Rád bych náš rozhovor započal v době, kdy vypukla celá současná krize - loni v březnu. Když přišla pandemie koronaviru do České republiky, nebylo to tak dlouho před samotným veletrhem, který se každoročně konal v průběhu května. Svět se ze dne na den změnil a s ním i možnosti kulturního života. Když šla celá země poprvé do uzávěry, jak jste se situací naložili, jak na ni reagovali? A kdy vám bylo jasné, že veletrh se nebude moci uskutečnit v původně plánované podobě?
Bylo to poměrně brutální. Začalo to totiž v březnu. A v březnu už máme obvykle hotovou velkou část příprav, finalizujeme katalogy a všechno ostatní. Chvíli jsme ještě zvažovali, že to dáme nějak do kupy. Pak se samozřejmě ukázalo, že je to nerealistické, tak jsme to zabalili. Ale tím, jak je to celoroční příprava, tak bych řekl, že třeba devadesát procent práce bylo v tu chvíli již hotovo. Takže i finančně to pro nás byl poměrně zásadní problém, protože byly utraceny peníze na věc, která nakonec neproběhla. A to nějakým způsobem vydýcháváme dodnes. Pak jsme si chvíli hráli s myšlenkou přesunout to na podzim. Nakonec je samozřejmě dobře, že jsme to neudělali, protože na podzim přišla další vlna. Řekli jsme si, že uspořádáme na podzim alespoň malý veletrh v Plzni, který jsme kompletně nachystali. A ten se dokonce rušil týden před samotnou akcí. Z naší strany je to trochu marnost, jsme unavení, protože těch neuskutečněných akcí jsme už připravili opravdu hodně. Loňský rok byl navíc komplikovanější tím, že jsme si vymysleli spolupráci s Poláky; tedy že Poláci budou čestní hosté u nás a my budeme čestní hosté u nich. Obě ty akce se měly odehrát dva týdny po sobě. Byli jsme tak s nimi neustále v kontaktu, řešili jsme, kam posouvají akci oni a tak dále. I když v Polsku to nabralo ještě fatalističtějších rozměrů, protože firma, která doteď pořádala polský veletrh, to úplně zabalila. Takže nyní si staví zcela novou strukturu, která bude ve Varšavě vytvářet kulturu. Říkám: Je to hodně komplikované. O to spíš, že do toho vstupuje ten zahraniční pohled na věc. Navíc jsou všechny aktivity veletrhu nějak propojené: Vystavovatelská část, programová část, hosté a zkrátka všechno, jedna věc ovlivní deset dalších. S každou změnou se musí celá stavebnice skládat úplně znova.
A nyní již k letošnímu ročníku, který jste sice nemuseli rušit, ale bylo nutné jej přesunout. Než se k tomu dostaneme, uvedl byste, co bylo a stále je v plánu pro tento rok na Světě knihy?
Už předem bylo domluvené, že čestným hostem bude Francie a měli jsme dohromady dané docela zajímavé hosty i z ostatních zemí. Nicméně musím říct, že po zkušenostech z loňského roku jsme nic nefixovali úplně na sto procent, aby se s tím dalo nějakým způsobem hýbat. Takže ten přesun na podzim je teď přeci jen méně bolestný než v loňském roce. A samozřejmě jsme řešili i nějaké on-linové podoby, streamování a podobně. Nicméně ta roční zkušenost i od jiných pořadatelů akcí nám přinesla poznání, že je to z nouze ctnost, na které se nedá dlouhodobě stavět, protože hodnota festivalů a veletrhů je v setkávání lidí. A třeba i ty veletrhy, které v loňském roce proběhly v on-line formě, to letos ani opakovat nechtějí, protože říkají, že přínos je minimální. Čili ti lidé si zavolat mohou, ale chtějí se potkat osobně.
Jak a kdy vzniklo rozhodnutí přesunout letošní ročník na podzimní termín, tedy na konec září? A jak tento přesun probíhal?
Za prvé jsme počítali od začátku s tím, že upravíme samotný formát veletrhu v tom smyslu, že řadu programů dáme mimo palác, aby setkávání lidí v jednom prostoru nebylo tak intenzivní, počítali jsme s tím, že budeme návštěvníky testovat a tak dále. Takže v takovém formátu už nebyl tak velký problém to překlopit.
