× Staňte se našimi členy!

TOP skladatel Zdeněk Barták pomáhá ladit Prahu 1

24. 6. 2012

O tobě víme, že jsi hudebně podepsán pod takovým filmem, jako jsou skvostné Pěsti ve tmě, ale třeba i pod seriálem Zdivočelá země. Kterého filmového projektu si nejvíc vážíš?
Samozřejmě ti nemůžu odpovědět jinak, než že všech, které jsem dělal! (smích) Podílel jsem jak na uměleckých projektech toho typu, které jsi jmenoval, tak na spoustě odlehčenějších, jako jsou například filmy Discopříběh, Vítr v kapse, Láska z pasáže a řada dalších. Ale co bylo, to bylo, čtenáře bych tím neunavoval. Koho to zajímá, ten si to může najít na mém webu.

Počkej, z tohohle rozhovoru jen tak lehce nevyklouzneš. Mohl bys alespoň pohovořit o tom, na čem zrovna pracuješ, abychom si trošičku rozšířili kulturní obzor?
V současné době se intenzivně věnuju přípravám muzikálu Casanova, který bude po dobu letních prázdnin obšťastňovat návštěvníky zámku Hluboká. Mám za sebou i poměrně čerstvě dokončené projekty – v září se začne v České televizi vysílat definitivně poslední série Zdivočelé země, kde jsem měl opět tu čest dělat hudbu, a zároveň jsem dokončil práci na Jiráskově Lucerně. No a brzy mě čeká spolupráce s mým synem Danielem na hudbě k seriálu Sanitka II. a taky příprava nového muzikálu Marilyn Monroe, který se bude hrát v Divadle Broadway.

Jak to všechno stíháš? Ptám se hlavně kvůli tomu, že jsi hodně aktivní i na radnici Prahy 1.
Hodně aktivní? To zní skoro, jako kdybych ve Vodičkově stále seděl někde v kanceláři… V tom našem politickém rybníčku v Praze 1 se snažím věnovat jen tomu, čemu trochu rozumím, to znamená kultuře. Na radnici vedu kulturní komisi.

To zní dost hrozivě. Co dělá taková komise?
(smích) Člověče, budeš se možná divit, ale nefláká se. Zpracováváme spoustu různých projektů, doporučujeme jim podporu a podobně. Jako předseda komise se navíc snažím mít obecný přehled o kulturním dění v Praze 1, protože by bylo dost tristní, kdybych měl jednat o něčem, o čem bych nic nevěděl.

Teď jsi mi přímo naběhl na dotaz, co si myslíš o slovech jistého velmi známého kritika, který nedávno veřejně napadl radnici, že granty dostávají akce typu Malostranské čarodějnice a – cituji – podobné turistické opičárny. Takže?
Jeho jméno se nesmí vyslovit! (smích) Četl jsem, co tento nelítostný Voldemort české kultury opět vyplodil, a nestačil jsem se divit. Když odpovím ve věcné rovině, tak každý z Prahy 1 přece ví, o čem jsou Malostranské čarodějnice, kdo je organizuje a koho se týkají. V trochu osobnější rovině pak připomenu staré známé: Kritik tohohle typu vždycky ví, jak jím kritizovaný projekt udělat jinak a lépe – háček je v tom, že to v praxi neumí.

Středobodem nejen kulturního, ale i společenského života v naší městské části je bezesporu Malostranská beseda. Jak jsi spokojen s jejím využitím?
Beseda se podle mě drží přesně toho žánru, který se od ní očekává. Nabízí pestrý program pro všechny věkové generace. Navíc opravdu slouží jako zázemí pro nejrůznější spolky a nadšence, kteří zpestřují život v Praze 1. Jako předsedovi kulturní komise mi dělá radost hlavně to, že se tam koná řada akcí pořádaných přímo radnicí, jako jsou například nedělní taneční odpoledne pro seniory a podobné akce.

Vraťme se na chvíli ještě k tobě. Zajímalo by mě, kde pořád bereš nápady, respektive hudební motivy. Říká se přece, že aby dílo bylo originální, autor musí buď vymyslet něco úplně nového, nebo dát nějakému starému motivu nový kabát. Jak to máš ty?
Ono se speciálně v hudbě taky říká, že všechno, co má nějakou kvalitu, jsme už slyšeli… I mně se občas stává, že si myslím, jakou jsem to vymyslel parádní melodii, načež zjistím, že – v lepším případě – jsem použil nějaký svůj dřívější motiv nebo – a to je ten horší případ – že kopíruju někoho jiného. Naštěstí se mi zatím daří dělat ve finálových verzích neokoukané, v mém případě tedy spíš neoposlouchané věci – hlavně hezké melodie, které jsou, troufám si říct, doménou mé veškeré tvorby.
Až ale budu v důchodu, možná ještě rád poruším pravidlo, že se nevracím k motivům, s nimiž si zatím jen hraju a pro strýčka Příhodu uchovávám v archivu.

A poslední dotaz: Co pro tebe znamená Praha 1?
V Praze 1 žiju od roku 1970. Nejdřív jsem bydlel na Újezdě, později jsem se posunul na Malou Stranu. Miluju to tady! Stěhování připadá v úvahu jedině tehdy, až mě odtud ponesou nohama napřed.


Zdeněk Barták


Zdeněk Barták se narodil v Praze roku 1954. Po studiích na lidové škole umění (hra na klavír) absolvoval Státní konzervatoř v Praze (hlavní obor skladba a zároveň hra na klavír a tubu). Jeho skladatelský záběr je velmi široký – od písní, jako byly hity Nonstop či Nenapovídej, přes televizní seriály (např. Zdivočelá země) a celovečerní filmy po muzikály (Baron Prášil). Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patří aranžér Ivan Zelenka a hlavně jeho syn Daniel, který kromě aranžmá také kompletně vytváří hudební nahrávky těchto děl. Přehled celé tvorby Zdeňka Bartáka, ukázky a další informace najdete na www.zdenekbartak.cz!

Copyright © 2009-2019  TOP 09  |  Všechna práva vyhrazena

Nastavení cookies |  Osobní údaje |  Informace o webu |  Mapa stránek

Karel Schwarzenberg:Chci, abychom byli v hlavním proudu Evropské unie.
Děkujeme