V pondělí proběhlo vcelku bouřlivé jednání olomouckého zastupitelstva, které rozhodovalo o tom, zda a kdy vypsat referendum o hazardu. Věc není ale zdaleka tak jednoduchá, jak to na první pohled vypadá. Z vyjádření mnoha aktérů „hry na referendum“ je zřejmé, s jakými paradoxy se budou muset občané vypořádat. Slovo „paradox“ používám v tomto případě jako synonymum pro pokrytectví.
Paradox první: prý nejde o volební kampaň jednoho politického uskupení, přesto na čelních místech kandidátky nejmenovaného politického hnutí najdeme 4 signatáře „hry na referendum“.
Paradox druhý: z vyjádření některých signatářů lze vysledovat úvahu, že například 3 kasina by v Olomouci mohla zůstat, nicméně otázka je formulována tak, že je tato možnost vyloučena. Jako špatný a jistě nechtěný vtip lze chápat i případný úplný zákaz tombol při plesech a podobně.
Paradox třetí: jeden ze signatářů výzvy k referendu je současně představitelem občanského sdružení, které přijalo grant, který byl umožněn zapojením odvodu z výtěžku hazardu do rozpočtu města. Kulhá i argument, že toto sdružení nepřijalo peníze z hazardu, ale od města. V roce 2011 totéž sdružení zcela nepokrytě přijalo prostředky přímo od jednoho z provozovatelů.
Paradox čtvrtý: z nejvyšších míst jsme jedním z ministrů a současně poslanců vyzýváni, abychom rozhodně referendum vypsali v den voleb, bez ohledu na spornost otázky a další důvody. Ptám se tedy, jakou iniciativu, kterou má jako poslanec k dispozici, k řešení tohoto problému vyvinul. Má všechny nástroje toto vyřešit formou návrhu zákonného nastavení pravidel nebo návrhem tvrdšího zdanění tak, jak je to např. u alkoholu nebo cigaret. Nic takového dosud neučinil.
Paradox největší: město má k regulaci hazardu jediný účinný nástroj, a tím je vydání obecně závazné vyhlášky. Současně o vydání takové vyhlášky se ze zákona nesmí referendum konat. Iniciátoři návrhu na referendum jsou si toho plně vědomi, proto formulovali otázku tak, aby se tomuto opatření vyhnuli. Tvrdím, že vypsání referenda o navržené otázce je bezzubým nástrojem charakteru „plácnutí do vody“. Na moji otázku, jakými kroky by poté mělo město zrušení hazardu dosáhnout, mi představitelka petičního výboru Dominika Kovaříková odpověděla, že máme přestat vydávat licence na jednotlivé přístroje. Tímto krokem ale dokážeme zrušit jen 10 % přístrojů, kterým jsme licenci vydali a provozovatelé je obratem doplní tak, že podají žádost o jiné typy přístrojů, které povoluje ministerstvo financí.
Návrh referenda o této otázce je z mého pohledu pouze „hrou na referendum“, která institut referenda poškodí v očích občanů a zklame jejich naděje. Historicky první referendum v Olomouci se má konat o otázce, ve které mají občané opravdovou šanci něco rozhodnout.
Regulace hazardu je nutná a potřebná. V procesu, který jsme nastartovali už před dvěma lety zrušením více než 50 povolených adres, bychom i po volbách chtěli pokračovat. Jsme připraveni k radikální redukci tohoto jevu a k věcné diskusi o tématu regulace hazardu, o tom v jakých místech a za jakých podmínek je možno některé provozovny ponechat, které je třeba zrušit, jak chránit okolí škol, městskou památkovou rezervaci a podobně. Je legitimní, když je toto téma předmětem volební kampaně, a poté co získají strany mandát od voličů, mohou bez jakýchkoli rizik v zastupitelstvu prosadit potřebnou změnu obecně závazné vyhlášky.
