Na samém začátku byl jak jinak než muž. Můj muž. Ten jednoho srpnového dne roku 2009 otevřel internet a zeptal se mě, zda také nechci podpořit aktivitu s Karlem Schwarzenbergem v čele. Od samého začátku si získali mé sympatie a já si říkala, že se konečně s někým názorově shodnu a nemusím paběrkovat z naprosto různorodých volebních kandidátek jen mně blízké osobnosti. Má podpora vzala zcela nečekaný obrat, když 1. 9. 2009 přišel dopis s vlastnoručním podpisem Karla Schwarzenberga o přijetí do TOP 09. V první chvíli jsem se tázavě obrátila na manžela, pod pojmem podporovatel jsem si opravdu představovala něco jiného. O politiku jsem se zajímala do té doby spíše okrajově. Což ale neznamená, že bych neměla vyhraněné názory a jasnou představu o tom, co je morální a kde jsou hranice mé tolerance.
Ustavující krajský sněm TOP 09 změnil naprosto vše. Stala jsem se z minuty na minutu místopředsedkyní krajské organizace Pardubického kraje a jsem jí dodnes.
Nelituji času a vynaložené energie. Není jednoduché skloubit rodinu, zaměstnání, práci radního města a úkoly plynoucí z této volené funkce. Nadto jsem se brzy stala i zástupcem svého kraje v celostátním výboru strany. Nemám ráda klidné vody nicnedělání. Mám ráda akci a ráda dělám něco smysluplného. Doufám, že za mým poměrně úspěšným působením v TOP 09 není jen snaha o naplnění kvót. Věřím, že ženský prvek dokáže zjemnit ostré diskuze a přinést trochu jiný náhled na problém, protože muži bývají často čistě racionální. Někdy ale musí zapracovat i emoce.
A že i na ně došlo. Zcela zářným případem je prezidentská volba. S jakým dojetím jsem přímo v Praze sledovala výsledky prvního kola. Při hymně, kterou zpíval celý sál, jsem měla pocit hrdosti a nebyla jsem sama, komu se leskly oči. Po úžasném úspěchu Karel procházel davem známých obličejů, a když mě míjel, k mému překvapení mě poznal, usmál se a pozdravil. Ne, tenhle člověk nedělí lidi na ty „důležité“ a na ty, co jsou pod jeho rozlišovací schopnost. Ano, právě on by byl prezidentem všech. On je ztělesněním toho, čemu já říkám „být šlechtic“.
S naprosto odlišnými emocemi jsme s přáteli a známými sledovali druhé kolo volby. Chtěli jsme doufat, že budeme mít prezidenta, jakého si zasloužíme. Bohužel se ukázalo, že si zasloužíme něco úplně jiného. Aroganci moci a naprostou přezíravost ke všemu, co by nám mělo být „svaté“.
Proto jsem se stala Bond girl…. Já netoužím po moci, chci pomoci Karlovi s tou arogancí bojovat. Jak vidíte, i na samém konci je muž - a jaký! Agent 009.
Vlaďka Michalová, TOP 09