Jak to tedy nyní vypadá s oním překlopením na konec září? A s jakými scénáři v rámci podzimního termínu pracujete?
Naši zahraniční partneři to překlopení nakonec přivítali, protože i pro ně byla neznámá, jak by sem mohli přivést své autory. Od začátku jsme také pracovali s variantou, že bychom měli zahraniční hosty na diskusích virtuálně. Chtěli jsme zachovat živý rámec diskusí, ale s tím, že by se zahraniční host mohl připojit odjinud. To máme před-domluvené například s Českými centry - třeba ve Francii mají krásnou knihovnu, takže odtamtud by se mohli připojit francouzští spisovatelé z Paříže. Je to varianta, kterou máme pořád ve hře, ale samozřejmě se jí chceme vyhnout, pokud to bude možné.
A pokud to bude možné, na hosty z jakých zemí se můžeme hlavně těšit naživo?
V tuhle chvíli počítáme s tím, že tím čestným hostem je Francie. Kromě toho se vrátíme i k Polsku, které mělo loni svou prezentaci velmi dobře připravenou. Jim i nám přišlo samozřejmě líto hodit tu práci do koše, takže Polsko bude vedlejší čestný host. A pak je tam ještě třetí zahraniční hráč, a to je Bělorusko, ale samozřejmě ne to Lukašenkovo, ale nezávislá běloruská scéna. Ta má v Brně jakousi nezávislou ambasádu běloruské kultury, a právě její prezentaci připravujeme. Vždycky jsem se bránil tomu, jít do filmu nebo do podobných věcí, protože říkám, že filmových přehlídek je dostatek a nemá cenu suplovat jejich práci. Ale běloruskou nezávislou kulturu bychom chtěli představit komplexněji - to znamená i s nějakými koncerty, filmovými projekcemi a podobně. Jinak se plánujeme vrátit i k novince, kterou jsme chtěli udělat už v roce 2020. Jedná se o takzvanou Knižní noc, kdy bychom chtěli mít v pátek delší otevírací dobu až třeba do desíti jedenácti. Do toho času bychom soustředili odlehčenější formáty jako slam poetry, koncerty a tak podobně. A třeba tak i více oslovili mladší kategorii čtenářů, i když si myslím, že se nám to v poslední době už daří. Ale chtěli bychom z toho udělat ještě víc festivalovou záležitost.
Mluvil jste o přesunu do venkovních pavilonů, testování návštěvníků a tak podobně. Takže tohle je tedy váš plán, pokud situace nebude ještě epidemiologicky stabilní?
S tím pořád ještě počítáme. Vytvořili jsme si pravidlo, kterému říkáme: knížky vevnitř, program venku. Je totiž problém, aby knížky byly ve stanu, mohly by navlhnout a podobně. To znamená, že klasické vystavovatelské stánky by zůstaly v paláci, ale program rozmístíme do stanů v jeho okolí. Pokud se bude situace rapidně zlepšovat, tak samozřejmě něco přesuneme zase zpátky. Ale říkám: Už jsme teď hodně secvičení, takže jsme připravení v tomhle ohledu celkem improvizovat. Co se týče testování návštěvníků, tak nás možná předběhne i obecný vývoj, kdy bude zelený pas nebo něco podobného, co umožní vstup na akce. Je taky možné, že to v září nebude tak horké. Ale jsme připraveni každého u vstupu otestovat antigenním testem. To už dnes není žádný problém.
Jaké jsou vaše vyhlídky na příští rok, pokud si dovolíte předjímat? Myslíte, že epidemiologická situace bude tou dobou již stabilně dobrá nebo alespoň lepší? Jak budete koncipovat přípravy vzhledem ke zkušenostem z uplynulého roku?
Teď musíme hlavně přežít, finančně jsme na tom opravdu hodně špatně, protože máme dvouletý výpadek. A režie zkrátka něco stojí, a to vůbec nemluvím o těch marných přípravách. Nicméně pokud se nám podaří přežít podzim - což je odvislé od toho, že bude dostatek vystavovatelů a návštěvníků -, tak bychom se chtěli zase vrátit do původního rytmu, což znamená do dubna května. Protože jaro je výhodnější i pro nakladatele. Veletrh byl vždy na začátku května, ale uvažujeme o tom, že bychom ho posunuli o týden až čtrnáct dní do dubna, kdy je 23. duben, což je Světový den knihy a autorských práv. A souvisí to i s tím, že příští rok by měla být čestným hostem Itálie. Tam mají velké veletrhy Turín a Boloňa. Tím přesunem na duben bychom se jim tak elegantně vyhnuli.
