„Za co, pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid“, zpívá ve své snad nejslavnější písni Tomáš Klus a pokračuje: „Za co, pane Bože, za co, nechals nás se napálit“. Když v tomto čase mluvím s občany senátního obvodu č. 65, často se mi slova této písně honí hlavou. Zmínit se o politice mezi lidmi zejména na Jesenicku, vyžaduje dost odvahy a je cítit velké zklamání. Někteří jsou tak naštvaní, že odmítají cokoli poslouchat, jiní se do debaty zapojují, přesto je z jejich hlasu cítit nedůvěra a na otázku voleb často uvádějí, že nebudou volit nikoho, poněvadž už nikomu nevěří, anebo šprýmují, že půjdou hodit svůj hlas marťanům. Když přijmou mou volební kartu s fotografií a dobrými zprávami pro region, někteří odtrhávají logo strany se slovy, že bez něj si ji schovají, že je takto hezčí. „Léta už tajím svoji příslušnost, v zemi co vyměnila svoji hrubost za slušnost,“ zní hlavou další verše Tomáše. „Přesto všechno co lid v tom kraji zažívá, probíhají všechny nepokoje v pajzlu u piva,“ jsou slova pro současnou náladu ve společnosti nejen na Jesenicku také příznačná.
Když po setkání s občany Jesenicka odjíždím domů z tohoto krásného regionu, bývá mi smutno. Ne z toho, že by mě místní nepřijali, ale z toho, že bude velmi těžké najít cestu k zastavení vylidňování tohoto regionu. Pouhých 7 % obyvatel Olomouckého kraje bydlí na Jesenicku a prosadit cokoli pro tuto menšinu, bude jak v kraji, tak i v parlamentu dost tvrdým oříškem.
Přísun pozitivní energie, kterou budeme v boji za náš opomíjený šumperský a jesenický region určitě potřebovat, přivezli záhy na Šumpersko účastníci čtyřdenního sjezdu (nejen) evangelické mládeže. Loučili jsme se na něm společně s několika sty mladých lidí jinou písní: „Každé ráno dostávám darem nový den, budou v něm růže, bude v něm trní, já vím. Každý večer poznávám, jak byl naplněn. Byly v něm růže, bylo v něm trní a já si o něm s tebou vyprávím, jen tvá láska naplňuje každý den“. S touto písní se vrací radost do mého srdce. A tak se střídá smutek a radost stejně jako noc a den, pláč střídá smích a boj vystřídá pokoj. Díky pane Bože za to, že mohu toto všechno prožívat.
