Dostavba východní části Pražského silničního okruhu mezi Běchovicemi a brněnskou dálnicí D1 – stavba 511, je problém který se bezprostředně dotýká Prahy 14 a všech přilehlých obcí našeho regionu. Kromě toho má i svou metropolitní, národní a evropskou dimenzi, přičemž onu poslední bych k dokreslení současného neutěšeného stavu chtěl zmínit.
Jak víme z médií, stavba úseku Pražského okruhu č. 511, v současnosti jednoznačně nejvíce chybějící silnice v České republice, byla vyřazena ze seznamu prioritních staveb schválených Evropskou komisí. Tento seznam umožňuje výstavbu těch projektů dopravní infrastruktury, u nichž proces vyhodnocení vlivů na životní prostředí (dále jen EIA) proběhl dle již dnes neplatného zákona č. 244/1992. Jak k vyřazení stavby 511 ze seznamu prioritních staveb došlo, kde se stala chyba a jaký bude pravděpodobně další vývoj při přípravě této kriticky nutné stavby?
Chronologicky vzato, již od listopadu 2015 probíhala na expertní úrovni jednání mezi zástupci vlády ČR, konkrétně rezortů dopravy a životního prostředí na straně jedné a zástupců Evropské komise, Generálního ředitelství pro regionální politiku a Generálního ředitelství pro životní prostředí na straně druhé. Tato intenzívní jednání bohužel nevedla k žádnému pozitivnímu výsledku, což je pochopitelné s ohledem na fakt, že Česká republika je jediným státem EU, který nedokázal včas implementovat do své národní legislativy novou směrnici EIA. Opakovaně zdůrazňovaná byla ze strany Evropské komise také skutečnost, že stavba č. 511 nemá českými úřady vydáno územní rozhodnutí, což je nezbytný předpoklad k udělení stavebního povolení.
Vyjednávání na expertní úrovni dále značně zkomplikoval dopis starosty MČ Praha 11, Ing. Jiřího Štylera (Hnutí pro Prahu 11) ze dne 25. 1. 2016, který jménem iniciativy „Starostové pro okruh“ poukázal na odmítavý postoj starostů osmi pražských městských částí a pěti obcí Středočeského kraje vůči původně navrhované trase stavby č. 511. Stejně negativní dopad měl i další dopis této iniciativy opět adresovaný nejvyšším představitelům Evropské komise. V tomto dopise, který byl zaslán dne 11. 4. 2016 pod hlavičkou starostky městské části Praha 20 – Horní Počernice Hany Moravcové (Šance pro Počernice) si zástupci iniciativy stěžovali na nedostatek otevřené komunikace, podmínek v dotčeném území a nevyhovující dopravní a hygienické parametry stavby. Odmítavý postoj Evropské komise k realizaci stavby č. 511 v souladu s původním zněním EIA se nepodařilo zvrátit ani v navazujících politických jednáních, kdy ČR zastupoval státní tajemník pro EU Tomáš Prouza. Stavba tak byla definitivně vyřazena ze seznamu prioritních staveb a tím odsouzena k realizaci do příštího desetiletí.
Odpověď na otázku „kde se stala chyba“ je možné rozvést v několika rovinách. Znovu bych rád připomněl, že skutečnost, že je ČR jediným členským státem EU, který nedokázal implantovat novou směrnici EIA je alarmující. Už samotný fakt, že vznikl seznam prioritních staveb, které se budou realizovat bez ohledu na platnou legislativu, lze považovat za značný ústupek ze strany Evropské komise. O tom, že tento seznam existuje a stavby se výjimkou z legislativy v ČR budou realizovat, se v Bruselu raději nemluví z obavy, že by s podobnými požadavky přišly další národní vlády. To by ve svém důsledku vedlo k naprostému rozmělnění platné environmentální legislativy. Další chybou přispívající k vyřazení stavby č. 511 je nízký stupeň přípravy stavby. Zde padá vina jednoznačně na Ministerstvo dopravy a jemu podřízené Ředitelství silnic a dálnic ČR. Ačkoliv byla dokumentace potřebná k vydání územního rozhodnutí zpracována již v roce 2003, v letech 2010 a 2011 bylo vydané územní rozhodnutí opakovaně zrušeno. Třetí faktor, který zabránil zahájení stavby, je vystupování iniciativy „Starostové pro okruh“ a řady nevládních organizací. Jak se zdá, zde narážíme na kulturní problém, který se projevuje především neschopností domluvit se doma, v České republice. Součástí tohoto problému je destruktivní aktivita nevládních organizací, spočívající v obesílání členů Evropské komise a stěžování si na postup vlastní země. Tenhle přístup je v evropském prostředí poměrně ojedinělý a vzbuzuje značnou pozornost adresátů, kteří nemají zájem nechat se vtáhnout do vnitronárodních sporů a v případě pochybností raději financování sporného projektu z evropských prostředků zastaví. I v ostatních členských zemích se samozřejmě stávají případy, kdy zástupci obcí, popř. nevládních organizací, mají odmítavý postoj k některým navrhovaným dopravním projektům, v drtivé většině případů však dojde na národní úrovní k dohodě a daný členský stát pak realizuje projekt, který splňuje potřebné legislativní podmínky.
Zbývá zodpovědět otázku, jaký bude další vývoj přípravy výstavby této kriticky nutné stavby. Realizace stavby samotné se odsouvá výrazně do budoucnosti. Podle veřejně přístupných informací Ministerstvo dopravy již zahájilo zpracování nové EIA pro stavbu č. 511. I kdyby šel proces zpracování nové EIA vpřed bezproblémově (což lze vzhledem k množství stěžovatelů prakticky vyloučit), stavba nezačne dříve než v roce 2019, což předpokládá dostavbu tohoto kriticky chybějícího úseku české dálniční sítě nejdříve na začátku roku 2023. Tento termín je však prakticky nerealizovatelný právě z toho důvodu, že obsahuje podmínku dodržení všech správních lhůt a absence odvolání ze strany stěžovatelů. Kdy konkrétně se dostavby jihovýchodní části Pražského okruhu dočkáme, je tedy ve hvězdách. Otázkou je, zda nestojí za to promyslet změnu platného znění Stavebního zákona. Například omezení možnosti odvolávání, popř. sloučení do jednoho místa i času vydávání územního rozhodnutí a stavebního povolení by mohlo výstavbu české dálniční sítě výrazně urychlit.
Marek Polach, diplomat zastoupení Prahy v Bruselu
