Tato strategie je jedním z mála podkladů, který představuje aktuální finanční situaci a schopnosti státu udržovat a vytvářet novou dopravní infrastrukturu. Z pohledu silničních dopravců převádí předložená koncepce těžkou silniční nákladní dopravu z intravilánu na plánované obchvaty měst a obcí, čímž zlepšuje podmínky v obydlených oblastech jak z hlediska životního prostředí, tak i z pohledu bezpečnosti. Nastavuje pravidla, jak převést přepravní objemy ze silniční na železniční dopravu a jak podporovat multimodalitu na přepravním trhu.
Předložený materiál má jistě svá pozitiva i negativa. Bylo by prospěšné, aby vycházel z přepracované Dopravní politiky ČR, která stanoví zásadní cíle a regulační opatření pro podporu komodality a multimodality jak v nákladní, tak i osobní dopravě. Více prostoru by si v tomto dokumentu zasloužila strategie na podporu veřejné osobní dopravy a ustanovení tzv. „živé dopravní cesty“ na železnici. Pokud nebudou relevantně vyčísleny náklady na „živou dopravní cestu“, pak není možné provozovat drážní dopravu na vyrovnaných základech pro žádný podnikatelský subjekt. Tyto průkazné náklady lze spravedlivě přidělovat na určenou kalkulační jednici (výkonový ukazatel) v osobní nebo nákladní dopravě.
Ve stručném zhodnocení lze konstatovat, že strategie musí rozvíjet všechny druhy dopravy nediskriminačním přístupem. Pro Českou republiku se především jedná o pozemní dopravu. Nesmíme ale opomíjet ani Labskou vodní cestu, která musí být nadále prosazována jako alternativa pro přepravu hromadných substrátů a pro podporu udržení českého průmyslu vyrábějícího investiční celky.
prof. Ing. Václav Cempírek, Ph.D.
poslanec TOP09