Zmínil jste i finanční stránku celé věci. Můžete o tom říct více? Jak je to například s podporou ze strany státu?
Jediná podpora, kterou jsme měli, bylo ponechání grantu ze strany ministerstva, i když se akce nekonala. To vypadá jako skvělá podpora, ale realita je taková, že my si na sebe z osmdesáti pěti procent vyděláme sami. A těch patnáct procent jsou pak státní podpory nebo dotace od města a podobně. A pokud jsme loni nemohli ty peníze vydělat, tak jsme v hluboké, ale opravdu ve velmi hluboké ztrátě. Teď byl po velkých průtazích schválen program „Covid - veletrhy“, ze kterého dostaneme pár set tisíc. Náš roční rozpočet je přes dvacet milionů, takže dvě stě tisíc, které dostaneme, nám nic neřeší. A teď ještě čekáme na rozhodnutí o grantu v letošním roce, kde věříme, že na nás bude ministerstvo hodné a pomůže nám. Obrátili jsme se také na město Prahu, jestli by nám letos výjimečně nepomohli. Protože normálně je to tak, že sice čerpáme grant od města v řádu cirka čtyři sta až pět set tisíc, ale platíme na městském výstavišti firmě, která patří městu, nájem, který je mnohonásobně vyšší. Takže v důsledku vracíme městu mnohem víc peněz. Letos jsme se na ně obrátili se žádostí, jestli by nám nepomohli přežít. I z toho důvodu, že když zkrachujeme, tak přijdou o stálý příjem, který jim generujeme. A když už se o tom bavíme, tak pro nás je nejhorší neexistence jakýchkoliv pravidel. Účastnil jsem se řady jednání na ministerstvu a tam se pořád dokola vysvětlovalo, že pokud máme teď začít plánovat akci na podzim, tak už musíme vědět alespoň nějaké přibližné mantinely. Oni ty mantinely vždycky stanoví, ale potom se chovají úplně jinak. Člověk tak nemá ani základní jistotu. Pořád nechápou, že nemůžeme začít dělat kulturu ze dne na den, že se to musí naplánovat, objednat, začít prodávat lístky, propagovat a tak dále. Připravovat půl roku střední akci je úplně normální, natož takovou velkou, jako je ta naše…
Jak vidíte budoucnost živé kultury, živé literatury, až se situace zlepší? Jak bude po koronavirových měsících vypadat literární žití?
Myslím si, že pokud to půjde, pokud ty věci budou povolené, tak by mohly fungovat velmi dobře, protože i všechny virtuální a on-line pokusy ukázaly, že ta největší hodnota je opravdu v osobním setkání. Myslím, že hlad lidí bude velký. Teď mě velmi potěšila zpráva o tom, že jakmile Národní muzeum otevřelo, okamžitě vyprodalo svou aktuální výstavu. Samozřejmě pořadatelé jsou na tom teď strašlivě, takže spousta věcí nepřežije a spousta jich bude začínat od nuly tak jako my. S tím, že jsme měli našetřené opravdu velké rezervy, a všechny jsou pryč. Na kvalitě akcí se to určitě projeví. Na druhou stranu výhoda kultury je, že všichni lidé v ní jsou na nejistotu permanentně zvyklí, takže se velmi rychle přizpůsobí. A věřím, že to bude všechno fungovat dobře.
***
Svět knihy je mezinárodním veletrhem knih a zároveň největší knižní akcí v České republice, na kterou se každoročně sjíždí vystavovatelé a hosté z celého světa. Každé jaro Svět knihy uvede na holešovickém výstavišti stovky programů, hostů a desítky nakladatelů. Nebo tak tomu alespoň bylo do předloňského roku. Loni na jaře zasáhla planetu pandemie koronaviru, svět šel do uzávěry a kultura s ním. Po mnoha letech tak holešovické výstaviště vonělo namísto knih jen prázdnotou. A letos znovu. Nadějí pro milovníky knih i samotný Svět knihy je podzimní termín veletrhu, který je pro jeho přežití zásadní.
Rubrika: Literární život | Strana 17 | Autor: Matěj Senft Vydavatel: Klub přátel Tvaru
