Třiačtyřicetiletý Petr Markovský je ženatý a má dvě děti. Pracoval nejdříve v Prametu, později jako stavbyvedoucí. Nakonec se ale našel jako provozovatel pěstitelské pálenice. „Na té práci mne nejvíce baví, že přeměňuji výsledky snažení lidí na zahrádkách, nadšených pěstitelů, v tekuté zlato. A rozdávám lidem radost. To myslím úplně vážně. Za výsledek své práce nepovažuji vypálené hektolitry dobrého pití, ale spokojeného zákazníka.“
O spokojené zákazníky nemá Petr Markovský nouzi. Jeho višňovice získala v roce 2010 titul Výrobek Olomouckého kraje.
V komunálu se Petr pohybuje již delší dobu, je členem městské komise pro bezpečnost a prevenci kriminality. „Prostě si myslím, že politika se má dělat selským rozumem,“ shrnuje své angažmá lakonicky.
Na Šumperku Petru Markovskému nejvíce vadí vysoký počet úředníků, řada zchátralých budov v centru města a nedostatek parkovacích míst na sídlištích. Pokud by nežil v Šumperku, chtěl by, jako vášnivý rybář, žít v jižních Čechách
Na pustý ostrov by si pan lihovarník vzal, ostatně jak jinak, slivovici. „Slouží jako lék i desinfekce. Případně ji lze použít i na rozdělání ohně.“
