stalo diskutovaným tématem. Současný stav učebních oborů vyvolává obavy z faktického zániku některých řemesel, o které není mezi vycházejícími žáky ZŠ zájem. Kandidáti z různých politických stran nabízejí recepty na záchranu. Soc. dem. přichází s nápadem tzv. mistrovské zkoušky, které pamatuje generace prarodičů dnešních mladých lidí, ale tato myšlenky není nová, zhruba před patnácti lety se o podobnou změnu pokoušelo MŠMT, nápad se však nepodařil realizovat. Učňovské školství mistrovská zkouška nespasí, stejně tak jako dobrý návrh z dílny TOP 09 na učňovské praxe v zahraničí.
Učňovské školství potřebuje systémovou změnu. Nejen ve financování tříletých učebních oborů, pro které je systém normativů nedostatečný až likvidační. Především v organizaci a spolupráci s podniky. Není třeba pracně vymýšlet a zkoušet, stačí se poohlédnout v zahraničí.
V Německu, Rakousku a Švýcarsku zavedli před několika roky systém učňovského školství pod názvem modulové (modulární) školství, který během krátké doby přinesl velmi pozitivní změny, např. nejnižší nezaměstnanost absolventů učebních oborů v Evropě, nebo odstranil záškoláctví a fluktuaci na školách. Jaké jsou principy tohoto systému?
Studium na odborné škole je založeno na třístranné smlouvě: rodiče (žák) – zaměstnavatel – Hospodářská komora. Smlouva je velmi sofistikovaný a obrovsky respektovaný dokument (obsahuje např. i finanční postih za nechození do školy). Hospodářská komora funguje jako garant a zprostředkovatel vztahu mezi rodiči žáka (žákem) a zaměstnavatelem, současně zajišťuje nabídku volných učebních míst pro Úřady práce, na které se obracejí absolventi ZŠ. Modulové (modulární) školství znamená, že žáci absolvují bloky odborných předmětů, aplikovaných předmětů a dílen, které střídá 4-6týdenní praxe. Žáci po tří až čtyřletém vyučení zůstávají pracovat u firmy, pro kterou se vyučili.
Podobný model bychom mohli převzít i pro naše učňovské školství.
Mgr. Miroslav Vohník
