Osmatřicetiletý Aleš Juchelka, moderátor, herec a storymaker reklamní agentury, má za sebou první čtyři roky práce v zastupitelstvu města Ostravy. A stále je trochu překvapen.
Před čtyřmi lety jste vedl v komunálních volbách TOP 09 do boje o křesla v zastupitelstvu. Jaké to bylo?
Strašné. Myslel jsem si, že když mám za sebou zkušenosti z práce před kamerou, že třeba trému nebo nervozitu dobře zvládám. Jenže když najednou máte říkat své názory, když přibude zodpovědnost, že nemluvíte jen za sebe, ale také za kolegy, co figurují na stejné kandidátce, nejsou vám všechny zkušenosti z moderování před kamerou i před davem lidí k ničemu.
Když jste se rozhodl jít do politiky, asi jste musel vědět, že to poznamená vaši profesi moderátora. Bylo to těžké rozhodnutí?
Bylo velmi těžké, protože moje práce pro Českou televizi mě moc bavila. Tušil jsem, že se tím připravím o spoustu pracovních možností, ale vlastně vůbec nechápu, proč je to tak nastaveno, že kvůli mému angažmá v ostravském zastupitelstvu v podstatě téměř nemůžu moderovat třeba zábavné pořady v televizi. Přece nedělám přece zpravodajství ani politickou publicistiku. Třeba Martin Stropnický klidně mohl hrát v seriálu, i když kandidoval do Parlamentu. Ta práce mi chybí, proto jsem nakonec letos hrál třeba na Shakespearovských slavnostech v ostravském představení Jak se vám líbí. Tam jsem se výborně odreagoval.
Jaké byly ty dosavadní čtyři roky v zastupitelstvu?
Velmi poučné a začátky těžké. I když se připravujete sebezodpovědněji, tak prostě mnohé věci, jak to v politice funguje, zjistíte až časem, zkušeností. Jsem předsedou kontrolního výboru zastupitelstva a pamatuju, jak jsem se na zasedání zastupitelstva rozhořčeně ptal k jedné smlouvě, kde jsou její výstupy, kde je všechno to, k čemu se partner města zavazuje. Bylo to tři týdny před vypršením smlouvy. Za ty tři týdny firma stihla narychlo a v podstatě bez efektu všechny body naplnit a já už byl bezmocný. Ty tři týdny jsem měl počkat a pak žádat sankce za neplnění. Teď už to vím. Tehdy jsem byl naivní.
Strana TOP 09 měla v zastupitelstvu jen čtyři lidi. Podařilo se vám vůbec něco prosadit?
Ve čtyřech lidech skutečně nic neprosadíte, ale můžete spoustě věcí, kde jste jazýčkem na vahách, účinně pomoci. Doufám, že se nám vždycky dařilo stavět se na tu stranu, která v té chvíli hájila zájmy občanů proti těm, co zrovna bojovali za své osobní zájmy.
Kdy jste třeba zasáhli do rozhodování?
I naše hlasy pomohly, aby se neprodávala do soukromých rukou městská firma Ovacloud, která mimo jiné spravuje sítě optických kabelů po celém městě. Je výdělečná, podle našeho názoru by byla škoda o ni přijít. Ostatně stejně jako o krematorium.
Byl jste i u toho, když se kvůli nešťastné kauze Dědic odvolávali ředitelé městské nemocnice a dopravního podniku. Proč?
Žádal jsem, abych se jako předseda kontrolního výboru mohl zúčastnit jednání Rady města Ostravy. Za ředitele Dopravního podniku Ostrava jsem se postavil a zastupitelstvo ho nakonec neodvolalo. Nepřipadá mi v pořádku vyhazovat výkonné manažery, když si politici, kteří dělali minimálně totéž, dál hoví ve svých křeslech. Mezi sebou si pořádek neudělali. Jsem stále přesvědčen, že ředitelé městských firem by těžko nechali nějakého lobbistu zasahovat do veřejných zakázek, pokud by je k tomu nenutily velmi silné politické tlaky. Viníky je třeba podle mého názoru hledat jinde.
Takže kdo jsou viníci?
Nemohu přece před komunálními volbami vytahovat své osobní názory na své politické konkurenty. To se nedělá. Navíc doufám, že teď už to ani nebude zapotřebí, celou věc vyšetřuje policie a viníky jistě najde. A snad se kolem této kauzy napsalo dost i v novinách, aby si Ostravané dokázali udělat obrázek, kdo si tady ze své politické funkce udělal dobrý soukromý byznys.
Teď chcete prosadit snížení počtu obvodů v Ostravě. To vám taky neudělá moc přátel.
Ale všichni v zastupitelstvu vědí, že 23 obvodů na město velikosti Ostravy je prostě moc, je to hrozně neekonomické. I mnohokrát větší Paříž jich má méně. Jenže právě kvůli tomu, že by se někteří starostové obvodů začali bát o svoji budoucnost, se nikomu nechce to téma otevírat. No tak mě chvilku nebudou mít rádi! Ale pokud by se to podařilo prosadit, Ostrava by hodně ušetřila, pro budoucnost to jsou desítky milionů korun. Nemyslíte, že dobrý výsledek stojí za trochu potíží?
Když se musíte brodit takovým bahnem intrik, neříkáte si někdy, že lézt do politiky nebyl dobrý nápad?
Naopak, právě proto asi mám být v politice. Praštit jsem s tím chtěl až teprve tehdy, když mě dohnaly osobní důvody.
Mluvit o osobních věcech asi není jednoduché, ale politici by s tím měli být srozuměni. Prozradíte tedy ty důvody?
Naše třetí dítě je těžce nemocné. Narodil se nám zdravý, šťastný kluk, který dělal lumpárny jako všechny ostatní děti. V roce 2011 u něj diagnostikovali poměrně vzácné onemocnění MPS 3A, které z něj postupně dělá ležáka bez schopnosti komunikace. Když pak mám poslouchat nějaké ty politické šarvátky v zastupitelstvu, říkám si, jak je vůbec možné, že se lidé zabývají takovými nepodstatnými věcmi.
Před čtyřmi lety jste vedl topku do voleb jako lídr a nebylo to jednoduché. Letos jste se na pozici jedničky na kandidátce ocitl shodou okolností a dost pozdě. Nezkomplikuje to život vám i straně?
Lídrem kandidátky měl být Martin Piperek, který ale koncem září odstoupil z rodinných důvodů. Komplikace je to samozřejmě velká, když měníte na poslední chvíli hlavní tvář kampaně. A mě najednou přibylo hodně práce, se kterou jsem původně nepočítal. Ale pokud to vezmu trochu s humorem, má to i své dobré stránky – nejsem při své nadváze zrovna fotogenický, tak na sebe aspoň nekoukám z tolika billboardů. Při první kampani mě to hrozně ničilo, připadal jsem si jak nahý.
Tak nadváha, říkáte?
No dobře, musím být na sebe aspoň trochu hodný. Ale je mi jasné, že bych potřeboval zhubnout. Jenže když musíte přes den pracovat, vedle toho se angažujete v politice, tak na rodinu vám zbydou sotva večery. Kdybych se v tom málo volnu, co mi zbývá, sebral a šel zpevňovat břišní svaly do posilovny, asi bych si musel nafackovat. Už tak jsem na sebe někdy naštvaný, že toho na své ženě Terezce nechávám hodně. Prostě večer vypínám mobil a jsem tu jenom pro rodinu, zvláště teď, když mě tolik potřebují.
